Auda je basketbalový světoběžník. Poprvé měl v cizině angažmá na americké univerzitě v klubu Seton Hall Pirates. Pak prošel polskou, španělskou, italskou i francouzskou ligou, aby nakonec na tři krásné sezony zakotvil v Japonsku. "Dnes jsem za možnost tam jít hodně vděčný. A myslím si, že všechny ty tři sezony byly skvělé. Úplně mi to otevřelo oči, nejen po basketbalové stránce, ale i po té životní. Myslím si, že to pro mě byl asi nejlepší krok," vyprávěl v rozhovoru pro Livesport Zprávy, který vznikal při příležitosti otevření pobočky sportovní značky Macron v České republice.

Japonsko je pro Evropana stále exotickou destinací. Jak dlouho jste si na tamní prostředí zvykal?

"Všude po Evropě, kde jsem byl, to bylo super. Já jsem nikde neměl žádné problémy, všude mi to celkem sedlo. Ale Japonsko bylo prostě ještě o level někde jinde, byla to nejlepší část mé kariéry i života. I když mi teď skončila smlouva a v Jokohamě jsme se na další nedomluvili, chtěl bych v Japonsku ještě pokračovat."

Umíte po třech letech japonsky, nebo jste si vystačil s angličtinou?

"Oni Japonci angličtinu moc neberou. Byl jsem hodně překvapený, když jsem tam poprvé přiletěl a zjistil jsem, že anglicky skoro nikdo neumí. Přitom se o nich tak všeobecně říká, že jsou hrozně chytří a studují. Zvlášť v těch velkých městech, jako jsou Tokio nebo Jokohama, jsem si říkal, že určitě budou umět všichni. A opak byl pravdou. Ale vždycky jsem se nějak domluvil a postupně jsem se začal japonštinu učit od různých slovíček a frází. Dneska už umím říct i něco víc. Člověk si zvykne."

Mluvil jste o tom, že byste chtěl v Japonsku zůstat, jaké jsou teď tedy možnosti?

"Ano, Japonská B-league je teď pro mě priorita. A kdyby se to nepodařilo, nevadil by mi ani nějaký tým z druhé ligy, který má ambice postoupit. Ta soutěž je také dost kvalitní. Uvidíme, co se přes léto naskytne. Samozřejmě ale, i kdyby teď přišlo něco zajímavého z Evropy, tak bych o tom určitě přemýšlel."

Tokio v roce 2021 hostilo olympiádu. Bylo pak cítit, že sport je zase o poznání důležitější téma? 

"Já myslím, že sport je i bez olympijských her pro Japonce velmi důležitý. Teď navíc bylo mistrovství světa v baseballu. Byl jsem se na jeden zápas podívat, když mě český tým pozval, takže jsem viděl zápas proti Jižní Koreji a byl super. Ať už je to basket, fotbal nebo baseball, tak je zájem obrovský a olympiáda to jen trochu posunula. Vidíte to na zápasech, jak jsou plné haly, všichni mají nakoupené dresy, ručníky, klíčenky nebo nějaké přívěšky. My jsme měli celou sezonu skoro pořád vyprodáno, chodilo pravidelně přes čtyři tisíce lidí. Na podzim bude basketbalový šampionát. Japonci prostě sport milují."

Potkával jste i fanoušky oblečené do vašeho dresu?

"Jasně, fanshopy jsou plné všech možných triček a dresů všech hráčů, populární jsou klíčenky nebo malí plyšoví medvídci v dresech s konkrétním číslem. Já měl dokonce v loňské sezoně speciální koncept, udělali mi s návrháři tričko, kde byla vpředu moje kreslená postava samuraje a vzadu velká jednička. Kolem pak byly ještě katakanou, tím japonským písmem, další texty. Nevím, kolik se toho vyrobilo, ale do hodiny to bylo prodané. Ještě to pak museli dodělávat. Právě tohle třeba bylo moc hezké zažít."

Jak je to v Japonsku s hráči z ciziny? Kolik jich tam působí?

"Každý tým může mít tři cizince a i Jokohama je měla. Valná většina jsou Američané, i když poslední dva roky přicházeli i kluci z Evropy. Ale oproti evropským ligám, kde je možné mít i pět nebo šest cizinců, je to v Japonsku limitované i tím, že na hřišti mohou být v jeden moment jen dva. To je sice někdy limitující, ale určitě to je dobře pro domácí hráče, kteří mají prostor se rozvíjet."

Jaký se hraje v japonské lize basketbal? V čem je síla soutěže?

"Každý tým hraje jinak, ale převážně je to hodně dynamická hra, s tím že zahraniční hráči jsou většinou pivoti. Japonci, protože jsou v průměru menšího vzrůstu, jsou spíš křídla a rozehrávači, ale o to víc je hra rychlejší a hodně se střílí z dálky."

Japonsko hodně řešilo covid a tamní pravidla byla dlouho přísná. Jak je tomu nyní?

"Teď už skoro žádná pravidla nejsou, ale pořád třeba 80 % lidí všude nosí roušky. Venku, uvnitř, je to úplně jedno. Oni je mnozí samozřejmě nosili i dřív, ale teď když někam jdete, tak ji mají skoro všichni, i když by nemuseli. Tím je to hodně poznamenané."

Před pár dny skončila NBA, co říkáte na triumf Denveru a to, že byl letos hlavní osobností Evropan Nikola Jokič?

"Těch zápasů, co jsem viděl, nebylo moc. Denver si to ale určitě zasloužil a Nikola Jokič samozřejmě zahrál skvěle. Ale mě to trošku mrzí, já jsem přál Lakers. Každopádně na Denver fakt nestačili. Je skvělé vidět, že dnes mohou být top hráči v NBA i kluci z Evropy. Není to jen Jokič, ale i Dončič, Giannis (Antetokounmpo). Prostě Amerika dostává dobrou konkurenci.