"Díky kluci, moc vám děkuji. (začínají popěvky Jágr! Jágr!) Musím vám povědět, jak se tu přes víkend mám. Je to krásné. Zatím... Zatrénoval jsem si s týmem a myslím, že mi to šlo! Bylo to úžasné. Pak jsme měli s klukama večeři. Díky za to. Viděl jsem všechny ty sestřihy, videa, góly. A samozřejmě i ty moje vlasy. Krásné vzpomínky to jsou.
Pamatuji si, že můj první trenér tady, Badger Bob Johnson, vždycky říkal: Dnes je skvělý den pro hokej. Tak já to použiju, jen to trochu změním. Řeknu vám: Dnes je to skvělý den pro mě samotného!
Jsem tu s vámi a slyším jásot. A to ani nemusím dávat góly. To je tak nádherné, to nezestárne. Jsem poctěn. Je pro mě čest, že se majitelé Pittsburghu Penguins a celá organizace rozhodli vyřadit můj dres, číslo 68.
Věřím, že spojení mezi mnou a Pittsburghem začalo už dávno. Vždy věřím v Boha a vždy věřím ve vyšší moc. A tak jsem vždy věřil, že cokoliv si přeješ, to se také stane. Když jsem byl mladý, díval jsem se na televizi a byl tam jeden kluk, který naprosto dominoval, byl lepší než ostatní. Od toho zápasu byl mým idolem. Chtěl jsem být jako on. Měl jsem přání, abychom si jednoho dne zahráli spolu.
Jágrův dres zamířil v Pittsburghu pod strop
Ano, byl to Mario Lemieux. A stalo se to v roce 1990. Draftoval mě Pittsburgh, a tak děkuji Craigu Patrickovi a Scottymu Bowmanovi i všem skautům. Dali dohromady skvělý tým, všechny velké hvězdy, všechny legendy. Hráli jsme skvělý hokej a na konci jsme dvakrát po sobě vyhráli Stanley Cup. Byla to asi ta největší věc, kterou jsem zažil.
Chtěl bych poděkovat organizaci Pittsburgh Penguins, že mě draftovala. Možná viděli můj talent, dali mi šanci a příležitost hrát skvělý hokej tady v NHL po tak dlouhou dobu. Díky, Tučňáci!
Velké poděkování patří vám všem, co jste tady kolem. Fanouškům v Pittsburghu, lidem v Pittsburghu… Od mého prvního dne, kdy jsem sem byl draftován, až do posledního, kdy jsem byl vyměněn… (místy se ozývá pískání a smích) Ale stalo se.
Když jsem přišel, bylo mi 18 let a neuměl jsem anglicky, takže to pro mě bylo velmi těžké. Ale vy jste mi vše usnadňovali a já si toho opravdu vážím. Celých 11 let, co jsem tady byl, bylo úžasných. Asi řeknu, že to byly nejlepší roky mého života. Díky vám jsem hrdý a šťastný, že mohu říci: Pittsburgh Penguins je můj druhý domov. Děkuji.
Podívejte se na ty chlapy tady. Kluci, já bych tu těžko stál, nebýt vás. Neměl bych šanci… Hokej je týmová hra a bez pomoci nemáte šanci nic dokázat. Absolutně nic. Naučil jsem se toho od vás tolik, že si to možná ani neuvědomujete. Naučil jsem se, jak zvládat prohry, jak zůstat pokorný, když vyhrajeme. Naučil jsem se tvrdě pracovat. Ale nejdůležitější věc, kterou se učím, je ta, že pokud chcete něco vyhrát, tak musíte chtít hrát spolu. Tak jsme to taky dělali, a proto jsme vyhrávali. Díky!
Nevím, jestli máme čas, nebo ne, ale je to můj den, takže tu můžu být jak dlouho chci. (publikum se směje a tleská) Prokázali jste mi respekt tím, že jste sem přišli a jste tu se mnou. Chci proto jen projevit úctu. Chci jen přečíst všechna ta jména. Chci vám poděkovat a začnu s poděkováním Scottiemu Bowmanovi, Eddiemu Johnstonovi, Craigu Patrickovi.
A hráčům. O Mariovi jsem už mluvil. Děkuji Mario. Děkuji Rone Francisi, pravděpodobně jsem toho s tebou odehrál víc než s kýmkoli jiným. Byl jsi můj centr, ale také jsi tu pro mě byl vždy, když jsem to potřeboval. Joey Mullen, Phil Bourque… Bourquie, děkuji za vše, co jsi mi ukázal. Ukázal jsi mi Pittsburgh, ukázal jsi mi všechny bary, byl jsi zvíře, pařmen, to ti říkám! A ty taky, Kevine Stevensi!
Momenty čísla 68: Gól kolem Kučery i česká kolonie
Ulfe Samuelssone, děkuji Ulfie. On mě včera poprosil, abych o něm řekl něco hezkého. Celou noc jsem přemýšlel a nemohl jsem na nic přijít, nic nebylo... Ne, dělám si srandu. Ulfie, jsi skvělý chlap. Díky za všechno. A také tu mám českou partu. Jiří Šlégr, Jiří Hrdina, Robert Lang... Díky.
Paul Stanton, začali jsme spolu ve stejný čas, v roce 1990. Peter Taglianetti, Gordie Roberts. Troy Loney! Ty jsi byl mé oblíbené levé křídlo, fakt jsem rád hrál s Troyem. Víte proč? On nikdy nechtěl puk, prostě mi to pořád dával!
Kenny Wregget, Jay Caufield, Randy Hillier, Randy Callahan, Grant Jennings, Jock Callander. A taky mladí kluci: Matt Barnaby. Mike Needham, Ty Wright, Frankie Leroux. A Max Talbot. Ne, nikdy jsem tu s ním nehrál, ale vím, že ho tu máte rádi. Hrál jsem s ním ve Philly a byl to skvělý chlap.
Chci říct ještě pár jmen. Někteří nemohli dorazit a docela mě to mrzí, protože bych je moc rád viděl. Můj první spolubydlící Bryan Trottier, to je legenda a skvělý hráč. Paule Coffey, díky Paule. Ten mi ukázal, jak tvrdě musím pracovat a já si toho opravdu vážím. Tolikrát jsem s ním musel jet na kole. Každý den. Nesnášel jsem to, ale teď si toho opravdu vážím. Tommy Barrasso, Larry Murphy, Rick Tocchet. Můj velký kamarád Marty Straka, Mark Recchi, Bob Errey, Frankie Pietrangelo.
Jágr ve vzpomínkách Penguins: Trofeje, brambory i mánie
A teď musím říct to poslední jméno. Není to hráč, není to trenér, není to manažer. Ale pro mě to byl hlas Pittsburghu Penguins: Mike Lange. (hlasatel) Včera jsem s ním mluvil. Díky všem, kluci.
Chci poděkovat Dominice, mé přítelkyni. Je příliš mladá na to, aby si pamatovala, že jsem hrál v Pittsburghu (halou znovu zní smích a jásot). Ale vyprávěl jsem jí všechny ty příběhy, takže buďte klidní. Chci poděkovat všem přátelům z Česka, všem trenérům, kteří mi pomohli k tomu, abych mohl hrát hokej. Díky, lidi.
Poslední a pravděpodobně největší poděkování patří mým rodičům. (obejme svou matku) Musím poděkovat tátovi, minulý rok zemřel, ale vím, že se dívá. Dívá se z nebe, děkuji tati. On hokej nikdy nehrál, ale všechno, co řekl, bylo správné. Děkuji, děkuji za všechno.
Moje máma se přestěhovala z Česka do Ameriky, když mi bylo 19. Byla tady 10 let. Chci ti poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělala, mami. Opravdu si toho vážím. Tak dobrou noc! Užijte si zápas, mám vás všechny rád. Děkuji vám všem."