Maradona získal v letech 1986 a 1990 zlato a stříbro a ve své vlasti se stal nesmrtelným. Na mundialu 2010 se dokonce objevil v role kouče Argentiny a jedním z jeho svěřenců byl tehdy i Messi. Tým spolu dovedli jen do čtvrtfinále. O čtyři roky později Leo pomohl týmu do boje o zlato, ale Němci byli v prodloužení šťastnější.
Právě úspěch na globální scéně obě modrobílé ikony rozděluje. I když se Maradona svého nástupce před minulým šampionátem v Rusku zastával. "Nemůžete říkat, že Messi není fenomén, protože nevyhrál mistrovství světa. Mohu říct, že jsem nikdy neviděl nikoho jako on. Děkuji Bohu, že Leo je Argentinec. Máme jeho, papeže a mě," pronesl památná slova o svém nástupci.
Oba dostali od přírody drobnou postavu. Messimu k jeho (pouhým) 169 centimetrům dokonce v dětském věku pomohl až přestup do Barcelony a z jejích zdrojů zaplacená hormonální léčba. Maradona vystoupal na fotbalová nebesa, i když byl dokonce ještě o čtyři centimetry menší. Nízké těžiště oba předurčilo k ladným slalomům mezi soupeřovými obránci spíš než k povedeným hlavičkám (Maradona si při té své nejslavnější musel pomoct zdviženou rukou).
Spojuje je pozice "desítky", tedy ofenzivního organizátora hry, excelentní práce s míčem v obrovské rychlosti, precizní technika i dokonalý přehled na hřišti. A také angažmá v Barceloně.
Sám Diego v poli
Maradonu v jeho 21 letech učinil přestup na Camp Nou nejdražším fotbalistou historie (stál v přepočtu zhruba 200 milionů korun). Diego sice Barcelonu uhranul, ovšem ne tak jako Messi. Ten tam od roku 2004 nasbíral 520 startů za první tým, ve kterých nastřílel 494 gólů a až loni se slzami v očích kvůli finančním problémům klubu své osudové místo opustil. Od té doby se neustále spekuluje o tom, že se tam jednou vrátí.
Co se týká trofejí na klubové úrovni, Messi jednoznačně Maradonu předčí. Diego totiž vyhrál "jen" dvakrát Serii A a v roce 1989 se polaskal s trofejí pro vítěze Poháru UEFA. Obojího se dočkal v dresu Neapole. Bonusem pak byly celkem dva triumfy ve Španělském a Italském poháru.
To Messi jen Španělský pohár vyhrál sedmkrát, LaLigu hned desetkrát a s Barcelonou čtyřikrát ovládl Ligu mistrů. Na jaře se o pátý titul v Lize mistrů bude pokoušet s PSG. Trofej za vítězství v Ligue 1 už jednu má (a za pár měsíců zřejmě přidá i druhou). V daném kontextu je však nutné dodat, že Messi měl a má k dispozici úplně týmovou jinou podporu. Zatímco "jeho" Barca byla nabitá superhvězdami i budoucími členy fotbalové Síně slávy (Xavi, Iniesta, Puyol, Suárez, Neymar), Neapol tažená Maradonou byla souborem spíš mírně nadprůměrných hráčů, z nichž žádný nedosáhl globální slávy.
Vedle naprosté individuální dominance posunula Maradonu na vrchol jeho reprezentační kariéra a vystoupení na mistrovství světa. Na nich opět spíš průměrnou Argentinu dvakrát dovedl do finále (1986 a 1990), přičemž v prvním případě v Mexiku slavně zvítězil, když skandální gól rukou ve čtvrtfinále s Anglií vzápětí vykoupil úchvatným sólem přes půl hřiště, dodnes považovaným za nejslavnější gól historie šampionátů.
Kdo je tedy lepší?
Úspěch v podobě titulu mistra světa Messimu stále chybí, Katar pro něj znamená už pátý vrcholný turnaj (Maradona absolvoval čtyři). Jinak jsou jejich statistiky na nej fotbalové akci velmi podobné. Diego odehrál 21 zápasů s osmi góly a osmi asistencemi, Leo má v tuto chvíli o čtyři zápasy víc a bilanci 11+10. Podle podrobnějších statistik obě ikony v těchto duelech zaznamenaly v průměru pět driblinků na zápas, v přihrávkách do šance jsou taktéž téměř vyrovnaní (Maradona 3,2 versus Messi 2,9).
Lze z uvedených statistických údajů a výčtu trofejí už před nedělí vydedukovat, kdo je z nich lepší? Těžko. Oba působili v odlišné době, a to v celé řadě aspektů. Zatímco Maradonova proslulost stojí na jeho božském statusu v Neapoli, pověsti enfanta terrible, stárnoucích televizních záběrech a samozřejmě na okamžicích geniality na mistrovství světa, Messi je pod totálním drobnohledem a prakticky každá jeho klička je v současnosti k dispozici na sociálních sítích během pár minut.
Hraje v době, která úplně jinak řeší přípravu či taktiku. Jeho předchůdce zase čelil například odlišnému přístupu rozhodčích a takový Ital Claudio Gentile dokončil zápas i s 15 ostrými fauly na argentinskou hvězdu, neboť tvořiví hráči byli tehdy před tvrdými zákroky obránců mnohem méně chráněni.
Ostatně dobrou ilustrací rozdílnosti fotbalu v daných dobách je Maradonův slavný gól proti Anglii a Messiho asistence proti Chorvatsku. Zatímco první z nich během 55metrového úprku s míčem projde třemi obrannými liniemi Albionu, současného lídra bílomodrých celých 45 metrů stínuje jediný Joško Gvardiol.
Fotbal se zkrátka za poslední tři dekády hodně změnil. Pokud ale Messi v neděli získá vysněnou trofej a podle všeho svůj poslední reprezentační start přetaví v titul mistra světa, definitivně se svému krajanovi a idolu vyrovná.