Vondroušová – Jabeurová 6:4, 6:4
Přitom se s ní v travnaté části sezony moc nepočítalo. V minulosti totiž na nejrychlejším povrchu vyhrála jen dvě ze 12 utkání hlavní soutěže na nejvyšším okruhu a při čtyřech startech ve Wimbledonu byla nejdál jednou ve druhém kole. Z jasně nejhoršího povrchu je rázem ale možná ten vůbec nejlepší a nejoblíbenější. Po prvním čtvrtfinále v těchto podmínkách na generálce v Berlíně předvedla neuvěřitelné tažení v Londýně.
Na posvátném pažitu se musela postupně vypořádat s vycházející hvězdou Peyton Stearnsovou, nasazenými Veronikou Kuděrmetovovou, Donnou Vekičovou a Marií Bouzkovou, čtvrtou hráčkou pořadí Jessicou Pegulaovou, rozjetou bývalou světovou trojkou Elinou Svitolinovou a nakonec s loňskou finalistkou a nasazenou šestkou Ons Jabeurovou, s níž vyhrála i třetí letošní měření sil.
Tunisanka začala lépe. Prolomila hned první servis Vondroušové, když při druhém brejkbolu poslala soupeřka míček do sítě, a ujala se vedení 2:0. Ovšem vzápětí ztráta podání postihla i ji a Češka zároveň ukázala, čím by ji mohla trápit. Její vysoké liftované forhendy totiž dělaly přeci jen drobnější Jabeurové (167 cm) viditelné problémy.
Téměř každý vlastní servis byl pro obě hráčky tuhou bitvou, aby si jej udržely. Tak jako ve čtvrté hře, kdy musela Vondroušová odvracet čtyři brejkboly. Nakonec se jí to ale povedlo. Ne tak už při tom dalším, který ztratila čistou hrou. Nervózní úvod pokračoval v podobném duchu, neboť totéž hned vzápětí zopakovala i světová šestka. Z úvodních sedmi her jich čtyři skončily ztraceným podáním. Úspěšnost servisu Jabeurové byla v tu chvíli pouhých 41 %.
Jako by to byl signál pro českou senzaci turnaje. Někdejší juniorská světová jednička se pak opřela do servisu, poprvé v utkání jej s jistotou získala a vyrovnala na 4:4. Když pak její soupeřka pokazila na síti jednoduchou smeč, bylo z toho první vedení Vondroušové v utkání. To vzápětí potvrdila svou druhou čistou hrou a připsala si první set v poměru 6:4.
Ani jedna z hráček nepředváděla svůj nejlepší tenis. Jabeurová hodně kazila a nevypadalo to, že se s tíhou zápasu a očekávání zcela vyrovnala. Patrné to bylo v úvodní hře druhé sady, v níž poslala ven dva jednoduché míčky a prohrála už šestou hru v řadě. Jenže Vondroušová jí sama hodila záchranný kruh, kdy poté při svém podání ztratila vedení 40:15, když v rozhodující chvíli zahrála na síti na jistotu, za což ji soupeřka ztrestala razantní odpovědí. A místo 2:0 bylo 1:1.
Najednou to byla mladší z finalistek, kdo vrstvil jednoduché chyby. Přišla o další dva gamy, Jabeurová poprvé v zápase mířila za tím, že potvrdí brejk. Vondroušová však vytáhla skvělou obranu a i potřetí své ztracené podání hned napravila. V 15. hře duelu to byl devátý prolomený servis...
Od tohoto momentu se hra konečně ustálila, obě soupeřky si svou výhodu hájily. Až do stavu 4:4, kdy Afričanka poslala triviální forhend do autu a v deziluzi zklamaně svěsila hlavu až ke kolenům. Vondroušové chyběly vyhrát čtyři míčky k životnímu triumfu. Výsledek? Hru rychle získala a z outsiderky, která letos do All England Clubu přijela s bilancí tří proher ve čtyřech utkáních na turnaji, se stala jednou z jeho nejpřekvapivějších královen v dějinách.
Vondroušová si zahrála své třetí velké finále. Na French Open 2019 uhrála jen čtyři gamy s Ashleigh Bartyovou a na minulé olympiádě v Tokiu 2021 se musela po prohře s Belindou Bencicovou spokojit se stříbrnou medailí. Svou bilanci ve finálových duelech na nejvyšším okruhu vylepšila na 2:4, předtím zvládla jen ten úvodní coby teenagerka v roce 2017 na halové akci WTA 250 ve švýcarském Bielu.
Letos v únoru vypadla hlavně kvůli loňské půlroční pauze zahrnující i neúčast ve Wimbledonu z nejlepší stovky pořadí. V pondělí se ovšem vrátí do TOP 20, a dokonce poprvé nakoukne do elitní desítky, kterou bude uzavírat. Z pozice české sedmičky se stane dvojkou, před ní bude už jen Petra Kvitová.
Právě na ni dokázala Vondroušová sobotním triumfem před zraky Jana Kodeše či Heleny Sukové navázat. Kvitová vyhrála Wimbledon v letech 2011 a 2014 a od té doby se na českou královnu čekalo. Pod vlajkou s modrým klínem vybojovala mísu Venus Rosewaterové už jen Jana Novotná (1998). V mužích slavil pouze Jan Kodeš (1973).
Nejúspěšnější hráčka turnaje v jeho 143 let dlouhé historii Martina Navrátilová dosáhla všech devíti titulů v amerických barvách vlajkou. Jaroslav Drobný v roce 1954 zase v egyptských.
V open éře je rodačka ze Sokolova první nenasazenou wimbledonskou finalistkou a nyní i šampionkou. K tomu žebříčkově nejníže postavenou (42. místo) vítězkou tenisového svátku.
Stejně jako v sezoně 2021 se do finále French Open i Wimbledonu probojovaly české barvy. Předloni v Paříži se radovala Barbora Krejčíková (ještě v pátek poslední česká šampionka majorů) a v Londýně neuspěla Karolína Plíšková, nedávno v areálu Rolanda Garrose těsně prohrála finále Karolína Muchová.
Jabeurová vyřadila letos ve Wimbledonu čtyři grandslamové šampionky včetně Kvitové, ale sama se jí nestala. Tunisanka nezvládla ani své třetí finále na podnicích velké čtyřky, loni ve Wimbledonu podlehla Jeleně Rybakinové a o pár měsíců později na US Open nestačila na Igu Šwiatekovou.
Ani tentokrát první ženský grandslamový triumf pro Afriku a arabské země nevybojovala. V žebříčku zůstane na šestém místě. Rodačka z Ksar Hellalu potvrdila, že jí finálové zápasy moc nejdou, bilanci v nich si zhoršila na 4:8.