Šoumen porazil ikonu
5. Dustin Brown – Rafael Nadal (2015)
Nadal si vždycky uměl získat publikum pro sebe. Jenže v roce 2015 se na Wimbledonu zjevil dredatý Dustin Brown, borec s výjimečným podáním a atraktivním stylem hry.
Toho roku se Nadal potýkal se zraněním kolene, ale jak pro něj bylo typické, nic nechtěl vzdát. A tak se zrodila epická bitva, ve které "Dreddy" dokázal získat první set 7:5, na což Nadal odpověděl vyrovnáním (3:6), aby se pak rozehrály výměny, ve kterých Brown skákal na síti rybičky a fenomenálního Španěla udolal.
Jamajský tenista, který se narodil v Německu a evropskou zemi také reprezentoval, se stal jediným Němcem, který postoupil do třetího kola. Radost mu ale netrvala dlouho, vzápětí jej vyřadil Victor Troicki.
Sedmnáctiletá dívka se stala hvězdou
4. Maria Šarapovová – Serena Williamsová (2004)
Ruské vycházející hvězdičce bylo čerstvých 17 let. Pár dnů před Wimbledonem vyhrála v Birminghamu svůj první turnaj. A i když na Australian Open došla do třetího kola a na French Open do čtvrtfinále, málokdo čekal, že by mohla uspět na londýnské trávě. Ve finále se Šarapovová postavila Sereně Williamsové, která už ve svých 23 letech měla na kontě šest grandslamových trofejí.
Jenže nevinně vyhlížející kráska ukázala neuvěřitelnou sílu i mentalitu a daleko zkušenější Američanku vystřílela z kurtu ve dvou setech 6:1 a 6:4. Demonstrace silového tenisu, kterým Serena prošla do finále jen se ztrátou jediného setu, byla najednou pryč. Toho dne se ve Wimbledonu zrodila hvězda. Šarapovová sice už v All England Clubu nikdy nevyhrála, později však získala čtyři jiné grandslamové tituly a byla i 21 týdnů světovou jedničkou.
Smutný konec maestra
3. Novak Djokovič – Roger Federer (2019)
Málokdo tušil, že je to Rogerovo poslední finále. I když se oblíbený Švýcar už nějaký čas potýkal se zraněními, na svém milovaném turnaji nechtěl chybět. Už po semifinále experti prohlašovali, že to byl ten nejlepší možný zápas – to se znovu Federer potkal s Nadalem. Na svém oblíbeném povrchu vyhrál Roger 3:1 na sety.
Finále ale mělo ještě větší grády. Djokovič šel dvakrát do vedení díky tiebreakům, Federer dvakrát vyrovnal a ještě litoval promarněného setbolu ve třetí sadě. Rozhodující set pak dospěl do grandiózního finále. Švýcarský "Maestro" měl za stavu 8:7 při svém podání dva mečboly, jenže ztratil čtyři míče za sebou a pokračovalo se až do stavu 12:12.
A přestože by fanoušci jistě rádi tuto bitvu sledovali celé hodiny, následoval poslední tiebreak. I tentokrát ho pro sebe získal Djokovič. Federer se loučil se ctí, prohru jako gentleman přijal. Za dva roky se na Wimbledonu představil naposledy, skončil už ve čtvrtfinále…
Nejdelší zápas všech dob
2. John Isner – Nicolas Mahut (2010)
Byl to maraton, kvůli kterému se měnila wimbledonská pravidla. Dlouhá léta se v pátém setu hrálo tak, že vítěz musel vyhrát o dva gamy. Možná by i výše zmíněný duel Djokoviče s Federerem skončil jinak, kdyby nové regule nestanovily, že za stavu 12:12 se bude hrát tiebreak.
V roce 2010 se Isner a Mahut utkali už v prvním kole. V té době byl Isner na 19. hráč světa, zatímco Mahut jako 149. v žebříčku prošel do hlavní soutěže až po třech kvalifikačních zápasech. Už ve třetím kole kvalifikace přetlačil Brita Alexe Bogdanovice ve třetím setu 24:22. To ale ještě nevěděl, co ho čeká…
Neuvěřitelný duel začal v úterý 22. června 2010 a skončil ve čtvrtek večer 24. června. Začalo to nevinně: Isner vyhrál první set 6:4, Mahut druhý 6:3. Servisy obou hráčů byly stále důležitější zbraní a tal další dvě sady končily tiebreakem. Za stavu 2:2 začal nejdelší set tenisové historie.
Isner byl známý dělovým podáním, a tak se hrálo hlavně o to, zda Mahut svým servisem dokáže konkurovat. První mečbol Francouz odrazil za stavu 10:9, druhý ubránil za stavu 33:32. Za stavu 59:59 musel být zápas pro tmu podruhé přerušen, Mahut ale předtím opět dokázal odrazit mečbol.
Když se odpoledne 24. června znovu zápas rozehrál, sledoval ho celý svět. Zatímco na ostatních kurtech už se slavily postupy do třetího kola, Isner a Mahut dál sváděli šílenou bitvu. Třetí den se hrála dalších 20 gamů a když přišlo definitivní rozhodnutí, Isner se složil na zem. Vyhrál 70:68 v závěrečném setu a od té doby drží i rekord nejvíc nastřílených es během jediného zápasu (113). Mahut je v tomto žebříčku druhý (103). Oba tenisté si vysloužili ve Wimbledonu také díky mimořádnému utkání vlastní památník.
Velkolepé finále
1. Rafael Nadal – Roger Federer (2008)
Na prvním místě musí být nejlepší zápas té největší rivality, která kdy v tenisovém světě byla. Federer a Nadal zažili během dlouhé společné éry řadu speciálních utkání, žádné ale není tak nezapomenutelné jako finále Wimbledonu v roce 2008.
V předchozích dvou letech Federer Nadala porazil a protáhl vítěznou sérii na pět po sobě jdoucích titulů. Ve finále 2008 dostal šanci být prvním, kdo Wimbledon vyhraje šestkrát za sebou. Zatímco Roger dominoval na trávě, Rafa byl v té době už antukovým králem, který French Open ovládl čtyřikrát v řadě a pokaždé přitom porazil svého věčného soupeře.
Federer proto toužil po odvetě za Paříž, jenže finále Wimbledonu nezačal dobře, prohrál první dva sety 4:6 a 4:6. Pak se ale nad Švýcarem slitovala nebesa a spustil se déšť. Federer se vrátil na kurt s odhodláním zápas otočit a také se mu podařilo vyhrát dva tiebreaky. Z téměř ztraceného duelu udělal znovu drama.
I v závěrečném setu Nadal ukazoval svou sílu, která v té sezoně byla opravdu výjimečná. Za stavu 7:7 prolomil Federerův servis a následně dopodával k vítězství. Vyprodané tribuny viděly pět hodin špičkového tenisu od dvou nejlepších hráčů planety.