Máte za sebou americkou tour, hrála jste v Montrealu, Cincinnati a na US Open. Jak tedy svůj srpen hodnotíte?
"Nemůžu ho hodnotit pozitivně, ale mohlo to dopadnout i hůř. Celý měsíc mi trochu haprovalo zdraví, pořád kašlu a smrkám, nemůžu se toho zbavit. V Americe bylo dusno, takže to mi taky nepřidalo. Myslím, že jsem i přesto hrála docela dobrý tenis. Sezona je dlouhá, je nahoru a dolů. Ráda bych na těch turnajích uhrála víc kol, ale prostě to je tak, jak to je."
Na všech třech turnajích jste vypadla ve druhém kole. Po konci na US Open jste říkala, že se na svém výkonu vždy snažíte najít světlou stránku. Co pozitivního jste si odnesla z posledního grandslamu sezony?
"Tam jsem zatím nic pozitivního nenašla. Ale teď bych chtěla doléčit zdraví a dát se dohromady na závěrečné turnaje sezony. Caroline Wozniacká zápas proti mně odehrála velice dobře, měla jsem svoje šance, bojovala jsem, ale nestačilo to. Ale ta bojovnost, kterou jsem ukázala, je pozitivní."
Proti Caroline Wozniacké jste toho odehrála už spoustu. Jste ráda, že ji po pauze, kterou měla kvůli mateřství, zase vidíte na turnajích?
"Musím říct, že to je hezké. Přijde mi, jako by nikdy pryč nebyla, jako bychom se vrátili do těch našich mladých let, kdy jsme toho spolu odehrály hodně. Celou kariéru se doprovázíme a teď je zase zpátky. Nevím, jak dlouho ji to bude bavit, má dvě děti a musí to být náročné. Každopádně mám za ní radost, že je zpět."
Elitní světové dvacítka žebříčku WTA čítá jen dvě hráčky, kterým už bylo přes třicet let – vás a Viktorii Azarenku. Co na to říkáte?
"Já na žebříček radši nekoukám. Když mi tohle říkáte, tak je pravda, že jsem mezi těmi staršími. Už jsem si na to zvykla a neberu to nijak špatně, pořád jsem konkurenceschopná mladým hráčkám, to je pozitivní. Za to jsem ráda, protože bych nečekala, že takhle dlouho budu hrát a vzdorovat mladým. Derou se dopředu a není to snadné."
Motivuje vás, když vidíte, jak se na vás mladé tenistky tlačí? Že jim to nechcete dát lacino?
"Takhle to neřeším. Spíš když vyjde pavouk a hraju proti nějaké takové hráčce, tak se tím před zápasem motivuju. Ale jinak je tam tolik hráček, že bych se asi zbláznila, kdybych nad tím přemýšlela neustále."
Co vlastně říkáte na skvělé výkony Češek v aktuální sezoně?
"Musím říct, že to je neuvěřitelné. Je to asi i tím, že tenis má u nás v Česku velkou historii a máme legendy, které nás vždycky motivovaly. Tenis má v Česku sílu, pořád se zapojují mladé hráčky a pak přicházejí éry, kdy jsou holky skvělé. Je to super, asi nikdo by nečekal, že nás z takové malé zemičky bude tolik. Můžeme jen děkovat rodičům, že nás k tenisu přivedli a donutili nás na začátku na sobě makat."
V létě jste v anketě na otázku, co byste změnila v současném tenise, odpověděla, že byste zakázala rušivé zvuky od hráček. Jde to nějak řešit?
"Nějak by se to asi řešit dalo, kdyby se to hlídalo už od juniorských turnajů. U chlapů nějaké hekání moc nevidíte. Samozřejmě, občas si tím člověk pomůže, ale občas mi přijde, že to diváky u ženského tenisu musí rušit. Mě to třeba ruší, ty zvuky nejsou ideální. Když hrajete proti hráčce, která hodně heká, tak se soustředíte jen na sebe a ani to nevnímáte. Ale když nejste přímým účastníkem zápasu a jen ho sledujete, tak je to hodně nepříjemné. Teď je asi v tomhle ohledu nejnepříjemnější Aryna Sabalenka."
A co chování diváků při zápasech? Teď jste si na US Open stěžovala, že jsou moc hluční…
"To se může stát hlavně v New Yorku na velkém kurtu. Američani to berou trošku jinak než jinde po světě, ve Wimbledonu by se to nestalo. Přišlo mi to jako ve vosím úlu, kde pořád slyšíte nějaké zvuky nebo hlasy a je hrozně těžké se pak soustředit sám na sebe a na tenis jako takový. Říkala jsem to rozhodčí a ona mi odpověděla, že takhle to bude celý zápas, že možná až v koncovkách setů se diváci trochu uklidní. Mrzí mě to, k tenisu to podle mě úplně nepatří."
Ale třeba Francis Tiafoe nebo James Blake říkají, že by naopak fanouškům dovolili, aby se při zápasech chovali, jak chtějí, jako třeba na fotbale. Dovedete si představit takový vývoj?
"Nedovedu a nerada bych takový vývoj viděla. Tenis je v tomhle specifický, potřebujete mít klid sám na sebe, čistou hlavu. Není to fotbal nebo hokej, kdy i spoluhráči po sobě křičí nebo neustále křičí trenér. Nedokážu si představit, že nadhazujete míček a najednou deset lidí si v hledišti stoupne a odchází. To bych nechtěla. Mladší tenisté to možná vidí jinak, ale já bych si to nepřála."
A nakonec mimo tenis. Ví se o vás, že fandíte fotbalové Slavii. Jak jste brala to, že ligový titul vyhrála na jaře Sparta?
"Musím říct, že jsem to moc dobře nebrala. Chodila jsem na derby i na Letnou, byl to vždycky boj a bohužel Slavia ztratila ty klíčové body moc brzy. Takový je sport, ale možná jsem to i trošku oplakala, jestli si dobře vzpomínám. Když už fandím, tak naplno. Slavia je můj tým, fandil jí už táta a já jsem v tom vyrůstala. Navíc se umím vcítit do pocitů hráčů a vím, jak moc to chtějí."
A sledujete výsledky Slavie i přes Livesport?
"Ano, ale mám ještě jiný druh notifikací. Když se nemůžu dívat, posílá mi totiž změny skóre pravidelně tatínek."
Livesport Daily s Petrou Kvitovou najdete na oblíbených podcastových platformách – Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.