Haalandův útok na rekord
Není překvapením, že favoritem sázkových kanceláří na opětovný zisk titulu je Manchester City, úřadující držitelé treble budou usilovat o historicky čtvrtý ligový triumf v řadě. Znovu však budou k poražení.
Tým Pepa Guardioly zůstal v letním přestupovém období poměrně klidný. Přišli pouze Mateo Kovačič a Joško Gvardiol, ale tato chorvatská dvojice dodává již tak impozantnímu klubu ještě větší sílu.
City z přestupového hlediska nic zásadního nezkazili, i když za menší ztrátu lze považovat fakt, že nezískali Declana Rice, který z West Hamu nakonec zamířil do konkurenčního Arsenalu.
Guardiola udělal dobře, když v minulé sezoně na několik zápasů odstavil Erlinga Haalanda – blonďatý Nor je hladový a má před sebou několik dalších milníků, na které může v blížícím se ročníku dosáhnout.
Rekord z ročníku 1927/28, kdy Dixie Dean zaznamenal 60 gólů v jedné sezoně, se může otřásat v základech.
Zraky upřeny na Arsenal
Arsenal si v minulé sezoně vedl skvěle, když strávil 248 dní na špici tabulky a jen díky nedostatečné šířce kádru, několika nešťastným zraněním a dravému týmu City se mu nakonec získat titul nepodařilo.
Do sezony 2022/23 však Gunners vstupovali bez velkého tlaku a očekávání, zatímco nyní budou zraky fanoušků upřeny přímo na ně.
Kanonýři se rovněž budou muset vypořádat s Ligou mistrů a začínají se objevovat otázky, zda udělali na přestupovém trhu dost pro to, aby skutečně vybudovali tým schopný sesadit City z domácího trůnu.
Příchod Declana Rice za 100 milionů liber je bezpochyby velkou událostí, která ukazuje, že to s útokem na titul myslí vážně. Pozitivní je z jejich pohledu i posílení brankářského postu a středu pole.
Gunners se však zatím nepodařilo zajistit pevnou náhradu za Gabriela Jesuse, který kvůli zranění chyběl velkou část minulé sezony a už teď je jasné, že vynechá několik nadcházejících zápasů.
Sezona 2023/24 bude tou, ve které musí Mikel Arteta navázat na tu minulou a přidat něco navíc. Základy má Arsenal položené více než dobře.
Návrat Liverpoolu a vzestup United?
Liverpool byl v minulém ročníku překvapivě špatný a letos se bude snažit vrátit na správnou cestu. Zdá se, že ztráta Sadia Maného týmu uškodila, zatímco klíčové posily jako Darwin Núñez a Cody Gakpo potřebovaly čas na zapadnutí.
V předsezonní přípravě však oba hráči vypadali dobře, Jürgen Klopp navíc učinil na přestupovém trhu několik dobrých kroků. Speciálně pokud jde o přestavbu zálohy, která se na začátku minulého ročníku zkrátka rozpadla.
Alexis Mac Allister se ukázal jako špičkový záložník, který je bezpochyby připraven na nový level.
Pokud by si Trent Alexander-Arnold vzhledem ke svým nedávným výkonům upevnil roli ve středu pole, mohl by se Liverpool vrátit ke svým nejlepším dnům a k tomu mít vyvážený a svěží kádr. Reds se zároveň mohou po zpackaném ročníku považovat za outsidery a útočit ze závětří.
I Manchester United by se mohl stát silou, se kterou je třeba počítat. Díky významným posilám na téměř všech postech má Erik ten Hag na začátku sezony skvělou pozici.
Na svou stranu si získal i fanoušky – i proto, že příchodem Andreho Onany umlčel odpůrce Davida de Gey. A do karet mu hraje i blížící se odchod Harryho Maguirea, po němž se řadě fanoušků Rudých ďáblů jistě uleví.
Mason Mount přišel s tím, že má po mizerné sezoně v Chelsea co dokazovat, zatímco Rasmus Höjlund, ačkoli je to zatím nevybroušený talent, představuje zajímavou možnost, jak zastoupit Marcuse Rashforda, který se zdá být čím dál tím lepší.
Po pozitivních výsledcích z minulé sezony mají fanoušci United spoustu důvodů k optimismu a mohou doufat, že v nové sezoně se svému městskému rivalovi výrazně přiblíží.
Život po Kaneovi
Po létě plném "bude, nebude?" na severu Londýna se dá, že se pobyt Harryho Kanea v Tottenhamu chýlí ke konci. Pro klub, který se s příchodem nového šéfa Angeho Postecogloua opět nachází ve stavu transformace, to nemůže přijít v horší dobu.
Nebýt Kaneových gólů v minulé sezoně, kdo ví, jak by Tottenham dopadl. Kane jich zaznamenal 30, přičemž Spurs skončili na neuspokojivém osmém místě a zcela přišli o možnost hrát evropské poháry.
Na papíře vypadali minulou sezonu dobře, ale mnoho jejich hráčů se pod vedením Antonia Conteho nikdy pořádně nerozjelo.
Prostor pro zlepšení je v celém týmu: Richarlison se zdá být typem, který by mohl vystoupit z Kaneova stínu, zatímco Heung-min Son v Kaneově nepřítomnosti klubovou legendu vždy spolehlivě zastoupil.
Dalším, na koho je třeba si dát pozor, je Yves Bissouma ve středu pole, jemuž předchozí sezonu zkrátilo nesčetné množství zranění. Posily v obraně a nový brankář by rovněž mohli vystavět novou pevnou páteř pro talentovanou ofenzivu.
Příchod Jamese Maddisona z Leicesteru by také mohl být klíčovým podpisem, který není až tak sledovaný.
Předseda Daniel Levy by určitě neměl radost, že dvě sezony po sobě přišel o finanční podporu z Evropy, takže cokoli horšího než umístění v první šestce nebo sedmičce by bylo považováno za katastrofu.
Zásadní revize v Chelsea
Není tajemstvím, že Chelsea byla v minulé sezoně strašidelná.
Obrovské přestupové výdaje, tři trenéři a pouhých 38 vstřelených gólů v lize za celou sezonu... Prostoru pro zlepšení je víc než dost.
Blues provedli zásadní revizi kádru, při níž se zbavili mnoha stárnoucích hráčů.
Tyto hvězdy nahradila Chelsea fotbalisty s vysokým potenciálem a přivedla pravděpodobně nejlepšího možného trenéra pro práci s mladíky Mauricia Pochettina.
Argentinec nyní potřebuje čas na nastolení svého stylu útočného fotbalu s vysokým presinkem, což může nějakou dobu trvat.
Ale kdo říká, že ho dostane? Pokud se Chelsea bude o Vánocích potácet kolem středu tabulky, nezmáčkne opět vedení tlačítko paniky a nespustí další poplach, který dopředu odepíše celou sezonu?
Pro klub ze západního Londýna jde o důležitou sezonu, téměř rozhodující, pokud je řeč o postavení v anglickém fotbale pro příští roky. Drahé mladíky si totiž Chelsea uvázala k velmi dlouhým a lukrativním smlouvám a pokud se jim na začátku nebude dařit, mohou se ocitnout v pořádné bryndě.
Zopakují Straky úspěšný ročník?
Newcastle v minulé sezoně překvapil skokem do nejvyšších pater Premier League.
Když pomineme saúdskoarabské miliardy, Eddie Howe dokázal udělat z minima maximum – využil z většiny stejný tým, který zdědil, aby na Tyneside vrátil dobrou náladu a ze Strak udělal tým, se kterým je třeba počítat.
Finanční fair play Magpies omezuje v tom, aby se z nich stala dravá štika, v jakou se nevyhnutelně vyvinou, ale návrat do Ligy mistrů a několik podpisů velkých jmen v podobě Sandra Tonaliho a Harveyho Barnese by jim měly umožnit udržet tempo z minulého roku.
Možná, že se Newcastle znovu nedostane do první čtyřky, ale v této sezoně by mohl dokráčet daleko v elitní evropské soutěži. Je pravděpodobné, že v lize se umístí v první šestce, což mu poskytne dostatečný základ k tomu, aby příští léto začal v anglickém fotbale skutečně určovat rytmus.
Záhada jménem Luton
V minulém ročníku došlo ke vzácnému jevu, kdy se všechny tři postoupivší týmy, tedy Fulham, Bournemouth a Nottingham, dokázaly udržet mezi elitou.
Nottinghamu se to podařilo jen o vlásek, ale Fulham prožil překvapivě dobrou sezonu, během níž se po většinu času pohodlně držel v horní polovině tabulky. A Bournemouth? Ten našel pod vedením Garyho O'Neila formu v ideální čas.
Zatímco Fulham se před začátkem zdá být připraven na další umístění ve středu tabulky (přestože před uzavřením přestupového okna čelí vyhlídce na ztrátu svého "talismanu" Aleksandara Mitroviče), pro Cherries a Forest bude další sezona patrně ve znamení boje o záchranu.
S ohledem na slušnou kvalitu, kterou si s sebou na cestě ze druhé ligy vzhůru přivádějí, mohou Burnley a Sheffield United napodobit týmy jako Fulham, Brighton nebo Brentford z posledních sezon a upevnit si postavení na vrcholu pyramidy.
Pak je tu malý Luton Town, který je tak trochu záhadou.
V minulém ročníku překvapivě postoupil do play off a je jasnými outsiderem a favoritem na sestup. Na druhou stranu má v rukávu moment překvapení a jistotu, že nemá co ztratit.
To v Evertonu, Wolves a možná i u loňského vítěze Evropské konfernenční ligy West Hamu bude cítit lehký závan obav.
Žádný z těchto tří týmů v létě výrazně neposílil, Sean Dyche otevřeně přiznal, že Toffees "přišli o hlavní cíle", zatímco Wolves ztratili zachránce z minulé sezony Julena Lopiteguiho, který údajně odešel kvůli neutěšené přestupové politice klubu.
Kladiváři přišli o svého nejlepšího hráče Rice a s příchodem nových tváří to také nebyla žádná sláva. Mohou se tak velmi snadno ocitnout v podobné situaci jako v minulé sezoně, kdy se potáceli na dně tabulky a zároveň se snažili popasovat s velkým množstvím evropskách zápasů, které kluby kolem nich nemusejí řešit.
A ti ostatní...
Aston Villa se bude chtít po skvělých výkonech v minulé sezoně pod vedením Unaie Emeryho konečně výrazně prosadit a papírově není důvod, aby se jí to nepodařilo.
Villans se podařilo udržet nejlepší hráče, jako jsou Emiliano Martinez, Jacob Ramsey a Ollie Watkins, a zároveň přidat další zajímavé posily typu Paua Torrese a Moussy Diabyho.
Bezpochyby budou patřit k týmům, na které je třeba si dávat pozor – jak na domácí scéně, tak při návratu na evropskou scénu – a není vyloučeno, že právě Aston Villa se vměstná do boje o příčky nejvyšší.
Pak jsou tu Brighton, Brentford a Crystal Palace, kteří chtějí využít uvolněného místa ve středu tabulky po sestupujícím Leicesteru.
Všechny tři kluby jsou v dobré sportovní formě – Palace zahájí 10. ročník v Premier League v řadě a disponuje řadou zajímavých mladých útočných talentů.
Brighton bude po vydařeném ročníku budit mnohem větší respekt, práce, kterou Roberto De Zerbi a spol. na jižním pobřeží odvedli, si zaslouží uznání.
To samé lze říct i o Brentfordu, který ke konci minulého ročníku sice mírně uvadal, ale podle všeho se může těšit na další solidní rok, v němž bude mít na dosah umístění v horní polovině tabulky.
Zároveň ale platí, že každý ze zmníněých celků přišel o klíčovou postavu z minulé sezóny.
Palace bude bez Wilfrieda Zahy, Brighton bez Mac Allistera a Brentfordu bude chybět Ivan Toney. Bude zajímavé sledovat, jak velký vliv to na nenápadné celky bude mít.