První Mourinhovy kroky ve velkém fotbale se datují do 80. let, jeho hráčská kariéra ale nebyla valná. Na trenérskou dráhu se tak vydal už ve svých 27 letech a první zkušenosti sbíral na lavičce portugalského klubu Estrela, kde začínal jako asistent. Rady do trenérského života mu dával především anglický velikán, již zesnulý Bobby Robson, s nímž působil třeba v Barceloně a Portugalsku hlavně jako překladatel. Robson v něm viděl potenciál a postupně mu dával víc prostoru na trenérských pozicích. A Mourinho se osvědčil.
První opravdová trenérská štace přišla v jeho rodné zemi na přelomu tisíciletí. Jako první věřila mladému trenérovi Benfica, která přivedla Mourinha jako čerstvý vítr po Juppu Heynckesovi. "Lisabonský klub byl v obrovské krizi, potřeboval oživit projev na hřišti. Výsledky se dostavily, s nimi ale přišlo i nové vedení a noví manažeři nenabídli Mourinhovi prodloužení smlouvy, kterou vyžadoval. On udělal krok zpět a přestoupil do Uniao de Leiria. Relativně malý klub opustil po půl roce, tým se v té době nacházel na čtvrtém místě tabulky. Uniao hrálo nejlepší fotbal v lize. I proto už v polovině sezony mířil do Porta," vzpomíná portugalský novinář Andre Guerra z webu Flashscore.pt.
I když byl v Portu pouhé dva roky, povedlo se mu vyhrát vše, co se dalo – ligu, domácí pohár, Pohár UEFA a zapsal si i největší triumf – se svým týmem vyhrál Ligu mistrů. Psal se rok 2003 a byl to konec jeho portugalské cesty. Domů se od té chvíle vlastně nikdy nevrátil.
Z jachty do zaparkovaného autobusu
Už dva dny po senzačním úspěchu s Portem odcestoval do Chelsea. Jeden z portugalských deníků tehdy psal, že Mourinho oslavil výhru v Lize mistrů na jachtě Romana Abramoviče. Jak magicky a kontroverzně do klubu vstoupil, tak i odcházel.
A jeho rebelská povaha se začala projevovat čím dál víc. Ani během působení v Portu nebyl mezi příznivci klubu příliš oblíbený.
Netrvalo dlouho a na světě byla přezdívka The Special One. Ale úspěchy samozřejmě měl. Vedl jeden z nejlepších týmů v historii Premier League, který navíc vygeneroval hvězdy typu Johna Terryho nebo Franka Lamparda. Za jeho působení v Chelsea zářily i zahraniční stálice Didier Drogba, Petr Čech nebo Arjen Robben.
Bylo to ale i o úplně jiném pojetí fotbalu, než na který byla Anglie zvyklá. Mourinhův fotbal byl protikladem dravého stylu Sira Alexe Fergusona v Manchesteru United či jemné fotbalové symfonie Arséna Wengera v Arsenalu. Do té doby kluby United i Gunners vévodily ligovým tabulkám.
Defenzivní styl, kterému komentátoři přezdívali "zaparkovaný autobus", rozčiloval všechny kromě fanoušků Chelsea. Pro klub ze stadionu Stamford Bridge to byla nejkrásnější éra historie. Přišly zisky mistrovských titulů v letech 2005 a 2006, stejně tak dvě vítězství v FA Cupu, Ligovém poháru a Community Shieldu.
Mourinho po třech letech odcházel z Chelsea jako nejúspěšnější manažer v klubové historii. Pro bývalý Abramovičův klub získal šest trofejí. Byl vtipný, charismatický. Fanoušci ho buď milovali nebo nenáviděli a on si v obou rolích užíval každý centimetr pozornosti.
Treble s Interem
Z Londýna vedla cesta do Itálie. Zůstal svůj a nový domov našel rychle v Interu Milán. Získal další triumfy a pro Inter získal Treble - tedy vítězství v Serii A, Italském poháru i evropské Lize mistrů. Ale samozřejmě i na jihu Evropy se nevyhnul kontroverzím.
"Stal se katalyzátorem lásky i nenávisti zároveň. Itálie poznala, co umí José Mourinho. Byl šoumenem, bral na sebe pozornost, ale především táhl svůj tým k vítězstvím. Vrátil do Milána vítěznou mentalitu a navždy ji zapsal do legend. I proto dnes zůstává jeho pouto s fanoušky Interu pevné," vzpomíná Fabio Russomando z italské redakce Flashscore.
Prst v oku Tita Vilanovy
Triumf v Lize mistrů s Interem znamenal pozvánku na další prestižní adresu. Tři roky strávil Mourinho u kormidla Realu Madrid a vedení mu dalo za úkol narušit dominanci Barcelony a svého bývalého svěřence Pepa Guardioly.
"Působení v Barceloně u Bryana Robsona v roli překladatele a asistenta stále rezonovalo. I díky tomu, že šel do týmu největšího rivala byly zápasy El Clásico extrémně vypjaté. Dokonce ovlivnily i osobní vztahy mezi hráči španělské reprezentace. Ta nejhorší a nejtrapnější kontroverze, kterou si budu pamatovat - a že jich bylo spousty - bylo, když Mourinho vrazil prst do oka dnes už zesnulému Titovi Vilanovovi," vypráví Cesar Suárez ze španělské redakce Flashscore.
Ale abychom byli spravedliví, kromě mnoha afér se na Mourinha ve sportovní rovině vzpomíná jako na trenéra, kterému se opravdu podařilo hegemonii Guardiolovy Barcy ukončit. Po hattricku titulů v jedné sezoně se zdálo, že katalánský tým je neporazitelný, dokud ho Real gólem Cristiana Ronalda v prodloužení neporazil ve finále Copa del Rey. A v následujícím roce přišlo vítězství v La Lize. Jen Liga mistrů s Bílým baletem nebyla Mourinhovi dopřána.
Anglie podruhé
Do západního Londýna se portugalský trenér vrátil za velkých ovací v roce 2013. A i když Chelsea během několika let vyrostla značná konkurence, vyhrál Mourinho v sezoně 2014/15 Premier League znovu. V týmu se objevila sestava známých tváří z prvního angažmá. Další sezonu už ale nedokončil a do paměti fanoušků se vryly spíš Mourinhovy souboje s ostatními manažery, zejména s Arsenem Wengerem.
Manchester United po odchodu Alexe Fergusona do důchodu tápal a zuby si u prvního týmu vylámali David Moyes, Ryan Giggs i Louis van Gaal. Pak přišla odvážná sázka na Mourinha. Ani na Old Trafford svérázný Portugalec nedostal všechny fanoušky na svou stranu, nedá se mu ale upřít, že trofeje z let 2016 a 2017 (Ligový pohár, Community Shield a Evropská liga) z něj dělají jednoho z nejúspěšnějších manažerů v historii Manchesteru United. A on sám to rád připomínal na tiskových konferencích. V sezoně 2017/18 skončili United druzí, což byl nejlepší ligový výsledek klubu v post-Fergusonově éře.
Tottenham zůstal zakletý
Ještě než v roce 2019 převzal práci v Tottenhamu Hotspur, dostal Mourinho ve Velké Británii spoustu prostoru na televizních obrazovkách. Byl expertem, zajímavě vystupoval jako moderátor a hrál i charitativní fotbalové zápasy. Ve Spurs působil pokorně a jeho působení v klubu se stalo jediným manažerským obdobím, které se obešlo bez trofeje. Na Mourinhovu obranu je třeba uvést, že je to statistika, kterou mají vesměs všichni trenéři Spurs.
Doposud poslední štací je angažmá v AS Řím. Deset let poté, co vyhrál v Itálii vše, co se dalo, se vrátil tentokrát do Říma. "Snovým okamžikem bylo vítězství v Evropské konferenční lize. Byla to první trofej po dlouhém suchu pro jinak hrdý klub. Ale jinak ten milostný románek s fanoušky vypukl okamžitě," říká Fabio Russomando. Portugalec má charisma a jednoduše zná cestu k vítězstvím.
Otevřel cestu dalším
José Mourinho je trenér, který nejenže zanechal odkaz v anglickém fotbale, ale stal se i trenérskou ikonou. Díky své svérázné práci připravil cestu velkým, odvážným a dalším zábavným postavám, jakými jsou dnes Jürgen Klopp, Pep Guardiola či Antonio Conte.
I když to nebylo vždy tím nejlepším způsobem, tak od skromných začátků až po dosažení vrcholné sportovní úrovně si Mourinho během své kariéry získal srdce i pozornost celé fotbalové Evropy. Je nepravděpodobné, že by jeho hvězda pohasínala. Naopak vypadá velmi logicky, že jeho další misí může být brzy post trenéra národního týmu své země. Návrat do rodného Portugalska by dával smysl.
