Chelsea zformovala silný střed
Mohutná letní přestavba londýnské Chelsea pokračuje. Zatím posledním dílkem přestupové skládačky je příchod defezivního záložníka Caiceda, jehož cena se může společně s bonusy vyšplhat až na 115 milionů liber. Klíč k pochopení toho, proč byl londýnský klub ochoten utratit rekordní sumu za 21letého hráče, který v Premier League dosud neodehrál ani 50 zápasů, spočívá v osobě Enza Fernándeze. Právě s ním bude Ekvádorec v budoucnu tvořit možná nejobávanější středové duo v celé Premier League.
Svého nového spoluhráče vystřídá na pozici nejhlouběji hrajícího středního záložníka v rozestavení 4-2-3-1 (nebo v jakémkoli jiném, pro nějž se trenér Pochettino rozhodne), čímž nechá naplno vyniknout Argentincův potenciál. Enzo je sice všestranným hráčem, jemuž nedělá problém chodit do soubojů, zastavovat akce soupeře a vyhrávat míče zpátky, ovšem zároveň platí za elitního záložníka při tvorbě hry, a to jak svou technikou, tak vnímáním hry. Aby mohla Chelsea jeho kreativitu vytěžit na maximum, musí se více pohybovat v poslední třetině hřiště, což mu příchod Caiceda umožní.
Jako hráč Brightonu nastupoval Ekvádorec na obou stranách double pivotu v 4-2-3-1, nejčastěji však na jeho levé straně, jako nejníž postavený záložník. Defenzivně na této pozici vyčníval. Podle pokročilých datových modelů vyhrával velké množství míčů v prostorech, v nichž zastavoval ty nejnebezpečnější akce soupeřů.
I přes svůj mladý věk vyniká silou v soubojích tělo na tělo a díky skvělému čtení hry dokáže nejenom přerušit vysoké množství přihrávek, ale zároveň pozná, kdy je ten správný čas pokusit se odebrat míč aktivním vystoupením. V této činnosti měl v uplynulé sezoně takřka 80% úspěšnost, v souboji tedy propadl zhruba pouze jednou z pěti pokusů. Tím se v této dovednosti zařadil mezi hrstku těch nejlepších hráčů Premier League. Velké uznání si mezi experty navrch získal také svým velmi dobrým presinkem.
Nebo tím, do jak velké míry je imunní vůči napadání soupeře. Jednou z Caicedových silných stránek je schopnost hluboko na hřišti získat míč či přebrat přihrávku od spoluhráče a díky skvělému skenování okolí se s ním buď otočit okolo dotírajícího soupeře, anebo přihrát směrem dopředu a založit útok, aniž by o balon přišel.
Přestože v Brightonu zastával spíš obrannější roli, měl slušný přínos i ve finální třetině hřiště a velmi často se zapojoval do akcí vedoucích ke střele na branku. Mimochodem, těch měl Brighton v uplynulé sezoně nejvíc v celé Premier League, konkrétně 599. Ještě o tři víc než jeho nejbližší pronásledovatel Liverpool.
Caicedo se v levém meziprostoru často dostával k velmi přesným přihrávkám do vápna. Ty nejnebezpečnější šance z něj zakládal dlouhými pasy do cutback zón, kolmými přihrávkami do krajních prostorů uvnitř šestnáctky, ale má také velmi dobrý cit pro přihrávky do prostoru okolo penalty. Jeho příchod bude mít na hru Chelsea obrovský dopad.
Kane, mistr přihrávky
Dvě možná nejzamotanější přestupové ságy tohoto léta dospěly ke svému rozuzlení paradoxně v rozmezí pouhých několika desítek hodin. Po dlouhých 14 letech se za novou výzvou vydal kapitán anglické reprezentace, Bayern Mnichov zaplatil za Kaneovy služby londýnskému Tottenhamu údajných 100 milionů eur, čímž z něj udělal nejdražšího hráče v historii Bundesligy.
Vedle toho, že vyniká svým výborným výběrem místa ve vápně, patří také mezi nejlépe zakončující devítky na světě. To ostatně potvrdil i v uplynulé sezoně, která patřila mezi ty nejlepší v jeho dosavadní kariéře. Podle metriky očekávaných branek, tedy v závislosti na kvalitě a četnosti vytvořených střeleckých příležitostí, by se průměrný útočník Premier League ze stejných pozic trefil v 21 případech. Kane však dostal míč do branky rovnou 30krát.
Rozhodně se nejednalo o krátkodobou odchylku zaviněnou štěstím, nýbrž o dlouhodobý trend. Jen počínaje sezonou 2015/16 zaznamenal 970 střeleckých pokusů a při celkových 152 očekávaných brankách vstřelil 188 gólů, tedy o 36 víc, než kolik velela očekávaná hodnota.
Ačkoli Kane každoročně bojoval o korunu krále střelců Premier League, nikdy nepatřil mezi klasické zabijáky do vápna. Dlouhodobá data ukazují, že se pravidelně jednalo o jednu z nejníž hrajících a nejkreativnějších devítek v lize. V pokročilém datovém modelu sledující všechny hráčovy přihrávky a to, do jaké míry zvyšují šanci jeho týmu na vstřelení branky, se v uplynulém ročníku umístil na druhém místě za Robertem Firminem a mezi absolutní špičku se zařadil také v metrice očekávaných asistencí, tedy co do kvality finální přihrávky.
Svou kreativitou a rozsahem řešení nepřipomíná hrotového útočníka ani vzdáleně. Ty nejhodnotnější šance tvoří kolmými i diagonálními přihrávkami z meziprostorů, průnikovými přihrávkami z hloubky pole a během sezony mnohdy hrozil třeba také centry. Jedno číslo za všechny – průnikových pasů z hloubky pole zahrál o 330 % víc (!) než průměrný hráč na jeho pozici.
Jedná se zároveň o jeden z přestupů, u nichž je zcela zbytečné řešit, jak hráč zapadne do nového systému, jaký problém v něm řeší nebo jak dlouho mu bude trvat adaptace na novou soutěž. Cokoli jiného než zisk domácí trofeje nepřipadá po jeho příchodu v úvahu a počítá se také s útokem na ty nejvyšší příčky v Lize mistrů. Po loňském odchodu Roberta Lewandowského má Bayern ve svých řadách totiž opět hráče, který dokáže pravidelně střílet góly proti komukoli na světě.