Samý úsměv. Na tváři Chrise Frooma byste po příjezdu do Česka nepoznali, že před pár týdny prožil hořké zklamání. Jen několik dní před startem Tour de France mu totiž jeho současný tým Israel-Premier Tech oznámil, že se nevejde do nominace na nejslavnější cyklistický závod světa. Sen o pátem triumfu na Tour se tak Chrisovi zase o kousek vzdálil. Zklamání už ale zahnal a teď si užívá přízeň českých fanoušků, která prý předčila jeho očekávání.
Chrisi, co se tak skvělému cyklistovi, jako jste vy, honí hlavou během závodu, když jste na trati jen sám se svými myšlenkami a jedete tolik hodin?
"Pořád se něco děje. Člověk přemýšlí nad obrovským množstvím věcí, nad vlastní strategií, energií, ale i nad tím, jak co nejlépe využít kolegy z týmu, abychom společně dosáhli úspěchu. Do toho musíte být neustále připravený na změnu počasí nebo na nějaký nečekaný tah soupeřů. Možná se to spoustě lidí nezdá, ale každý cyklistický závod je ohromně dynamická věc, každou chvíli se něco změní. Do toho vám pořád někdo mluví do vysílačky v uchu. No prostě při žádném závodě není nuda, to je jisté."
Teď jste v Česku na Czech Tour. Jak si tuhle akci zatím užíváte?
"Jsem především moc rád, že jsem tady. Je to můj první závod v Česku, i když jednou už jsem byl v Praze. Docela nedávno, ale bylo to v zimě a slíbil jsem si, že se sem podívám, až se udělá trochu tepleji. Jsem rád, že se mi Leo ozval a že mám šanci tady závodit. Moc se mi tu líbí."
Překvapilo vás, že je cyklistika v Česku tak oblíbeným sportem?
"To rozhodně! Když člověk přemýšlí nad zeměmi s cyklistickou tradicí, napadne ho Itálie, Španělsko, Francie, ale na Česko si nevzpomene. Takže mě dost překvapilo, když jsem viděl, kolik je tady fanoušků. Lidi jsou tady u vás pro cyklistiku skutečně zapálení. Jsem rád, že mám možnost se s nimi setkat."
Pojďme trochu do minulosti. V roce 2019 jste prodělal vážné zranění po nehodě na kole a postupně jste pracoval na svém návratu. Jak náročné to bylo?
"Samozřejmě hodně. Člověk by rád dělal pořád víc a víc, jen aby urychlil proces návratu na kolo. Jenže tak to nefunguje, tělo a kosti se potřebují zahojit a nedá se to nijak popohnat. Pro mě jako sportovce bylo to čekání dost frustrující. Ale musel jsem být trpělivý, jiná cesta nebyla."
Před rokem jste dosáhl svého nejlepšího výsledku po návratu, když jste skončil třetí v etapě na Alpe d'Huez na Tour de France. Dodalo vám to sebevědomí?
"Loňský rok pro mě byl obecně velký krok kupředu. Dostat se na Tour a pak tam skončit třetí v královské etapě, to mi samozřejmě dodalo sebedůvěru a potvrdilo mi to, že jsem na dobré cestě. Bohužel, přípravy na letošní Tour se asi nevydařily tak jako před rokem. Měl jsem pocit, že jsem se připravoval poctivě, ale nestačilo to. I tak jsem si Tour užil jako divák a teď jsem rád, že jsem na závodě tady v Česku a můžu zase dělat to, co mám nejradši."
Co říkáte na čerstvě dvojnásobného vítěze Tour Jonase Vingegaarda? Může podobně jako vy vyhrát Tour třeba i čtyřikrát?
"Pokud bude pokračovat tak, jak jezdil letos, tak je to klidně možné. Těžko ho někdo zastaví. To, jak jel v horských etapách, bylo obdivuhodné. Ale ještě víc působivé mi připadá, jak si poradil s časovkami. Dokázal v nich jezdcům, kteří se na ně specializují, nadělit několik minut, to je opravdu úžasný počin. Byl to od něj skvělý výkon."
Zdá se, že dnes cyklisté dosahují velkých výsledků už v mladším věku, než tomu bylo třeba před deseti lety, kdy jste poprvé vyhrál Tour. Čím to je?
"Ano, je to pravda a vysvětlením jsou podle mě data. Když jsem vyhrával Tour, v letech 2013, 2014, 2015, už se sbíralo poměrně dost dat o mně i dalších závodnících. Sdíleli jsme je s trenéry mladých kluků, kterým tenkrát bylo patnáct. Pro ně to byl poklad, protože najednou tihle mladí talentovaní závodníci mohli trénovat na úrovni jezdců z Tour de France. Takže zatímco já se stal profíkem ve 24 letech a ještě několik let jsem pak potřeboval, abych se dostal na úroveň, na které jsem mohl uspět na Tour, tihle kluci to mají jinak. Ve dvaceti jsou připraveni vyhrát Tour, tu potřebnou průpravu už mají v tomhle věku za sebou."
Co vy, sníte pořád o tom, že byste popáté v kariéře vyhrál Tour?
"Pořád to v hlavě mám, někde vzadu to tam je. Dobře vím, že v konkurenci dnešních mladých jezdců už to bude hodně složité, ale připadá mi to pořád realistické. Cyklistiku miluju a tohle je jedna z mých motivací. Stále je to takový plamínek, který mě pohání dál a dokud budu závodit, bude hořet."
Co vlastně na cyklistice milujete nejvíc?
"Mám říct jednu věc? Dobře, tak řeknu svoboda. Vezmete kolo a dostanete se do přírody uprostřed ničeho a máte prostě pocit volnosti. Je to terapeutické a právě to miluju na jízdě na kole nejvíc. Myslím, že to je věc, která mě u cyklistiky bude držet i po skončení mé profesionální kariéry."