Sentiment nebyl vůbec vidět. Ač bylo na tribunách 15 tisíc diváků, po posledním míčku, kde se Venus cítila ukřivděná, jen zakroutila hlavou nad rozhodnutím čárových sudích, netečně zamávala publiku a ani nepodala ruku hlavnímu na umpirové židli.
Co bylo platné, že jestřábí oko dalo při poslední výměně za pravdu turnajovým rozhodčím. Starší ze sester Williamsových byla přesvědčená, že na ověření dopadu ani nemělo dojít. "Vůbec nechápu, proč se volalo video. Byl to prostě divný den," procedila po zápase.
Zranění jako specialita
Bylo to jinak než si představovala. Příprava na letošní travnatou slavnost naznačovala, že by mohla uspět. V Birminghamu svedla více než tříhodinovou úspěšnou bitvu s Camilou Giorgiovou. Na grandslamu ale narazila na soupeřku, která jí nedala šanci. Zápas odehrála se zatejpovaným pravým kolenem, bylo patrné, jak špatně se pohybuje. Po jedné z výměn, kdy upadla u sítě, k ní doběhla i Elina Svitolinová a zdravotnici pomáhala.
"Hrála jsem se spoustou zranění a vyhrávala jsem s tím. Je to už taková moje specialita. Dnes jsem ale nedokázala přijít na to, jak vyhrát. Tráva bude vždycky kluzká, v určitém okamžiku spadnete. Měla jsem prostě smůlu. Byla jsem v perfektní formě, mohla jsem vyhrát, ale tráva mě zabila," dodala Williamsová.
Byl to pro ni Wimbledon s pořadovým číslem 24, čímž v open éře ve dvouhře překonala počtem startů Martinu Navrátilovou. Venus debutovala v roce 1997, když spousta dnešních tenistek ještě ani nebyla na světě, Svitolinové třeba tehdy byly pouhé dva roky. Stálicí ženského tenisu je přes čtvrt století. Celkem 49 titulů ve dvouhře, včetně sedmi grandslamů nebo čtyř zlatých olympijských medailí a 98 vítězství na trávě (90 z toho ve Wimbledonu) z ní dělá opravdovou legendu.
Však i Svitolinová, i když byla zaskočená z poněkud podivného konce a na její tváři byste marně hledali radost, o své soupeřce mluvila s respektem. "Zkoušela to, chtěla hrát. Je to šampionka, dala do toho všechno a bojovala. Je prostě úžasná…"
Bohužel, pokud londýnský turnaj bývá přehlídkou etického chování, Venus na tom letošním příliš respektu neukázala. Odešla poražená, zklamaná, ukřivěděná. Pokud před pár dny prohlásila, že cítí, že může hrát třeba do 50 let, možná se bude chtít v příštím roce vrátit.
Motivací pro ni mohou být výkony jejích předchůdkyň. Stále existuje několik hráček, které na nejslavnějším turnaji světa dokázaly uspět i po čtyřicítce.
Mezi tři nejstarší vítězky se nedostala
Japonce Kimiko Dateové v roce 2013 bylo 42 let, když dokázala dojít až do třetího kola, než ji vyřadila Serena, mladší ze sester Williamsových. Martina Navrátilová dokázala vyhrát singlový zápas ve věku 47 let, v roce 2004 dokonce Catalině Castaňové nadělila kanára (6:0 a 6:1). Vůbec nejstarší hráčkou, která ve Wimbledonu vyhrála zápas je Madeline O'Neillová, které v roce 1922 bylo 54 let! Pár roků předtím, než britská tenistka vytvořila rekord, se v letech 1909 a 1913 dostala do čtvrtfinále, na finále ale nikdy nedosáhla.
Venus se na pomyslné stupně veteránských vítězek letos nedostala. Ze souboje dvou tenistek, které dostaly od organizátorů divokou kartu, postupuje dál Elina Svitolinová.
Koneckonců, i její příběh stojí za zmínku. Je totiž jednou z mála tenisových maminek na okruhu. V říjnu se společně s partnerem a dnes i manželem Gaelem Monfilsem dočkali narození dcerky Skai. A zatímco francouzský tenista jezdí s kočárkem, jeho žena po restartu kariéry dál úspěšně bojuje s konkurencí.
Na Roland Garros dokonce došla až do čtvrtfinále. Víc než tenis ale prožívá Svitolinová právě probíhající válku v její rodné Ukrajině. "Se svou babičkou mluvím každý den. Můj táta jezdí tam a zpátky, ale ona tam zůstává. Už jí bylo 85 let a zdraví ji nedovolí, aby odjela z Ukrajiny…"
Ve druhém kole se Elina Svitolinová střetne s Elise Mertensovou z Belgie.