Martin Macík před Dakarem: Tlak je čím dál větší, na roli favorita už jsem si zvykl

Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama
Macík před Dakarem: Tlak je čím dál větší, na roli favorita už jsem si zvykl
Martin Macík hodlá atakovat nejvyšší pozice.
Martin Macík hodlá atakovat nejvyšší pozice.Profimedia
Čeká ho jubilejní desátý Dakar na pozici řidiče a rozhodně bude tím, na koho od začátku začnou mířit televizní kamery. Řidič kamionu Martin Macík (34) ze stáje MM Technology skončil v roce 2023 na druhém místě – nejlepším v kariéře. Teď už se tedy příliš stoupat nedá. "Pozice favorita je těžká, ale moc si vážím toho, že jsme se do ní jako celý tým postupně dopracovali," řekl pro Livesport Zprávy před odletem na Dakar.

Dakar je tu, tak nám řekněte, co je u MM Technology před startem nového?

"Všichni se před Dakarem ptají na novinky, ale paradoxně to je trochu jinak. Když se daří, tak udržet kvalitní tým lidí, vylepšit třeba lehce techniku, to je v tomto sportu dost obtížné. A vzhledem k tomu, jak se zadařilo naposledy, kdy jsme dojeli druzí a vyhráli jsme tuším pět etap, tak jsme se rozhodli, že pojedeme zase s kamionem Čendou. Udělali jsme malé změny na podvozku a tým zůstal také stejný. Takže my jsme bez velkých změn, spíš je to o tom, že před rokem náš tým hodně narostl, takže teď jsme se rozhodli všechno pořádně ucelit."

Takže spíš takové detaily.

"Vlastně ano. Jedna velká změna je, máme oranžové oblečení. (smích) Předtím jsme byli v černém, teď budeme trochu jako silničáři."

Obejděme klasické otázky o tom, kolikátý byste rád dojel. Na to je asi snadná odpověď. Vás teď čeká desátý Dakar v pozici řidiče, a mě by zajímalo, v čem se Martin Macík za ty roky za volantem změnil.

"Primárně nasbíral hodně zkušeností. Těší mě hlavně to, že kromě prvního Dakaru jsem všechny dojel do cíle, což mi dodává klid a cítím se lépe připraven. A co to znamená? Vím, že já na to mám, tým na to má i technika na to má, a to je pozitivní. Ruku v ruce s tím samozřejmě přichází také to negativní, tlak je logicky čím dál větší a když neuspějeme, máme to všichni na talíři."

A co se pro zkušenějšího dakaristu mění řidičsky?

"Daleko víc pracuji na maličkostech. Během prvních třeba tří Dakarů jsem se snažil jet co nejrychleji, tlačit to co šlo. Teď jsem ale ve stavu, že už rychleji jet prostě nedokážu, navíc u toho musím daleko víc přemýšlet a uvažovat. Vím, že když se pořád budu jen hnát dopředu, něco na autě prostě nevydrží. S tímhle je klíčové naučit se pracovat, mít ten správný nadhled."

Organizátoři Dakaru: Dojde na nejtěžší etapu historie

Ale vy jste přece nikdy nejezdil bez něj.

"To je pravda, jsem ten typ, co se spíš v klidu rozjede a postupem času zrychluje. Jsem takový postupný řidič. Teď mám ale pocit, že se to změnilo a že dokáži jet od prvního dne na 110 procent. K tomu se lze ale fakt dostat jen těmi zkušenostmi, je třeba jezdit a jezdit a jezdit, nic jiného. Pak se to podaří přepnout. A pak je ještě druhá fáze, když se řidič dostane – jak se v angličtině říká – do své zóny. A to je masakr. To se špatně popisuje, ale to máte pocit jako když jste ve videohře a když to někomu z těch nejlepších takhle sedne, je zbytečné se snažit s tím něco dělat. To bych to auto mohl klidně roztrhnout a neporazil bych ho."

Na druhou stranu to může dobře fungovat i na jezdcovu psychiku, ne? Řeknete si – fajn, ten měl den, s tím jsem nemohl nic dělat, zítra to ale zase můžu zlomit.

"Je to hodně o tom, kdo má dobře připravenou techniku, ale také čistou hlavu. Obojí jde navíc ruku v ruce s kopou štěstí. A výhodou je, že jde o závod trvající mnoho dní, takže víte, že co se vám nepovede jeden den, se může podařit ten další."

Vážím si pozice favorita

Před rokem už jste byl blízko úplnému vítězství, skončil jste celkově druhý, což pro vás byl nejlepší výsledek. Za triumfem se ženete už pár let a zdá se, že by konečně mohl přijít váš čas. Nemáte ale strach, že až k tomu dojde, tak vás to přílišně uspokojí?

"Strach z toho nemám... Vím, že když vyhraju, tak aspoň doma potěším svojí ženu. (smích) Musím říct, že jsem člověk, který se rád dívá dopředu, sleduje nové příležitosti a věci plánuje, ale vůbec nepřemýšlím nad tím, co by bylo, kdyby se mi někdy podařilo Dakar vyhrát. I když, přiznám se, někde vzadu v hlavě to samozřejmě je."

Na druhou stranu z druhého místa už není moc kam stoupat...

"Kdybyste se mě zeptal na něco podobného hned po skončení Dakaru, tak bych asi odpověděl jinak, ale teď řeknu, že to takhle až tak nevnímám. Samozřejmě chce každý z nás uspět, ale být první, třetí nebo třeba pátý, to je v rámci akce na dva týdny strašně ošemetné. Za mě je třeba velký stres, když jsou do konce Dakaru tři etapy a já se držím někde vpředu s náskokem. Žádný klid, ani náhodou, tohle jsou teprve nervy! Ono se to totiž jen tak samo nedojede, neustále se může něco stát a člověk se nikdy nesmí uspokojit, dokud není konec."

Ale tohle zároveň ke sportu patří. Ve fotbale či hokeji taky můžete v poslední minutě být ve vedení 2:1 a zápas prohrát 2:3.

"Je to tak, minulý rok je toho jasným příkladem, to jsme tři dny před cílem byli ještě na čtvrté pozici a nakonec jsme byli druzí. Chyběl kus... Kamion byl perfektní, ten by klidně zvládl ještě jeden Dakar, i když jsem to občas někam hodil. Ale je to jak říkáte, jede se do poslední chvíle, což je na jednu stranu to hezké, ale na druhou je to hrozné. Okolo dvanácté etapy už v kabině takřka nemluvíme, pak třeba minete někoho, kdo je v pořadí před vámi a místo toho, aby přišla radost, je to spíš strach. Potkalo to jeho, nám se to může stát taky. (smích) Není to žádná legrace. Já si vždycky říkám, že už jsem za těch dvanáct let na Dakaru zažil všechno, ale stejně nás vždycky něco překvapí."

A za ty roky už jste navyklý na roli favorita? Máte vysoké číslo, kamery si vás často vybírají.

"Už jsem si asi zvykl, ale nijak nad tím nepřemýšlím. Ono je samozřejmě vždycky snazší být outsiderem, a to říkám i jako celkem sebevědomý člověk. Pozice favorita je těžká, ale moc si vážím toho, že jsme se do ní jako celý tým postupně dopracovali. Ale nebudu lhát, když si pustím Eurosport a vidím, že tam poutají na nás, dělá mi to radost."

V červnu na tiskové konferenci v Praze ředitel rallye David Castera prohlásil, že Dakar 2024 bude nejtěžší z těch, které se jely na území Saúdské Arábie. Je to pravda, nebo se jen snažil upoutat zajímavým titulkem?

"Pokud dodrží to, co slíbil, tak je to pravda. Navíc nás čeká dvojetapa s názvem Chrono 48, což znamená, že se dohromady sečte čas z jednoho a druhého dne dohromady. Takže 550 kilometrů na dva dny a jak to ujedeme, je na nás. Jenže paradoxně zůstává mezi třetí a čtvrtou etapou také maratonská etapa. Je teda taková semi-maratonská. Náš tým může opravovat auto pouze dvě hodiny po dojezdu třetí etapy, my ho pak vezmeme tam, kde bude bivak a dál na něj nesmíme sahat. Přespíme a jedeme. To se koná během prvních dní, takže jasná odpověď na to, jestli půjde o nejtěžší Dakar."