Před půl rokem to vypadalo jinak. Pech prožil vydařený letní kemp v Rakousku a do generálky nastoupil v základní sestavě. Jenže pár dní před startem FORTUNA:LIGY si defenzivní univerzál přetrhl na tréninku přední zkřízený vaz. "V pohybu mi podklouzla noha, koleno se prolomilo dovnitř. Slyšel jsem prasknutí, cítil bolest. Odkulhal jsem, skončil pro mě nejen trénink," vrací se na začátek příběhu Pech, jehož koleno i přes znatelné pokroky i v Algarve stále zpevňují černé pásy kineziotejpu. "Cítím se díky tomu jistější. Pro hlavu je to takový pomocník."
Teď už má v hlavě myšlenky na návrat, v červenci se ale musel smiřovat s krutou realitou vážného zranění a dlouhé pauzy. Věřil, že nepůjde o nejhorší možnou variantu zranění, leč přesně ta se stala realitou. "Za půlrok ve Slavii jsem se hodně posunul, o to více tohle všechno bolelo," přiznává, že po přesunu z Mladé Boleslavi hodně dřel na tom, aby se v Edenu prosadil. Ze začátku se mu tolik nevedlo, ale zaťal zuby a pral se s osudem. Když to zlomil na trávníku, poslalo ho ke dnu vážné zranění. "O to větší rána to zranění pak pro mě bylo."
Těšil se, jak to rozbalí v české nejvyšší soutěži, vyhlížel i evropské poháry. "Škoda. Ale doufám, že se vrátím silnější, všechno mám ještě před sebou," snaží se myslet pozitivně. Na konci ledna to bude přesně půl roku, co se dává dohromady. "Nejhorší bylo období před operací. Když na to člověk čeká, nemůže vůbec nic dělat. A pak bezprostředně po zákroku, brali mi štěp ze zadního stehenního svalu," svěřuje se s tím, že 10 dní po zákroku měl obrovské bolesti. "Pořád jsem cítil, jako bych tam měl křeč," vzpomíná na krušné chvilky.
Vše ale překonal a jak jen to šlo, spěchal za týmem, chtěl spoluhráče podpořit. "Od doby, co jsem začal zase chodit, jsem nechyběl na žádném domácím utkání," hlásí. Na tribunu poctivě docházel, i když trpěl, protože nemohl být přímo na hřišti. "Bylo to pro mě složité, fotbal je celý můj život. Ale půlrok vedle Houšti na střídačce mi taky hodně dal,“ usmívá se.
Nyní v portugalském Algarve už se dostal i na hřiště. "Konečně jsem mohl vyměnit antigravitační pás za hřiště, konečně jsem se mohl proběhnout po trávníku. Moc si vážím toho, že tady můžu být s kondičákama, s klukama. Konečně jsem začal běhat, pracovat s míčem," neskrývá upřímnou radost Pech, jenž s týmem zvládl i kruhový trénink.
"Ještě mám před sebou spoustu práce. Věřím, že na konci soustředění budu mnohem dál, než jsem teď. Celému týmu fyzioterapeutů, masérů a všem, co se o mě starali a starají, moc děkuju. Když to klapne, za tři měsíce bych snad mohl hrát. Mým osobním snem je konec března."