Manchester City si v letošní sezoně dokráčel už pro dvě trofeje a vše nasvědčovalo tomu, že by si měl dojít i pro tu třetí a zároveň poslední velkou, kterou ještě Sky Blues nezískali. Poslední překážkou, kterou museli po cestě na fotbalový Olymp překonat, byl Inter Milán. Tým z města módy sice neprožíval tak dominantní ročník jako jeho soupeř, nicméně se probojoval až do finále a šanci na vítězství tak rozhodně měl.
Jak už bylo několikrát zmíněno před zápasem, slovo, které nejlépe vystihuje Inzaghiho Inter, je kompaktnost. Soupeři měli velké problémy s prolomením jejich obranných řad, a to se projevilo na počtu čistých kont. André Onana a spol. jich v letošním ročníku Ligy mistrů posbírali hned osm, pět z nich ve vyřazovací fázi.
Interu se podařilo vynulovat Haalanda
To, jak těžké je se proti defenzivě Nerazzurri prosadit, poznali i fotbalisté z Manchesteru. Ti nastoupili v trošku jiné struktuře než v posledních zápasech, kdy se vedle Rodriho posunul Stones a výš v meziprostorech operovali De Bruyne s Gündoganem. Guardiola tentokrát vsadil na diamantovou zálohu. Před Rodrim se pohybovali po stranách Stones s De Bruynem a nad nimi kapitán Gündogan. Ani to ale svěřencům španělského stratéga práci nijak neusnadnilo.
Fotbalisté City si dokonce i přes větší držení míče připsali o jednu přihrávku do pokutového území méně než jejich soupeř, dostali se k pouze sedmi střeleckým pokusům a vypracovali si šance v hodnotě 0.61 xG. Do méně kvalitních příležitostí se dostali pouze v prvním utkání proti Realu Madrid. Na uzdě se Interu podařilo udržet i Erlinga Haalanda.
Norský zabiják se dostal na 0.14 očekávaných gólů, a to pouze z jediného střeleckého pokusu. Zároveň byl v Istanbulu úspěšný pouze v 11 svých akcích, což je nejmenší číslo, kterého letos v Lize mistrů dosáhl, pokud odehrál plných 90 minut.
Dlouhé míče otupily tlak City
S míčem hrál třetí celek letošního ročníku Serie A podle očekávání. Stopeři se společně s brankářem Onanou při rozehrávce snažili dlouhými míči hledat útočníky a wingbeky a v některých fázích zápasu tak dokázali otupit tlak Manchesteru City. Třeba v prvních 15 minutách jim jejich anglický soupeř umožnil hned 28 přihrávek, než jejich akci dokázal zastavit obranným zákrokem.
K tomu nepochybně přispěla i přesnost, s jakou hráči v černomodrých dresech prováděli dlouhé přihrávky. Vítěz Ligy mistrů z roku 2010 ve finálovém klání zaznamenal až 65 takových (v žádném zápase LM jich nezaznamenal víc) a to s úspěšností 72 %. Třeba takový Francesco Acerbi v této soutěži průměrně rozdá šest dlouhých přihrávek s úspěšností 66 %, to ve finále jich adresoval 12 a zkazil jen dvě. Matteo Darmian zase ze šesti pokusů neminul cíl ani jednou.
Po této rozehrávce pak často následuje přihrávka na některého z nabíhajích hráčů. Tím často bývá levý wingbek Federico Dimarco a v tomto utkání tomu nebylo jinak. Z deseti nejčastějších kombinací dvou hráčů, díky kterým se Inter dostával do finální třetiny hřiště, byl pětadvacetiletý Ital součástí hned čtyřech.
Bývalý hráč Hellasu Verona zároveň poslal do pokutového území čtyři centry, zaznamenal nejvíc progresivních přihrávek ze všech hráčů na hřišti a v 71. minutě zakončoval z pozic, které mu vynesly 0.85 xG.
Inter tak byl Manchesteru City ve finále rovnocenným soupeřem a co do kvality šancí Guardiolovu družinu dokonce o kousek předčil. Na Citizens se tak Lize mistrů konečně usmálo štěstí a stali se teprve druhým anglickým týmem, který se může radovat ze zisku treblu.