Předně složení týmu. V něm bylo v porovnání s prvním turnajem devět hráčů, kteří na Karjale nestartovali, z toho třetinu představovali harcovníci přes 30 let (Červenka, Kundrátek, Kempný). První dva jmenovaní se objevili v zápase s Finskem v první pětce, jejíž výkon byl zklamáním. Soupeř si proti ní dokázal podržet puk v útočné třetině déle a dostával ji do úzkých.
Elitní formace tak od druhé třetiny strávila víc času v obranné třetině než v útočné, kde by měla být hlavní zbraní. A bylo trochu překvapením, že ji kouč poslal na led čelit závěrečnému tlaku Finů v rozhodující fázi zápasu. Do útoku sice pronikala často, jenže ve většině případů bez střely či delšího tlaku. Roman Červenka si při hře pět na pět připsal jen jednu ránu ze slotu, Michael Špaček nahrával na další příležitosti střílejícím obráncům, ovšem jinak ticho.
Hned od úvodu turnaje bylo jasné, že tým neztratil nic ze svého aktivního pojetí hry. Zvlášť Finové nebyli zprvu moc nebezpeční a Češi si vytvořili šance ze zisků puků v obranném pásmu. Bohužel soupeř ukázal velkou efektivitu, kdy ze tří střel dokázal dát gól. Kdo však tento zápas sledoval, muselo mu být jasné, že Češi mají velkou šanci na otočku, která nakonec také přišla.
Delší tlak v soupeřově obranné třetině si sice nebyla schopna vytvořit žádná česká formace, tým však jako v minulých zápasech těžil hlavně ze ztrát soupeře a rychlých útoků. V tom excelovala čtvrtá pětka. Pokud by se cena pro nejlepšího hráče zápasu mohla udělovat dvěma hráčům, zůstalo by na ní stále jen jedno jméno: Kovařčík.
Michal projížděl do útočné třetiny jako nůž máslem, svým spoluhráčům přihrál přímo do pěti gólových šancí a z toho pramenil i vítězný gól jeho bratra Ondřeje. Ten se ocitl také v pěti možnostech, navíc byl jednou faulován. Jakub Flek pak oba velice dobře doplňoval.
Jestliže Finy se podařilo v obou utkáních sezony přestřílet, o Švýcarech a Švédech to neplatí. Ukazuje se, že nový herní styl bude nejméně platit na první z nich, výběru zpod Alp dali Češi za 120 minut základní hrací doby pouhé tři góly. Tedy tolik, kolik zvládli proti severským sokům za pouhou třetinu… V Curychu byli Švýcaři herně lepším týmem od prvních minut. Celkem snadno pronikali do útočné třetiny a neměli problém s českým napadáním.
Nejdiskutovanějším hráčem zápasu bude určitě debutant Jakub Rychlovský z Liberce. Ukázal přesně to, co předvádí v extralize. Uplatnil svůj zabijácký instinkt v prostoru kolem brankoviště a z jedné střely vytěžil maximum. Na rozdíl od zápasu s Finskem se velmi dobře ukázal Daniel Voženílek, jemuž silovější pojetí hokeje sedí. Na branku soupeře vyslal pět střel a byl v tomto ohledu nejaktivnějším hráčem vítězů.
Duel odhalil možnou slabinu reprezentace. Vyplývá právě z aktivního stylu, jímž se prezentuje. Obránci musejí pod trenérem Rulíkem hrát aktivně, což s sebou nese ztráty puku. V minulých zápasech soupeři z těchto situací tolik netrestali, tentokrát se z ní Švýcaři dočkali své druhé trefy v utkání. Takové góly budou možná s kvalitnějšími soupeři přibývat.
Češi však na turnaji ukázali vnitřní sílu. Proti Finům i Švédům prohrávali, v prvním případě skóre otočili, ve druhém mocně dotahovali. Ve třetí třetině proti Tre kronor zasypali brankáře 15 střelami, ale ani to nestačilo. Šťastný zápas neodchytal Dominik Pavlát, který inkasoval čtyři góly z 25 střel, a to jej ještě dvakrát zachránila branková konstrukce.
Švédové těžili z českých chyb v rozehrávce a dostávali se tak jednoduše do velkých šancí, které proměňovali. Ukazovali i pohledné kombinace a celkově působili velmi sebevědomě. Svou dominanci ukázali i v celkových střeleckých pokusech (52:37).
Dobrý výkon na celém turnaji proti nim korunoval gólem sparťan Pavel Kousal a určitě si řekl o to, aby o něm trenér Rulík dál uvažoval. Přitom proti Švédům dostal ze všech hráčů nejméně času na ledě. Naopak nejvyužívanějším byl mladý obránce Jiří Ticháček. Ten si zároveň připsal jako jeden ze čtyř Čechů pozitivní bilanci gólů při svém pobytu na ledě (+1). Dostal velkou roli i při závěrečném tlaku, při němž vydržel na ledě od začátku hry bez brankáře až do gólu na 3:4. Což ukazuje na to, že trenér Rulík věří v jeho schopnosti při hře na modré čáře.
Oproti minulému turnaji, na němž koučové ostatních zemí hodně zkoušeli, čelil národní tým silnějším výběrům. Vyšší kvalita soupeřů odhalila věci, na kterých lze pracovat. Mírným vykřičníkem může být to, že se vůbec neprosadila trojice Řepík, Špaček a Červenka. Příjemným překvapením byly naopak výkony bratří Kovařčíků a debutanta Rychlovského. Tématem pro příští turnaj by mohlo být zlepšení přesilových her a práce na delší hře v útočném pásmu. Tým navíc stále hledá jasného tahouna v obranných řadách.