O zdravotním stavu

"Měl jsem oboustranný zápal plic. Můj stav se zhoršil tak, že jsem by hospitalizován. V nemocnici jsem strávil týden, další týden na dovolené v Turecku. Dostalo se to až do té fáze, že se mi udělal výpotek na perikardu, naštěstí to neproniklo na srdce. Po několika vyšetřeních v Římě jsem se mohl stoprocentně vrátit, od poloviny září po reprezentační pauze jsem stabilně v nominacích na zápas a přidávám minutáž. Proto jsem se k tomu tehdy nevyjadřoval. Řešil jsem jen svůj návrat na trávník."

O touze reprezentovat

"V médiích proběhly určité myšlenky, že nechci reprezentovat. Chtěl bych jen říct, že jsem nikdy neodmítl pozvánku, od juniorských národních týmů doteď, pod žádným trenérem. Když to šlo, vždycky jsem chtěl reprezentovat."

O vztahu se Součkem a Coufalem

"Před jarním finále Evropské konferenční ligy s West Hamem se mluvilo o tom, že mám s Vláďou Coufalem a Tomášem Součkem problém. Osobně můžu za sebe říct, že s nikým žádný problém nemám, fyzický ani verbální. Dokonce mohu říct, že mám se všemi členy kádru nadstandardní vztahy."

O kauze se Šilhavým

"Nevyjadřoval jsem se k tomu, protože jsem nechtěl vytvářet tlak na tým nějakou kauzou. Teď už jsem cítil, že musím vystoupit. Před říjnovým srazem pan Šilhavý přes média uvedl, že teď je řada na mně a že bych se mu měl ozvat a udělat krok, abych situaci řešil."

"Já jsem ten krok udělal, druhý den jsem panu Šilhavému volal, u toho telefonátu byl přítomen i manažer týmu Tomáš Pešír. Volali jsme si 20 minut, třikrát po sobě jsem se zeptal, jaká interní pravidla jsem porušil a nebylo mi to nijak vysvětleno. Pan trenér mi jen řekl, že už mi bylo vše řečeno na předchozích srazech. Pár pohovorů jsme spolu vedli, ale nebyl jsem si vědom porušení pravidel. Vždycky jsem se choval jako profesionál."

"Jediný moment, na který mi můžou něco říct, bylo, když mi oznámili, že s Polskem nebudu hrát, a já to emočně neustál, protože jsem se cítil ve formě. Zažili jsme to s pár hráči i teď ve Fiorentině. Nejde o to, že se hráč staví proti realizačnímu týmu, ale že mu na tom záleží a chce hrát. Pan manažer Pešír mi řekl, že jsem vypadal, že si o nich myslím, že jsou úplní debilové. Já mu odpověděl, že mají založené mé veřejné výstupy na domněnkách. Telefonát vyústil v to, že mi pan Šilhavý řekl, že je rád, že jsem se ozval, a ukončili jsme hovor."

"Myslel jsem, že tím jsme to uzavřeli. V telefonu jsem řekl, že jsem rád, ať jakoukoli komunikaci řešíme jako chlapi, ne přes média. Když spolu nebudeme komunikovat, tak si to neřekneme. Dál jsem se k tomu nevyjadřoval."

O impulzu vyjádřit se

"Čekal jsem na listopadovou nominaci. Nebyl jsem v ní, nemám s tím žádný problém, ale opět se ke mně dostaly zprávy z tiskové konference. Na otázku směrem ke mně pan Šilhavý řekl, že se situace nijak neposunula. V tu chvíli jsem dostal impulz k tomu, že se musím vyjádřit. Čekal jsem, že to odůvodní, že nemám minutáž, výkonnost, nebo že na můj post má lepší hráče. S tím jsem v pohodě. Ale tohle už na mě bylo trochu moc. Byl bych hrozně rád, aby tenhle výstup uzavřel ten kruh, ve kterém se delší dobu plácáme. Kvůli fanouškům, kterým záleží na českém fotbale a třeba podporují i mě jako hráče a člověka. Chci, aby to dnešním dnem celé skončilo a v médiích se neřešilo, že Tonda Barák je rebel. Osobně vám říkám, že Tonda Barák je v pohodě, nic si nebere osobně, má čistý stůl a má chuť reprezentovat."

O cestě z této situace ven

"O žádné schůzce, o které mluvil pan Fousek, nevím, možná to měli v plánu, ale nikdo mě nekontaktoval. Sám nevím, jaké by bylo správné řešení. Bavil jsem se o tom s lidmi, kteří mi dokázali v těžkých situacích poradit. Nevím, jestli mám volat, abych byl nominován do reprezentace. Čekal jsem, že když budu v užším výběru, budu kontaktován. Nebyl jsem, nejsem v nominaci, to respektuju, nicméně čekal jsem jiné vyjádření. Teď proběhnou listopadové zápasy, pak je další sraz až v březnu, tak je dost času to vyřešit. Měla by proběhnout komunikace z jejich strany, pokud se se mnou počítá a budu hodnocen na základě svých výkonů."

O vlivu na rodinu

"Taťka patří do okruhu lidí, se kterými věci řeším. Bavil jsem se o tom s manželkou, agentem i některými reprezentačními kolegy. Táta je z toho špatný, mrzí ho to, protože pro každého otce je krásné vidět syna reprezentovat. Pro mě bylo nejtěžší vidět tyhle lidi, jak to prožívají."

O podpoře od spoluhráčů z reprezentace

"Určitě jsem podporu cítil od hodně kluků, z lidské stránky, protože mě znají, i z fotbalové. Potěšilo mě vyjádření Páti Schicka, aby tohle všechno skončilo a vyřešilo se to. S hodně klukama jsem v komunikaci, zatím se mi naštěstí nestalo, že by mě někdo zavrhnul. Ale určitě tím nechci stavět tým proti trenérovi, to bych nerad dopustil před hrozně důležitým srazem."

O vztazích s manažerem reprezentace Pešírem

"Nejsem si vědom, že by mezi námi proběhl nějaký konflikt. Jestli něco cítí, to se musíte zeptat jeho. Po určitých zkušenostech z klubového fotbalu z Česka už si určité věci neberu osobně."

O variantě ukončit reprezentační kariéru

"Nikdy jsem to v hlavě neměl. Nevzdávám se, mám svoje cíle, jasně vím, kam mířím. Z tohohle hlediska pro mě nepřipadalo v úvahu se vzdát a skončit. Spousta fanoušků mě podpořila, i díky nim si nedokážu představit, že bych nároďák nechal ve štychu."

O možnosti návratu pod novým trenérem

"Nechci to vnímat tak, že se pro mě otevřou dveře, jen pokud přijde nový trenér. Na nároďák jsem jezdil jen kvůli reprezentaci, kdo to trénuje, pro mě nehraje žádnou roli. S panem Šilhavým už asi nikdy nebudeme kamarádi, že bychom si šli někdy sednout a popovídat, ale takhle to vůbec nevnímám. Podle mých zkušeností ze zahraniční si myslím, že není důležité, aby trenér a hráč měli nějaký nadstandardní lidský vztah. Jde o tu profesionální složku. Prostě hrajete za ten dres, chcete vyhrát pro nároďák. Situaci ale samozřejmě budu sledovat, jsem fanoušek reprezentace a pořád se i beru za jejího člena."

O schůzce v Moldavsku

"Byli jsme tři hráči, kteří rozhodnutí realizačního týmu směrem k Polsku nevzali. V Moldavsku jsme pak všichni měli pohovor, kde mi bylo obeznámeno, že se mnou chtějí mluvit, že se jim nelíbilo moje chování. Že tam jsou mladí kluci, co tam jsou poprvé, jako Martin Vitík, a z mé strany není dobré dělat ksichty. Bylo mi však řečeno, že z těch tří jsem se vlastně zachoval nejlépe. Maximálně jsem řekl, že jsem naštvaný, to jsem přiznal, ale další vyjádření jsem k tomu neměl. S odstupem času jsem chápal a v říjnovém telefonátu jsem se za chování omluvil, cítím, že jsem se přes to mohl přenést a vzít to lépe. Beru to jako zkušenost, která mě něco naučila a může mě posunout dál."