Začnu tentokrát v Anglii, kde se tyto dva blížící se turnaje hodně řeší. Absence afrických a asijských hráčů výrazně zatíží Liverpool, Manchester United či Tottenham. Co je ale zajímavé, tak třeba Manchester City a Newcastle vůbec. Z jejich kádrů neodjede pryč ani jeden hráč.
Zamává to děním na předních příčkách? Dovedu si představit, že by toho mohl Manchester City využít a vrátit se do čela Premier League. Je to podle mě velké téma, protože například Liverpool bez Mohameda Salaha je s trochou nadsázky poloviční. Kdo viděl jeho poslední výkon proti Newcastlu, dá mi za pravdu, že tři body jdou především za ním. Teď si představte, že vám taková opora může na měsíc zmizet. Četl jsem, že Salah může celkově zmeškat až osm soutěžních zápasů. To může být pro Reds citelná absence. Navíc odjede i japonský záložník Wataru Endo. Myslím si, že to bude Liverpool bolet.
Každopádně to není jediný klub, který to citelně poznamená. Na první dobrou vidím soupisku Nottinghamu, z níž odjede šest hráčů. Wolverhamptonu a Brentfordu budou chybět čtyři, Tottenhamu, Manchesteru United a Brightonu po třech.
U Manchesteru je zajímavé, že jedním z povolaných je brankář André Onana. O jeho výkonech už toho bylo napsáno mnoho, ale dokáže ho zastoupit Altay Bayindir, který přišel v létě z Turecka? Úplně v klidu bych nebyl.
To samé se bude dít v Německu, kde mezi nejvíce zasažené celky patří Leverkusen, Stuttgart i Bayern. Bayeru odjede Victor Boniface, Odilon Kossounou a Edmond Tapsoba. To znamená útočník číslo jedna a část obrany.
Místo v útoku zabere Patrik Schick. Na základě jeho výkonnosti v závěru roku si asi všichni přejeme, aby v tom pokračoval a dal zapomenout na to, že Boniface není k dispozici. Myslím si, že je to dost reálné, protože servis bude mít stále kvalitní.
Horší to bude mít Bayer s obranou, kde mu z trojkové formace zmizí dva stálí členové. Stejně jako Bayern – Kim Min-jae a Noussair Mazraoui patří do základní sestavy. Řešení se nabízí – jít na přestupový trh. A Bayern to podle mého skutečně udělá. Nebude chtít riskovat. Už na podzim se řešilo, že nemají dostatečně široký kádr a do toho jim ještě zmizí hráči kvůli reprezentačním povinnostem. Sportovní ředitel Leverkusenu Simon Rolfes vyloženě přiznal, že budou monitorovat trh a když se něco naskytne, tak do toho půjdou.
Třeba pro Nottingham v Anglii je zimní posílení kádru nutnost. Vždyť mu zmizí šest hráčů a v tabulce jsou jen pět bodů od první sestupové příčky (15. místo drží Luton, který má ale zápas k dobru, pozn. red).
Ale do Afriky nemíří jen elitní hráči. V Německu se našel pro turnaj i hráč v páté nejvyšší soutěži – devětadvacetiletý Stanley Ratifo, který působí v 1.CfR Pforzheim a má odhadovanou hodnotu asi 75 tisíc eur, bude reprezentovat Mosambik. Zahraje si tak proti Salahovi, což pro něj může být životní zážitek.
Přijde mi ale zvláštní, že dva turnaje se odehrají v jednom termínu uprostřed sezony a ovlivní tím dění v evropských soutěžích. Co jsem se dočetl, tak paradoxní je, že oba byly na tento termín přesunuty. V Asii se mělo hrát minulý rok v Číně, ale kvůli covidu se turnaj přesunul do Kataru, což si organizátoři pochvalovali, protože je tam vybudovaná infrastruktura z MS.
V Africe byl původní termín zase loňský červen, ale kvůli období dešťů došlo k posunu na letošní zimu. Jejich rozhodnutí se musí respektovat, ale na druhou stranu je to nešťastné, protože to zahraniční ligy ovlivní. Jako fanoušek bych z toho vůbec neměl radost a nelíbilo by se mi, že nejlepší hráči klubu, kterému fandím, na měsíc odjedou.
Navíc se přiznám, že třeba na Asijském poháru mi v základní skupinách nepřijdou některé zápasy moc lákávé. Evropský fanoušek si podle mého nepustí zápasy Uzbekistánu, Sýrie či Thajska na úkor Premier League, Bundesligy či La Ligy.
Pro asijské hráče je navíc tento turnaj důležitý z pohledu toho, že mají v zemi v případě úspěchu různé zásluhy. Měl jsem v Augsburgu tři korejské spoluhráče, ohromní vlastenci. Ohledně nároďáku nikdy neváhali a vždy jeli. Reprezentovat je pro ně obrovská čest.
Navíc v jejich zemi je povinná vojenská služba. V případě úspěchu s národním týmem na Asijském poháru či jiné velké akci, jim může být odpuštěna či výrazně zkrácena, což se pak člověk nediví, že to ti kluci berou vážně.
Program Asijského poháru
Africký pohár národů je mi ale bližší. V Kataru se sice bude hrát na nových stadionech, ale v Africe budou k vidění kvalitnější hráči. Navíc vidím více favoritů na celkový triumf. Hodně dobře vypadá tým Pobřeží slonoviny, který má neskutečné nabitou nominaci.
Až přehnaně našlapaná je i Nigérie, která může pomalu složit tři velmi silné útoky. Třetím kandidátem na titul je za mě Senegal, jenž má kromě ofenzivy dobrého brankáře i defenzivu. A zapomínat by se nemělo ani na Maroko, které na světovém šampionátu v Kataru působilo sympatickým dojmem.
Vynechal jsem například Kamerun či Egypt. Kamerunský tým mi nepřijde tak zajímavý. Překvapilo mě, že v nominaci vynechali Choupo-Motinga z Bayernu, což je možná až zarážející. Salah to zase bude mít ohromně těžké, aby svoji vlast dotáhl někam daleko.
Na Asijském poháru budou podle mě zajímavé až boje ve vyřazovací fázi, jelikož je tam spousta týmů. Jako hlavního kandidáta na vítěze vidím Japonsko. Oni a Korea mají neskutečně silný tým.
Hráči jim působí v předních evropských klubech, někteří navíc v top pěti ligách. Jsou to kluby jako Liverpool, PSG, Bayern, Sporting, Monako, Feyenoord, Stuttgart, Celtic… Spousta šikovných hráčů se jim ani nevešla do nominace. Myslím, že v tomto ohledu jim můžeme leccos závidět. Jižní Koreu navíc vede Jürgen Klinsmann, což je zajímavá věc.
Každopádně jak jsem už řekl – slabinou Asijského turnaje je, že divácky atraktivní bude turnaj až od play off. Základní část si nechám ujít a zřejmě nebudu jediný.