Zatímco ve vstřelených gólech jsou Bílí Tygři (122) druzí nejlepší za Pardubicemi (127), v těch obdržených jim patří dělená druhá nejhorší pozice (112) za Kladnem (120). Jsou druhým nejčastěji faulovaným týmem (mají druhý největší počet přesilových her) a zároveň nasbírali druhý nejvyšší počet trestných minut. Ve využívání početních výhod jsou čtvrtí od konce, v ubráněných oslabeních třetí.
Je proto logické, že je Liberec v extralize nejlepší v dosažených gólech při vyrovnaném počtu hráčů na ledě. S 82 trefami vévodí této statistice před druhými Pardubicemi (80). V této sezoně se přitom průměr zatím pohybuje okolo 62 branek. Právě efektivitě při základním rozložení sil mohou svěřenci Filipa Pešána vděčit za své postavení v tabulce.
Jejich hlavní zbraní jsou rychlé útoky, po nichž střílejí ve hře pět na pět nejvíc gólů (44 %). Důkazem toho může být i nedávný zápas v Budějovicích, kdy byli nesmírně efektivní a šest z osmi gólů (!) dali právě po brejku. Většinou při těchto útocích dochází k rychlému vstupu do pásma a následné přihrávce skrz rozhozenou obranu.
Tyto pasy většinou míří do slotu nebo přes osu hřiště, tím pádem se jedná o nejsložitější přihrávky pro obranu soupeře a jeho gólmana. Je to případ 21 gólů ze 34, které padly po rychlém útoku při vyrovnané hře. V menšině případů se skóre měnilo po individuální akci bez přihrávky v soupeřově třetině. Při útoku se tak vždy dostane do útočné třetiny víc hráčů týmu.
Zajímavé je, že nejlepší střelec Bílých Tygrů Rychlovský se po tomto typu útoku tolik neprosazuje. Nejvíc gólů dosáhl při hře pět na pět po vhazování. Při kontrech je spíš nahravačem (pět finálních pasů) než střelcem. Při brejcích nejvíc hrozí skvělý Oscar Flynn, který jak nahrává (5), tak střílí góly (4) a jeho rychlost je obdivuhodná.
Nelze přitom opomíjet přínos obránců, protože skoro čtvrtinu gólů po kontru mají na svědomí oni. Jejich podpora útoku je důležitá a fakt, že je mezi autory brejkových zásahů víc jmen, dokládá, že nejde o individuální věc jednoho nebo dvou hráčů, nýbrž systémovou záležitost. Kdo by mezi jmény čekal T. J. Melancona, ten by se nemýlil (dva góly), celkem tři góly zatím z těchto situací zaznamenal Michal Ivan.
Záhada spočívá v herním stylu
Otázkou zůstává, proč se tým neprosazuje víc při přesilových hrách, a to i přes velké množství šancí. Problémem nemusí být personální obsazení ani systém. Tým má zlověstné zbraně ať už jde o Filippiho, Najmana, Flynna nebo Rychlovského. Ani 25 vstřelených gólů není špatným počinem.
Problém tkví v úspěšnosti střelby v přesilovkách. Liberec v nich vyslal na branku soupeře 220 puků (druhé největší číslo v extralize), úspěšnost této palby je však třetí nejnižší (11,36 %). Zakončuje totiž často z kruhů pro vhazování, a i když jde o nebezpečné pokusy, dobří brankáři jsou na ně většinou připraveni. Pomoct by mohlo víc pálit z prostoru mezi kruhy, kde je hrozba o něco větší.
Celková střelecká úspěšnost Liberce je přitom opět diametrálně odlišná. Tým ji má zatím druhou nejvyšší ze všech (12 %). Současně je však jedním z nejhorších, co se týká střelecké převahy a je celkově v extralize čtvrtým nejpřehrávanějším mužstvem. Jak se tedy může v efektivitě držet tak vysoko? Právě díky hernímu stylu, kdy hrozí hlavně z nejnebezpečnějších situací (rychlých útoků), což jsou situace s větší pravděpodobností gólu. Zároveň dovoluje soupeřům větší palebnou převahu, avšak s nižší šancí na vstřelení branky.
Těch přesto Liberec hodně inkasuje. Rozdíl vytváří oslabení, v němž je patrně největší slabina Bílých Tygrů. Dovolí v nich skoro 30 % z celkového počtu obdržených gólů. K tomu kapitulovali pětkrát při vlastní přesilovce, což je druhé nejhorší číslo v celé extralize. Jak už bylo zmíněno, jde se o jeden z nejvíc přestřílených týmů, nikdo z jeho hráčů nevykazuje vyšší střeleckou převahu na ledě. Jedná se o přístup – ať se soupeř pokouší pálit, jak chce, jen ne z nebezpečných pozic.
Celkově vzato, Filippi a spol. jsou zajímavým týmem. Většinou se v jejich zápasech vždy něco děje. Ať padají góly nebo trestné minuty, divák se při sledování libereckých zápasů nenudí. Rozhodně patří k nejzábavnějším zjevům extraligy. Jestli se však vždy baví jejich fanoušci či trenéři, zůstává otázkou.