Příchod nového hráče do klubu by měl vždy splňovat základní předpoklad – dodat současnému týmu něco, co v něm chybí. A tím vyřešit problém, který mu v dlouhodobém horizontu brání získávat vyšší počet bodů. Jinými slovy, nejde pouze o to přivést kvalitního hráče, ale zároveň takového, jenž je pro daný systém efektivní.
Očividným problémem pražské Sparty je aktuálně nedostatek fotbalistů, kteří se dokáží pravidelně dostávat do nebezpečných střeleckých příležitostí z centrálních prostorů v blízkosti soupeřovy branky. Takoví jsou v týmu pouze dva, a sice hrotoví útočníci Jan Kuchta s Tomášem Čvančarou.
Podle matematických modelů, které sledují kvalitu a četnost střeleckých příležitostí, do jakých se hráč dostává, má první zmíněný 41 % šanci na vstřelení branky v zápase, zatímco druhý se pohybuje okolo 32 %. Zejména v případě Kuchty se jedná o velmi dobré číslo, byť je třeba dodat, že v ligovém srovnání nepatří mezi ta úplně elitní.
Třeba Stanislav Tecl s Tomášem Chorým, hráči přímých konkurentů Sparty v boji o titul, překročili hranici 60 %, skvěle hrající Mick van Buren je na 55 % a lépe jsou na tom také Jakub Řezníček s Filipem Kubalou, střelci Brna respektive Hradce Králové. Výčet zahrnuje hráče, kteří v této sezoně nastoupil alespoň na 800 minut.
Mnohem větším problémem než to, že oba hráči nedominují statistice očekávaných gólů, je jednoduše fakt, že se Sparta v této činnosti spoléhá pouze na ně. Aby byla nebezpečná v ofenzivě, musí proto trenér Brian Priske stavět obě devítky současně, což má ale negativní vliv na další herní aspekty a taktickou flexibilitu. Navíc existuje reálná hrozba zranění jednoho z nich.
Cíl pro letní přestupové okno? Gólové křídlo
Dalším důležitým prvkem útočné hry Sparty je křídelník Lukáš Haraslín, který se v polovině loňského října vrátil do základní sestavy poté, co předchozí zápasy právě probíhající sezony vynechal kvůli zranění kolene. Pro tým je dlouhodobě prospěšný spíš svou schopností posouvat míč do nebezpečných prostorů náběhy či driblinkem a citem pro finální přihrávku než jako typicky gólové křídlo.
Ve sparťanském dresu do této chvíle odehrál 2347 ligových minut, během nichž sice vyslal na branku soupeřů 62 střel, tedy vysoce nadprůměrných 2,4 na jeden zápas, ale z centrálních prostorů vypálil pouze 15x. Dalších 16 pokusů bylo z úhlu a zbylých 31 dokonce mimo pokutové území.
To vše se promítá i do týmových statistik. Přestože Slavia v dosavadním průběhu sezony zaznamenala pouze o 15 střel víc než Sparta, což je po 18 odehraných utkáních skutečně nepatrný rozdíl, z pohledu očekávaných branek měla docílit o osm gólů víc. V realitě má navrch dokonce o závratných 19 přesných zásahů (bez penalt). Což znamená, že i když mají oba týmy srovnatelný počet zakončení, Slavia se dostává do výrazně lepších pozic a má ve svém kádru lepší zakončovatele.
Góly za Spartu v poslední době střílí Bulhar Martin Minčev, tomu ale v posledních třech letech chybí herní vytížení. A nic nenasvědčuje tomu, že by se právě on měl v brzké době stát rozdílovým ofenzivním hráčem týmu aspirujícího na titul.
Trn z paty Priskemu v tomto ohledu nevytrhne ani lednový příchod Awera Mabila. Stejně jako v případě Haraslína se totiž jedná o křídlo, jehož silnou stránkou je především vytváření šancí a přímých střeleckých příležitostí. V této dovednosti napříč celou svou kariérou exceluje a Sparta by se měla snažit vytěžit z ní maximum.
Když se Mabil ve vápně pohyboval za dob svého působení v dánském Midtjyllandu, většinou se snažil s míčem dostat do prostorů pro zpětnou přihrávku nebo do míst, odkud mohl poslat balón nízkým centrem do předbrankového prostoru. Matematicky se jednalo o přihrávky, jimiž svým spoluhráčům vytvářel nejhodnotnější šance. Co se střelby týče, 44 % svých pokusů zaznamenal mimo vápno, přičemž proměnil pouze jeden z nich. A to z celkových 78 ran!
Situaci Spartě ztěžuje fakt, že typ hráče, jejž aktuálně potřebuje, je na českém i slovenském trhu dlouhodobě nedostatkovým zbožím a musí se proto zaměřit na skauting zahraničních lig. V takovém případě vstupuje do rozhodovacího procesu navíc i schopnost adaptace hráče či otázka jeho charakteru. Řešení v každém případě musí přijít v létě a bude zajímavé sledovat, jaké posily si nakonec vedení letenského klubu vytipuje.