Plzeň aktuálně může třetím úspěchem po sobě vyrovnat svou nejdelší vítěznou šňůru v sezoně. Už říjen zakončila s vyrovnanou bilancí (4-1-1-4), nyní má na 11. příčce osmibodový náskok na Kladno, ležící o místo za ní. Indiáni se přitom od začátku ročníku herně moc nezměnili a ve většině zápasů tahají za kratší konec provazu. 

Soupeři mají větší poměr střel na branku i mimo ni. Střely svěřenců Petra Kořínka byly naopak zablokované ve větším poměru, než v jakém se to povedlo jim u protivníka. Nepřekvapí, že tým nejvíc přehrály celky z aktuální první pětky. Přesto dokázala Plzeň dvakrát porazit Hradec Králové a jednou Třinec a Litvínov. Jejímu postavení v tabulce odpovídá i statistika průměru střel na branku za zápas, kde je třetím nejhorším týmem (26,6) a dokonce poslední je v pokusech vyslaných na její gólmany (33). 

Plzni se přesto povedlo získat momentum po příchodu švédského útočníka Tima Söderlunda, nechtěného v Mladé Boleslavi, a uzdravení finského obránce Aleksiho Laaksa v polovině října. Zvlášť přínos druhého z nich je mimořádný. Západočeši bodovali v sedmi z devíti utkání, v nichž tento hráč s víc než 10 sezonami ve finské lize nastoupil, přičemž jen málokdy klesne jeho vytížení pod 20 minut za duel.

Vysokou úspěšnost vítězství při svých startech má i Söderlund, jenž v 16 zápasech nasbíral 12 bodů a navzdory tomu, že v týmu zdaleka nepůsobí od začátku sezony, je třetím jeho nejproduktivnějším hráčem a druhým v tabulce střelců. Hlavní hvězdou mužstva je však slovenský reprezentační útočník Adrián Holešinský. Zaznamená jasně nejvíc šancí při hře pět na pět (25) i nejvíc bodů (12, z toho devět primárních). 

Z obránců si vede nejlépe jeden z nejproduktivnějších zadáků ligy Petr Zámorský, a to hlavně z pohledu počtu bodů při plném počtu hráčů na ledě (10 z jeho celkových 18). Dobrá čísla vykazuje jeho parťák z dvojice Daniel Malák, s nímž na ledě není Plzeň tak přehrávaná jako v případě ostatních beků. Nutno dodat, že Malák není nasazován do hry tolik jako jeho kolegové, a proto je třeba brát jeho statistiky s malou rezervou.

Zajímavým případem je Miroslav Indrák. Zaznamenává nejlepší čísla z týmu v převaze na ledě mezi útočníky, zároveň je druhý v počtu individuálních šancí při vyrovnaném počtu hráčů. Přesto právě on byl odsunut při černé sérii Plzně zkraje sezony do role 13. útočníka. V sestavě si polepšil až v polovině října v Mladé Boleslaví, kde nastoupil ve druhé formaci a Indiáni hned založili sérii tří výher v řadě.

Pořád to však není odpověď na otázku, jak je možné, že se Indiáni drápou tabulkou vzhůru, i když jsou ve většině zápasů horší. Mohou za to gólmani. Však si Dominik Pavlát vysloužil svými výkony reprezentační pozvánku a při svém debutu v národním týmu rovnou vynuloval Švýcary. V úspěšnosti zásahů je na prvním místě celé extraligy mezi brankáři, kteří nastoupili alespoň aspoň na 500 minut (93,35 %). Samuel Hlavaj je devátý (91,29 %). Jedná se o nejlepší gólmanskou dvojici v soutěži a tím, jak rovnoměrně mají rozdělené zápasy (13:12), lze těžko určit, kdo z nich je vlastně jednička. 

V čem se odlišují, je počet vítězství a proher. S Pavlátem má Plzeň lepší bilanci (sedm výher a šest porážek) než s Hlavajem (tři vítězství a šest proher). Na druhé straně Hlavaj pomohl ke dvěma úspěchům nad Hradcem a dalším nad Libercem a většinu svých zápasů odchytal venku. Pavlát byl v akci víc proti slabším týmům a přímým konkurentům Plzně o baráž (dvakrát Vítkovice, Kladno i Mladá Boleslav), ale také dvakrát proti Spartě. Prostor tedy dostává spíš v důležitějších zápasech pro tým a Hlavaj tam, kde fanoušci od Plzně výhru příliš nečekají.

Plzeň je především díky gólmanům možná výš, něž čemu její výkony při hře pět na pět odpovídají. Zatím jí to stačí na to vyhnout se baráži a pomýšlet na postup do předkola…

Nová zbraň chtěla čas

Kometa je na tom ještě lépe. Šesté místo. Dva body ztráta na místo zaručující čtvrtfinále. Kdo by řekl, že tento tým byl po úvodních třech kolech bez trenéra… Ve většině zápasů si užívá střelecké převahy. A platilo to i v sérii proher na začátku sezony. 

Zaujme však především forma týmu od konce listopadové reprezentační přestávky – pět výher ze šesti zápasů a skóre 25:10. Vítězství si připsala i proti těžkým soupeřům: Pardubicím a Spartě. Blížící se další pauza na akci národního týmu by jí mohla naopak vzít vítr z plachet, předtím ji navíc čekají velmi těžké venkovní zápasy v Hradci Králové a Třinci.

Po počátečním hledání to vypadá, že si v Brně jen všechno potřebovalo sednout a zažít čerstvě vytvořené vazby. Platí to především o nové první lajně Moses-Cingeľ-Pospíšil, která je velmi nebezpečná a má podíl na nejvíc gólech týmu. Dohromady vyprodukovala 28 bodů při vyrovnaném počtu hráčů na ledě. Dobře jim sekunduje dvojice Zaťovič-Flek (oba mají po 10 bodech), jimž pomáhají centři Holík a Zbořil.

Dobrá čísla vykazuje Tomáš Marcinko, který byl na začátku ročníku poněkud zamlklý, teď je tým s ním na ledě lepší než soupeř, v poměru střel a pokusů má nejvyšší převahu z brněnských hráčů, nastupujích pravidelně. Větší bodová produkce je sice stále v nedohlednu, s ním na ledě však Kometa alespoň nedostává tolik gólů. Dobře si sedl s Vincourem a Kosem. 

Jestliže je v týmu těžké vypíchnout jednotlivce v útoku, v obraně nejde nemluvit o Danielu Gazdovi. Ten už před polovinou sezony vyrovnal své předchozí gólové maximum (11 tref) a útočí i na absolutní střelecký rekord soutěže (18 zásahů). Navíc Kometa si s ním na ledě užívá herní převahu při hře pět na pět. Marek Ďaloga má zase nejvíc individuálních šancí, v tomto ohledu se vyrovná elitním obrancům extraligy.

V brance drží Kometu Dominik Furch, který i přes rozruch kolem své osoby chytá skvěle. Má výbornou úspěšnost zákroků (92,42 %) a mezi brankáři, kteří odchytali minimálně 1000 minut, je nejlepší. Ke špičce náleží i se třemi čistými konty (víc má jen z Hradce exkomunikovaný Bartošák se čtyřmi). Furchův náhradník Štěpán Lukeš dostal šanci v posledních zápasech a také nezklamal, když byl u výher nad Libercem a Plzní. Nicméně Furch nejspíš bude tím, kdo bude nasazován proti těžším vahám a bude i na něm, jak si Brno povede proti těmto soupeřům.

Kometa nepadá. Letí a je ve formě. V současném rozpoložení by měla určitě pomýšlet na útok na první čtyřku, zvlášť když forma Litvínova kolísá. V cestě jí stojí ještě Hradec a na záda jí dýchají zejména České Budějovice. Budou to právě zápasy s těmito soupeři, které napovědí, co od Brna čekat v play off.