Třinec ani v jednom zápase svého soupeře nepřestřílel. Celkově za ním v pokusech dokonce propastně zaostával (366:535), výrazně ztrácel i v ranách na branku (177:233), nejvyrovnanější to bylo v pucích vyslaných ze slotu (100:139). Což naznačuje mnohé o tom, na čem byla postavena taktika protivníků v útočném pásmu. Všechna tato čísla nicméně znamenají, že šampion se většinou bránil a neměl převahu. Tu si užil jen ve čtvrtém zápase díky početným přesilovkám.
V jejich proměňování se však ve finále oproti předchozímu průběhu play off propadl (27,59 % – 22,03 %), naopak Dynamo se znatelně zvedlo (10,71 % – 18,52 %). Vedle toho zlepšilo i oslabení (80,77 % – 82,14 %), u soupeře tomu bylo naopak (85,71 % – 80,33 %). I ve speciálních týmech tak Třinec ztrácel.
Navíc skončil boj o titul s málo vídaným jevem, za celé play off totiž měl negativní skóre (46:49). Je opravdu těžké najít relevantní statistiku, ve které by byl mistr lepší než poražený finalista. Tedy pochopitelně až na samotné vítězné zápasy. Přesto se jedna najde, dlouhodobě zcela klíčová pro hru slezského celku – zablokované střelecké pokusy (186:113). O zhruba polovinu z nich se přitom postaralo pouhé kvarteto obránců: Nedomlel (29), Kundrátek (22) a Polášek s Adámkem (oba 20).
Hráči Ocelářů navíc dokázali být nesmírně efektivní před brankou. Dobře je to vidět i na titulovém zápase, v něm měli minimum pokusů z tohoto prostoru, přesto odsud vstřelili vítězný gól. Pardubice si ze stejné zóny vytvořily obrovské množství šancí (stejně jako v celé sérii), ale uchytila se jen střela z dálky. Z místa před brankou se trefily v prvních čtyřech zápasech, v dalších však už ne. Zní to jako klišé, nicméně kdo se neprosadí z nejnebezpečnějšího prostoru, prostě nevyhraje. A šampioni to v klíčových chvílích dokázali, a to z méně možností dokázali dát podobně gólů (8:9).
Pokud by se v třineckém týmu měli vypíchnout jednotlivci, po brankáři Ondřeji Kacetlovi (on je největším důvodem toho, proč Pardubice nebyly efektivnější) lze nejvíc vyzdvihnout lajnu Hudáček – Cienciala – Daňo. Hlavně první dva jmenované, protože oba zapsali ve finále statistiku 3+3 a vlastně celé play off byli nejlepšími hráči týmu, který měli s nimi na ledě až o 12 % vyšší převahu střeleckých pokusů.
Vyčníval i výkon obránce Mariana Adámka, který sice sám do ofenzivy tak často nepřispíval, avšak oproti číslům před finále se pod tlakem Pardubic výrazně nezhoršil. I když byl využíván podobně jako jeho spoluhráč Kundrátek. Ten byl zase králem asistencí (11) a jeho ofenzivní nadstavba není zanedbatelná.
Velmi dobře si vedli i další zadáci Polášek se Šenkeříkem, kteří skončili v play off v pozitivních číslech co se týče jejich pobytu na ledě při šancích (Šenkeřík 58,33 % Polášek 55,07 %) i střelách na branku (Šenkeřík 56,92 % Polášek 51,12 %) při hře pět na pět a oba skončili v plusu i v poměru inkasovaných a vstřelených gólů (+3).
Nelze říct, že by si Třinec vítězství nezasloužil, ovšem celkově lepším týmem ve finále nebyl. Jeho triumf přesto není náhodný. V klíčových chvílích a prostorech měl navrch. Možná díky zkušenostem z předchozích šesti play off, které chyběly Pardubicím.