A to asi i od českého týmu, že?
"No, bylo to od nás takové střídavé, některé zápasy jsme přitom neodehráli špatně. Jenže byly to spíš jen pasáže. Se Švýcarskem jsme předvedli vynikající jednu třetinu, s Kanadou taky. Herní projev jsme měli v některých chvílích velice pozitivní, ale bohužel toho bylo málo."
Co tomu celkově ze strany národního týmu chybělo?
"Sebevědomější, drzejší hokej. Je jasné, že jsme měli nějakou taktiku, a když se nám nedařilo, museli jsme na to nějak reagovat. A pak se mi ta hra líbila, bylo vidět, že se diametrálně zlepšila. Samozřejmě je logické, že hlavně s těmi kvalitními soupeři neexistuje, abychom je přehrávali po celý zápas. Soupeř má vždycky nějakou kvalitu. Nicméně odvahy hrát ofenzivnější hokej jsme měli málo."
Nakonec z toho bylo až osmé místo, nejhorší v historii…
"Minulý rok byl úspěch, medaile po 10 letech, letos se to prostě nepodařilo. Náš herní projev byl kaňkou. To je to, co zamrzí. Budeme na něm muset zapracovat a do příštího mistrovství, které je shodou okolností v Praze, se to určitě musí zlepšit."
Je to také o tom, že nepřijedou dva, tři hráči z NHL a najednou je to úplně jiný tým?
"Co si budeme povídat, nemáme takovou základnu jako Kanaďané nebo Švédové, Finové. I Švýcaři měli letos hvězdný tým. U nás když vypadnou dva nebo tři klíčoví hráči – ještě jsme tam navíc měli nějaká zranění – najednou ta kvalita chybí, to je realita. A bylo to vidět. Scházely nám hvězdy typu Pastrňák, který s Krejčou (Davidem Krejčím) a s Červenkou, měli minulý rok neuvěřitelné mistrovství. Okysličili to. I tak si ovšem myslím, že jsme měli i s tímhle mužstvem na víc."
Když jste zmínil širokou základnu Kanady… Na turnaj neposlala největší dostupné hvězdy, ani druhý sled. Možná až třetí. A stejně získala zlato. Co to vypovídá o kvalitě mistrovství světa?
"Samozřejmě letošní mistrovství nebylo hvězdné. Respekt vůči hráčům, kteří se ho účastnili, ale prostě nebyly tam taháky typu McDavid. Mohl by, dejme tomu, z Edmontonu přijet a úplně by změnil celý turnaj. Pastrňák to samé. Vzpomínám si, když Kanaďané vyhráli mistrovství světa v Praze (v roce 2015), měli skvělé mužstvo. Co hráč, to pojem! Letos ne. Ale Kanaďané mají něco speciálního ve své DNA. Během základních skupin zase úplně nevypadali na to, že budou hrát o zlato. Ovšem po psychické stránce jsou podle mě extrémně silní."
Působí to dojmem, že jsou pravým opakem Američanů, kteří po skvělé základní skupině konec turnaje vůbec nezvládli…
"Malinko mě zklamali. Prezentovali se daleko lepším herním projevem, a když jsme s nimi vypadli, přál jsem jim to. Jejich kouč David Quinn je navíc můj kamarád. Pak to ztratili na konci v semifinále i v duelu o bronz. A to je přesně ta Kanada, která zápasy na konci naopak obrací. Má takovou vnitřní sílu jako málokteré mužstvo."
Byl nějaký zápas, který vás na šampionátu vysloveně strhnul?
"Je pravda, že takových, kdy člověk řekne wow a nemůže od toho odejít, těch moc letos nebylo…"
Hvězdy ze zámoří si vybírají, kdy přijet
Nejen jako manažer reprezentace jste byl v úzkém kontaktu se zámořím. Jaký je vlastně aktuálně jeho vztah k mistrovství světa? Nesnaží se mu kluby házet klacky pod nohy, zvlášť když NHL nepodporuje olympiádu?
"Pro ně je to druhořadý turnaj. Mají Stanleyův pohár, to je pro ně všechno a mistrovství… Znám to ze své zkušenosti, když jsem ještě hrál, klub z toho neměl radost, že tam hráče pouštěl. Najdou se i výjimky jako Steve Yzerman (generální manažer Detroitu – pozn. aut)., který ho dokonce podporuje, nestalo se, aby někomu zakázal, aby na šampionát jel. Musím říct, že z většiny se manažeři v NHL k mistrovství staví kladně, nicméně je to druhořadý podnik. A samozřejmě, že jsou to jejich hráči, můžou se během šampionátu zranit, a pokud by se jednalo o klíčovou postavu jejich týmu… Není to pro ně úplně komfortní stav."
Snažím se najít příčinu toho, proč ještě před pár lety jezdily týmy na mistrovství světa v silném složení, viz zmíněná Praha 2015, a najednou to tak není…
"Řeknu, proč. Nebo aspoň si to myslím, proč se to děje. Asi teď hodně lidí nebude rádo, že tohle říkám, ovšem nejsem velký fanoušek toho, aby se mistrovství konalo každý rok. Není to podle mě dobře. A to je ten důvod, proč hráči z NHL už nechtějí jezdit. Protože už na mistrovství byli potřetí, pošesté, podeváté… Celá akce ztrácí lesk tím, že je každou sezonu. Takže ti kluci si vybírají. A myslím a pevně věřím tomu, že příští mistrovství v Praze bude daleko kvalitnější. Samozřejmě všechno se bude odvíjet od toho, kdo vypadne nebo nevypadne v NHL. Nicméně můj názor je, že bude o mistrovství v Praze daleko větší zájem. Takhle přemýšlí i hodně hráčů. Věřím tomu, že kdyby Edmonton příští rok vypadl, McDavid přijede."
Protože zámořské hvězdy Praha láká?
"Podle mě jo. Pro manažera týmu je kámen úrazu sehnat hráče jako McDavid. Pak se strhne lavina dalších. Protože se podívají na to, kdo jede a když tam vidí takovéhle jméno, chtějí jet taky, protože je velká šance, že tým bude úspěšný. I když zrovna u Kanady se může úspěch stát kdykoliv. Ale když manažer sežene jednoho nebo dva tyhle velké hráče, daleko snáz se mu vyjednává s tím zbytkem."
Loni jste byl coby manažer reprezentace přímo ve středu dění. Zaznamenal jste, že by se vůbec někdo zaobíral tím, že aktuálně kvalita šampionátu klesá?
"Spíš jsem se o tom bavil s kamarády, s hokejisty, jako s Martinem Ručinským a dalšími, že to ztrácí ten lesk. A že si nemyslíme, že to je dobře. Ale jinak nevím, jestli tohle vůbec je jakékoli téma. Možná, že asi ne, asi s tím nikdo nechce nic dělat…"
Chybějící obránci? Hledáme je dlouhodobě...
Našel jste na turnaji letos nějaké příjemné překvapení?
"Asi Američany, hráli opravdu hezký hokej, za to si zasloužili medaili. Samozřejmě, kdo by si vsadil na to, že Němci po těch třech zápasech, které prohráli, budou stříbrní. Ti už spíš přemýšleli o tom, v kolik pojedou domů a už si zařizovali letadlo. A najednou dostali takovouhle formu. Ovšem příjemných překvapení bylo málo, těch opačných víc. Za mě nejvíc Švédové. A Švýcaři. Myslel jsem si, že se tyhle dva týmy probojují do finále. Za mě nepochopitelné, že se to nestalo. A ještě dobře, kdyby hrály oba dva týmy s těžkými soupeři... Ale tohle nebylo na pořadu dne, že by mohly zaváhat. Švýcarům se možná nevyplatilo, že nechali odpočívat v posledním zápase ve skupině své nejlepší hráče. Jasně, po bitvě každý generál. Kdyby vyhráli mistrovství světa, všichni by trenéra plácali po ramenou za to, že to udělal chytře a neriskoval nějaké náhodné zranění. To je hrozně tenký led. Já bych to tedy jako trenér neudělal. Takhle mu to asi omlátí o hlavu…"
A není nakonec tohle to hezké, kam hokej desítky let spěl? Před 20 lety byly známy výsledky téměř dopředu. A teď není jisté, kdo porazí koho. Norové přehráli pozdější mistry světa z Kanady…
"Jo, teď ty výsledky jsou takové... Všichni se tváří, že to je obrovské překvapení, ale už to není. A to delší dobu. Protože už se všechno vyrovnalo a rozdíl mezi dobrými a špatnými mužstvy se smrskl. Je to už jen o nějakých detailech, tenká hranice… Pro ten spodek je tohle pozitivní a motivační. Můžou ukázat na Němce, Lotyše, hele oni vezou domů medaili, proč bychom tohle nemohli dokázat my? Výkonnostně už jsou všechny týmy velmi podobné. Ta takzvaná horší mužstva vidí světlo na konci tunelu, že se to může povést skoro každému."
Není právě tohle inspirace pro český tým a příští rok v Praze? Aby odhodil hrdost a řekl si: Lotyši nejsou bůhvíjací hokejisté, ale padají do střel, hrají na ledě do roztrhání těla pro své fanoušky a vede to k úspěchu…
"Určitě. Srdíčko u Lotyšů tlouklo hodně, bylo vidět, že hrají na emoce. A vyplatilo se jim to."
Nechybělo tohle také letošnímu českému týmu? Loni na něm bylo vidět obrovské odhodlání konečně získat medaili…
"Ano, letos už to tak patrné nebylo. Loni sehrál roli ten faktor 10 let, hlad po úspěchu byl daleko větší a také jsme měli mnohem kvalitnější tým. Letos si to nesedlo, herní projev nebyl takový, jaký jsme si představovali. Asi všichni v dnešní době musíme počítat s tím, že se to nepodaří, akceptovat prohru a poučit se z ní. Ale musí to být po nějakém boji. Když to shrnu do toho posledního zápasu, to tam nebylo. Po psychické i fyzické stránce jsme tahali za kratší konec, Američané nás k ničemu nepustili."
Hra v současném hokeji začíná u obránců. Z mého pohledu možná sestavě chyběli energičtí zadáci, kteří dokáží tvořit hru, podpořit útok. Michal Kempný byl v týmu osamocenou výjimkou…
"My dlouhodobě hledáme beky. Ve zlaté éře českého hokeje byli naši beci hrozně žádaní, měli jsme jich opravdu hodně. Teď máme v tomhle už roky nedostatek. Máme nějaké útočníky, vynikající brankáře, ale obránců se nám z nějakého důvodu nedostává. Přitom hokej se dnes nehraje systémem 2-3, pět lidí útočí, pět brání."
S tím nedostatkem obránců nesouhlasím. Stříbrná dvacítka letos právě vynikala spoustou skvělých zadáků. Jiříček, Svozil, Špaček a další… Jistě, Jiříček by asi v týmu byl, ovšem zranil se. Nicméně Svozila kouč Jalonen poslal po kratičkém pobytu v kempu domů…
"Rozhodnutí trenéra. Možná jsme v tomhle směru mohli být kreativnější… Líbí se mi přístup Slováků. Samozřejmě pramení z toho, že kvalitu mají ještě nižší, než jaká je u nás, mužstvo skládají vždycky dohromady horkotěžko, takže dávají větší šanci mladším než my. Dobrý příklad je Šimon Nemec. Na jeho prvním mistrovství (před dvěma lety, v jeho 17 letech – pozn. aut.) jsem si říkal, jestli na to má. Nakonec mě příjemně překvapil, svou roli si odehrál. Nastupoval ve všech možných situacích, myslel jsem si, že ho stáhnou. Ale i když třeba udělal chybu, tu ostatně udělá každý, nasazovali ho pořád. A dneska je z něj vynikající obránce..."