POHLED: Jak Xaviho pohltil Xavi. O trenérovi, který zahubil filozofii Barcelony

Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama

POHLED: Jak Xaviho pohltil Xavi. O trenérovi, který zahubil filozofii Barcelony

Xavi během tréninku.
Xavi během tréninku.Reuters
Když Xavi (44) v sobotu večer oznámil, že po sezoně opustí trenérský post v Barceloně, současně uvedl, že o svém kroku přemýšlel několik dní. Prezidentovi Joanu Laportovi ani sportovnímu řediteli Decovi to však neřekl. Zvláštní, vzhledem k tomu, že nedávno prohlásil, že s Decem mluvil o plánech na příští sezonu. V pátek zase podotkl, že je v klubu velmi šťastný a že cítí důvěru všech, aby pokračoval. Kdy přesně o tom tedy přemýšlel? Bylo to jeho vlastní rozhodnutí? Dá se jeho slovům vůbec věřit?

Pochybnosti provázejí v poslední době i herní projev týmu. Když Xaviho v listopadu 2021 vyhledal Laporta a prosil ho, aby se ujal vedení Barcelony a nahradil Ronalda Koemana, cílem toho nebylo nic jiného než obnovit podstatu klubu, která se s nizozemským trenérem ztratila. Xavi po svém nástupu zdůrazňoval, že důležité není vyhrát, nýbrž způsob, jakým se toho dosáhne. "Nepodepisuji se pod vítězství, aniž bych hrál dobře. To není cíl."

Jeho přesvědčení se však změnilo. Po dvojím neúspěchu v Lize mistrů stále rostl tlak na to, aby klub uspěl v lize. Důležité teď bylo vyhrát jakýmkoli způsobem, Xavi dokonce víc myslel na to, aby tým neinkasoval, než aby hleděl na soupeřovu branku. Zrada filozofie klubu. S touto defenzivnější taktikou tým postupně zmutoval.

Jeho útočná DNA se v mnoha zápasech změnila, upraveno bylo i taktické rozestavení 4-3-3 nebo 3-4-3, na Camp Nou něco nedotknutelného. Dokonce tým neváhal na dlouhé minuty zalézt do obranného bloku a v některých zápasech, například proti Realu Madrid, bezostyšně hrát na protiútoky. Protože to, co Xavi skutečně potřeboval, byly tituly. Už nezáleželo na tom, jakým způsobem k nim dojde.

Vyhrál dva: La Ligu a španělský Superpohár. A kritika ustala. Jenže všechno, co zvenčí vypadalo, že se daří, se uvnitř rozložilo. Odchod Mateua Alemanyho a Jordiho Cruyffa, Xaviho největších zastánců, mu ublížil. A když pak Laporta před zraky televizních kamer poplácal Rafu Márqueze, trenéra rezervního týmu, když Barca začala kupit špatné výsledky, vyvolalo to v něm obavy z nejhoršího.

Málo uznání

Všechny pochybnosti se zdály být rozptýleny loni v září 2023, tedy před pouhými čtyřmi měsíci, kdy Xavi prodloužil smlouvu do roku 2025. Nešlo mu však jen o podporu na papíře. Působil dojmem, že se cítí opomíjený, dokonce nedoceněný. Mnohokrát trval na tom, že to, čeho on a jeho trenérský tým od svého příchodu dosáhli, by mělo sklidit uznání. "Věcí si musíte vážit teď, ne až když odejdete," uvedl.

Špatné lednové výsledky, kdy ve finále španělského Superpoháru potupně prohrál s Realem Madrid 1:4 a ve čtvrtfinále Copa del Rey vypadl po prodloužení s Atlétikem, zanechaly hořkou pachuť. Porážka 3:5 s Villarrealem Xaviho definitivně přiměla k tomu, aby vypustil do světa nečekané sdělení.

Nevím, jestli to byl po mnoha jeho fotbalových rozporech on, kdo se k tomuto kroku rozhodl, nebo jestli k němu byl donucen. Jisté je jen to, že se Xavi vrátil proto, aby se svou Barcou dobyl svět. Nakonec se sám pohltil vysokými nároky v klubu, který momentálně nemá ani zdroje, ani manažerské kapacity na to, aby byl stabilní.