Real Sociedad – Sevilla, neděle 16:15
Jen málokterý fotbalový fanoušek si v poslední době prochází takovou emoční horskou dráhou jako ten uctívající barvy španělské Sevilly. Ačkoli se tým z Andalusie potácel v uplynulé sezoně ve výsledkové krizi, jež vyústila v konečnou 12. příčku LaLigy, v jejím závěru nechal na vše zapomenout už sedmým triumfem v Evropské lize. Euforie ovšem netrvala dlouho…
Jakmile započal nový ročník, parta trenéra Josého Mendilibara v lize znovu nevyhrávala, stejně jako ve schůdné skupině Ligy mistrů s Arsenalem, PSV Eindhoven a Lens. V polovině října proto vedení klubu španělského lodivoda odvolalo a na jeho místo dosadilo Diega Alonsa, který naposledy vedl reprezentaci Uruguaye.
Ten se uvedl sérií čtyř ligových remíz a nyní bude chtít ve venkovním duelu překvapit šestý Real Sociedad. Ačkoli mezi oběma celky zeje v tabulce mezera sedmi pozic, na hřišti by se mělo jednat o podstatně vyrovnanější střetnutí, než napovídají kurzy sázkových kanceláří. Třeba podle metriky očekávaných bodů, která posuzuje kvalitu vytvořených i obdržených šancí, by se měl Real Sociedad pohybovat okolo osmé příčky a Sevilla o dvě místa níž. Velmi podobné jsou zejména jejich útoky. Shodně si vytvářejí 1,3 očekávané branky na zápas, což je opět číslo pohybující se okolo ligového průměru.
Oba celky budou v neděli chtít hrát fotbal. Kouč domácích Imanol Alguacil ordinuje svému týmu nejvyšší obranný blok v celé LaLize, daří se mu efektivně rozbíjet soupeřovu rozehrávku intenzivním presinkem a jeho tým hraje často s míčem. Z malého vzorku utkání se zatím zdá, že Alonso bude po svých svěřencích vyžadovat především hru s míčem s vysokým počtem přihrávek, ovšem zároveň si je dobře vědom toho, jak je jeho tým silný ve vzduchu a chce toho využít.
Největší objem šancí ve finální třetině hřiště si totiž Sevilla dlouhodobě vytváří pomocí centrů, které jsou zároveň velmi nebezpečné. Jejich bránění je přitom Achillovou patou Sociedadu, a to nejenom ze hry, nýbrž také za standardních situací, s nimiž si ještě méně ví rady už pouze Granada, Rayo Vallecano a Almería. Sevilla je přitom v jejich exekuci druhá nejlepší v LaLize. Nebylo by překvapením, pokud by šlo o utkání, jemuž by slušela remiza.
Lech Poznaň – Widzew Lodž, neděle 17:30
Třetí Lech Poznaň přivítá v 16. kole polské Ekstraklasy na svém hřišti soupeře ze středu tabulky a očekává se, že své současné postavení v ligové tabulce minimálně uhájí. Ovšem je třeba mít se na pozoru, neboť Widzew má rozhodně potenciál favorizovaného soupeře potrápit. Oba celky jsou si ve skutečnosti opět mnohem blíž, než tomu jejich umístění napovídá. V metrikách hodnotících kvalitu a objem vytvořených i povolených šancí jsou si velmi podobné.
V nepříliš ofenzivní polské soutěži se aktuálně pohybují okolo 1,1 očekávané branky na zápas, což je, věřte nebo ne, nadprůměrná hodnota. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco Widzew vstřelil při celkových 16 xG 15 branek, hráči Lechu se trefili dokonce 27krát (bez penalt). Adriel Ba Loua s Mikaelem Ishakem zaznamenali dohromady o šest branek víc, než kolik velela očekávaná hodnota, přičemž ani jeden z nich dlouhodobě neplatí za elitního zakončovatele. Oba co do proměňování šancí prožívají životní sezonu a postupem času se jejich střelecká potence velmi pravděpodobně vrátí na dřívější úroveň.
V podstatě totožně jsou na tom oba týmy také v těch nejdůležitějších defenzivních metrikách. Kde má ale Widzew viditelně navrch, je pozice brankáře. Zatímco Bartosz Mrozek patří v modelech hodnotících kvalitu chytání mezi nejhorší brankáře Ekstraklasy, Slovák Henrich Ravas se řadí mezi opory svého týmu a k dobrým výkonům přispívá nejen chytáním, nýbrž také hrou nohama.
Silnou zbraní Lechu jsou skvěle zvládnuté standardní situace, ovšem ty Widzew v této sezoně velmi slušně brání. Lépe jsou na tom v tomto ohledu už pouze Jagiellonia a Pogoň. A rozhodně je třeba zmínit také to, že Lech nebude mít mnoho času na rozehrávku, neboť jeho nedělní soupeř patří mezi nejintenzivněji a nejlépe presující týmy v lize.
Athletico-PR – Vasco, sobota 23:30
Fotbalisté Athletica Paranaense v posledních pěti utkáních ani jednou nevyhráli a získali pouze tři remízové body, zatímco Vasco da Gama ve stejném období neokusilo jedinou porážku a zvítězilo rovnou třikrát. Díky 11 získaným bodům jej dělí čtyři kola před koncem brazilské Série A pouze jediný bod od příček zajišťujících postup do skupinové fáze Copa Sudamericana. Athleticu se naopak kvůli špatným výsledkům vzdaluje účast v Poháru osvoboditelů – na postup do kvalifikace ztrácejí šest bodů a času nezbývá mnoho...
Herní pohoda je tedy na straně Vasca, jehož nedávné výkony navíc nejsou dílem náhody. Athletico Paranaense je sice nesmírně kvalitním týmem, který by měl podle matematických modelů bojovat o titul, nicméně Vascu by podle stejných měřítek mnohem víc slušela horní polovina tabulky. Podle metriky očekávaných branek má pátý nejlepší ligový útok a zhruba průměrnou ligovou obranu, za kterou ovšem chytá letos spolehlivý Léo Jardim.
Athletico je jedním z nejvíc protiútokových týmů soutěže, jenže v nízkém bloku hrající Vasco povětšinou zvládá brejky dobře bránit a má proto slušnou šanci překvapit.