Narco-football

Od 80. let minulého století se z Kolumbie stala světová drogová velmoc. Jihoamerickou zemi pohltil fenomén kokainu. Samozřejmě neexistují přesná čísla, ale uvádí se, že Kolumbie produkovala přibližně 70 % celosvětových dodávek této drogy. Tento byznys jí přinesl hromadu peněz, ale i problémů.

Čím dál mocnější drogoví magnáti začali ovládat celou zemi a celkem přirozeně se jejich pozornost upřela i na fotbal, nejpopulárnější kratochvíli kolumbijského lidu. Fotbalových klubů se "patróni" drogových kartelů zmocnili nejen pro radost, ale sloužil jim i jako šikovný nástroj pro praní peněz a populismus. Do fotbalu mnozí z drogových hegemonů mocně investovali. Byla to praktika, o které dnes slýcháme jako o sportswashingu.

Investicemi do fotbalu, a to nejen do prvního týmu, ale i do akademií a infrastruktury klubů, si kartely získávaly přízeň široké veřejnosti, místních komunit. Na druhé straně však špinavé peníze skrze klub legitimizovaly a vzaly si drtivou většinu zpět tím, že podávaly nepravdivé informace o sumách za přestupy hráčů, výši mezd a dalších účetních položkách. Pro tuto specifickou kolumbijskou symbiózu mezi obchodem s drogami a fotbalem se vžil pojem narco-football.

Rozsáhlé "narko-fotbalové" projekty vznikly ve třech největších kolumbijských městech. Nejznámějším z nich je propojení Pabla Escobara s klubem Atlético Nacional z Medellínu. V Bogotě vstoupil do klubu Millonarios Gonzalo Rodríguez Gacha zvaný "Mexičan". Gacha byl souputníkem Escobara z Medellínského kartelu, ale v průběhu času spolu měli řadu sporů a jejich rivalita se výrazně projevovala právě i v soupeření těchto dvou fotbalových celků (k čemuž se za chvíli vrátíme). Největšími konkurenty v podsvětí bylo Escobarovi, Gachovi, a tím pádem i Medellínu a Bogotě, město Cali a tamní kartel. Hlavy Calijského kartelu, bratři Gilberto a Miguel Rodríguez Orejuelovi, vlastnili a ovládali fotbalový klub América de Cali.

Díky finančním injekcím narkobaronů se rapidně zvedala úroveň celého kolumbijského fotbalu. Kolumbijské kluby (obzvlášť ty zmiňované výše, které byly v rukou drogových kartelů) přiváděly i kvalitní zahraniční posily, výrazně zvedaly úroveň i platy hráčů. Kolumbijská reprezentace se probojovala na tři po sobě jdoucí světové šampionáty (1990, 1994, 1998). Předtím se Kolumbijci zúčastnili mundialu naposledy v roce 1962. Velkých úspěchů dosáhly i tamní kluby. Především pak Escobarovo Atlético Nacional.

Válka mezi kartely na fotbalovém hřišti

Historickým momentem pro kolumbijský klubový fotbal byl triumf medellínského Atlética Nacional v Poháru osvoboditelů (Copa Libertadores), jihoamerické obdobě Ligy mistrů, v roce 1989. Bylo to poprvé v historii, kdy v konkurenci týmů z Brazílie nebo Argentiny zvítězil kolumbijský celek.

Při cestě Atlétika Nacional za titulem došlo na jeden velmi ostrý střet. Ve čtvrtfinále nejprestižnější soutěže na kontinentu medellínský tým stanul proti Millonarios z Bogoty. Oba kluby byly velkými rivaly ještě před tímto kláním. Jejich vzájemný zápas je soubojem dvou historicky nejlepších kolumbijských týmů, bitvou mezi hlavním městem a druhým nejvýznamnějším centrem země, rivalitou dvou odlišných regionů a jejich obyvatel, a na konci 80. let byl navíc střetem dvou konkurentů z drogového prostředí – Escobara a "Mexičana" Gachy.

První zápas v Medellínu vyhrálo domácí Atlético 1:0. Odveta v Bogotě skončila remízou 1:1, ale celý zápas byl velmi kontroverzní. Chilský rozhodčí Silva očividně připískával medellínskému celku. Později čím dál víc prosakovaly informace o tom, že byl Silva několikrát v kontaktu přímo s Pablem Escobarem… Atlético Nacional poté zvládlo dojít až pro vítěznou trofej. Vzájemná zášť v rámci kolumbijského superclásika, jak se rivalita mezi Atlétikem Nacional a Millonarios FC nazývá, tak ještě zesílila.

Nejsmutnější dopady kolumbijského "narkofotbalu"

Nesmlouvavé a brutální praktiky z drogového podsvětí se velmi často projevovaly i ve fotbalovém prostředí. Kromě korupce, zastrašování, vydírání, praní špinavých peněz, daňových úniků či jiných podvodů se bohužel jednalo i o ty nejhorší zločiny. V roce 1989 byl po zápase mezi týmy Independiente Medellín a América de Cali zavražděn rozhodčí Álvaro Ortega. Během zápasu učinil několik zvláštních rozhodnutí. Konečná remíza nebyla drogovým kartelům pochuti. Běžně byly zápasy ovlivňovány i za účelem sázek.

Nejznámějším a nejsmutnějším příběhem je vražda fotbalisty Andrése Escobara po mistrovství světa v roce 1994. Kolumbie na světový šampionát ve Spojených státech jela s nálepkou černého koně turnaje. Klopýtla ale hned v prvním zápase, když prohrála s Rumunskem. Ve druhém zápase se Kolumbijci měli podle předpokladů vrátit do turnaje výhrou nad papírově slabšími reprezentanty domácích Spojených států. Jenže i kvůli vlastnímu gólu kapitána týmu Andrése Escobara byla Kolumbie po dvou zápasech ve skupině bez bodu a také bez šance na postup do vyřazovací části šampionátu. Po návratu domů do Kolumbie byl Andrés Escobar před zraky své přítelkyně na ulici v Medellínu zastřelen. Později se prokázalo, že vrah byl najat jedním z drogových kartelů. Na fotbalistu údajně vystřílel celý zásobník a při každém výstřelu křičel "gól". Odsouzen byl na 43 roků vězení, ale po 11 letech byl za dobré chování propuštěn na svobodu.

Po "pádu" drogových kartelů v 90. letech a na začátku 21. století zažíval krizi i kolumbijský fotbal. Národní tým se nekvalifikoval na mistroství světa v roce 2002, 2006, ani 2010. Do elitní společnosti se Kolumbijci probojovali opět až v roce 2014. Na brazilském mundialu dokonce došli až do čtvrtfinále. Díru do světa udělali především díky Jamesovi Rodríguezovi.

Do vyřazovací části soutěže se Kolumbie probojovala i o čtyři roky později na mistrovství v Rusku. V Kataru chyběli a aktuálně se pokoušejí uspět v kvalifikaci na další šampionát, který se bude v roce 2026 konat v USA, Kanadě a Mexiku. Zajímají však domácí fotbalovou scénu víc kvalifikační zápasy reprezentace, nebo vypjatá ligová derby?

Repre pauza? V Kolumbii svátek fotbalu!

Kolumbie si vždy šla svou vlastní, trochu svébytnou cestou. A platí to i pro vztah mezinárodního a ligového fotbalu. Reprezentační pauzu tamní nejvyšší soutěž neřeší. Velký problém to pro kolumbijský národní tým není, protože reprezentaci tvoří z drtivé většiny krajánci působící v Evropě či jiných amerických zemích. A když už všude jinde klubový fotbal spí, kolumbijská Primera A vytahuje z rukávu svá velká esa – Clásico Paisa o Medellín a Clásico Vallecaucano v Cali.

Kolumbijci hodně prožívají a fandí, jak národnímu týmu, tak i svým oblíbeným klubům v lize, v rámci derby o to silněji. Reprezentační přestávka je tak v Kolumbii oproti jiným částem světa opravdovou oslavou fotbalu. Během těchto dnů je fotbal pro drtivou většinu kolumbijské společnosti nejvyšší prioritou.

Kolumbijský derby víkend

sobota 14. října

Kolumbie – Primera A

Independiente Medellín vs. Atlético Nacional

El Clásico Paisa (To "pravé Clásico“)

Medellín je druhé největší město Kolumbie, žije v něm přes 2,5 milionu lidí. Sídlí tu dva velké fotbalové kluby – Atlético Nacional a Independiente Medellín. Jejich vzájemná rivalita je označována jako El Clásico Paisa neboli "To pravé clásico" (výraz paisa je slovo používané ve slangu, znamená "to pravé domácí"). Oba kluby sdílejí Estadio Atanasio Gigardot pro 40 tisíc diváků, který je obzvláště při městském derby peklem na zemi.

Poslední Medellínské derby, které se odehrálo před měsícem, vyhrálo Independiente 1:0. Aktuálně je Independiente na 3. příčce, Atlético Nacional dýchá svému konkurentovi na záda ze 4. pozice a ztrácí na něj pouhé dva body.

neděle 15. října

Kolumbie – Primera A

América de Cali vs. Deportivo Cali

Clásico Vallecaucano ("Clásico" departmentu Valle del Cauca)

Cali je 3. největší kolumbijské město, má přes 2,2 milionu obyvatel. Také je sídlem dvou velkých a úspěšných klubů. Těmi jsou América de Cali a Deportivo Cali. Clásico Vallecaucano se v historii odehrálo už 336krát. Oba kluby dosahují kontinuálně dobrých výsledků, a to téměř po celou dobu své existence. Proto je i vzájemná bilance velmi vyrovnaná, a tím pádem je hodně silná i rivalita mezi nimi.

I Calijské derby se hrálo v září. América městského rivala porazila 3:0 a lépe na tom je i v ligové tabulce – América de Cali je na 2. místě, Deportivo se pokouší probojovat do nejlepší osmičky.

Další derby týdne

středa 18. října

Bosna a Hercegovina – Premijer Liga

HŠK Zrinjski Mostar vs. FK Velež Mostar

Mostarski gradski derbi (Mostarské městské derby)

O Mostarském derby jsme psali v Derby Weeku v srpnu. Na poslední chvíli však byl tento zápas odvěkých rivalů odložen. Cílem bylo dát fotbalistům Zrinjski Mostar, bosenským mistrům, čas a podpořit je tak v boji o postup do základní skupiny některého z evropských pohárů. A to se podařilo. Fotbalisté Zrinjski navíc ve skupině Konferenční ligy zatím předvádějí velmi zajímavé výkony. V prvním zápase se jim povedl nevídaný obrat z 0:3 na konečných 4:3 s nizozemským AZ Alkmaar a v druhém zápase málem dosáhli na remízu na půdě Aston Villy. Dohrávka Mostarského derby je naplánovaná na středu 18. října.