Daniel Voženílek
Vyrůstal v Pardubicích, ovšem v Dynamu mu nikdy pořádnou šanci nedali. A tak se potloukal po různých štacích ve druhé nejvyšší soutěži. Hrál v Šumperku, Prostějově i Litoměřicích, kde mu svěřili kapitánské "céčko". Mezitím byl sezonu i ve druhé finské lize v Rovaniemi. Severské angažmá ho zocelilo, a když mu pak nabídl českobudějovický Motor angažmá v extralize, ukázal, jaký je v něm potenciál.
Na jihu Čech se ohřál jen dvě sezony, mezitím chvíli hostoval i ve Spartě. Od loňska však patří Třinci a ten s ním trefil jackpot. Jeho fyzický, ale zároveň i produktivní styl hry přesně pasuje do stroje, který aktuálně řídí trenér Zdeněk Moták. V základní části těžil ze souhry s Andrejem Nestrašilem a Martinem Růžičkou a bilancí 21 gólů a 29 nahrávek si vytvořil své kariérní maximum.
Nabyté sebevědomí pak Voženílek prodal v šestém utkání semifinále play off, kdy odvrátil konec sezony v čase 59:59. Gól zpoza branky o gólmana Kováře se zapíše do extraligových kronik, ať už to letos s Oceláři dopadne jakkoli.
Marko Daňo
Za Třinec hrával v minulosti už jeho otec Jozef, on se narodil v Rakousku. Po začátcích v Trenčíně a krátké štaci ve Slovanu Bratislava vyrazil za oceán, v NHL si ho v roce 2013 vybral v prvním kole draftu Columbus.
Když dostal šanci, vůbec to nebylo špatné, ve své první sezoně zapsal ve 35 zápasech 21 bodů (8+13). Jenže pak spíš pendloval mezi farmami a prvními týmy, a když vystřídal dresy Chicaga, Winnipegu, Colorada a znovu Blue Jackets, vrátil se nakonec domů.
Do Třince přišel v létě 2021 a v obou sezonách slavil zlato. V létě se stal otcem a pro Oceláře je nedílnou součástí ofenzivy. Loni i letos si držel v základní části bilanci bodu na zápas a v aktuálním play off je nejproduktivnějším hráčem díky pěti gólům a pěti nahrávkám. Pokud Voženílek zachránil v poslední vteřině šestý zápas, Daňo trefou v přesilovce zařídil v poslední minutě prodloužení sedmého duelu.
Libor Hudáček
Slovenský svéráz, který loni na mistrovství světa upřímně vyprávěl, že se neřídil pokyny trenéra Craiga Ramsayho a hrál podle sebe. Tato malá story tak trochu vystihuje, jakou neřízenou střelu ve svém týmu Třinec má. Je malý postavou (jen 175 cm), ale dokáže tvořit hru, posílat přihrávky do gólových šancí, sám také často a nekompromisně zakončuje. Medaili má z mistrovství světa (stříbro 2012) i z olympiády (bronz 2022) a pro slovenskou reprezentaci je jedním z nejdůležitějších hráčů poslední dekády.
V české nejvyšší soutěži se poprvé objevil v sezoně 2018/19 a s libereckými Bílými Tygry došel až do finále (prohra s Třincem 2:4). V následujícím ročníku měl ještě lepší formu, zapsal 60 kanadských bodů (31+29). Liberec jasně vyhrál základní část, o trofej se však poprat nemohl, neboť sezonu zastavil covid. Český titul nakonec získal až loni v barvách Třince.
Jeho bratrem je gólman Julius Hudáček, kterého v lednu angažovalo Kladno, ale po vlně kritiky se jeho služeb zřeklo.
Adam Frank Helewka
"Na první dobrou" se může zdát, že má původ v Polsku. Není tomu tak. Tenhle urostlý centr se narodil ve Vancouveru, a i když ho draftovalo San Jose a několikrát klepal na dveře NHL, odjel si nakonec hokejové sny plnit do Evropy. Třinec ho našel ve finské Lappeenrantě a na sportovní management zapůsobil tím, že v dresu Saipy nastupoval proti elitním formacím soupeřů a dokázal je dobře bránit. Podobnou roli má i mezi Oceláři.
Srdce bojovníka zdědil po otci Daveovi, který sice začínal s hokejem, ale převážnou část sportovní kariéry hrál ragby. A právě díky šišatému míči poznal Helewkův otec svou ženu, když při jednom turné na Bahamách oslovil jistou velšskou učitelku Alison a ona ho následovala na západní pobřeží Kanady.
Jejich syn Adam zatím žádnou velkou trofej nevyhrál, ale cítí, že v Třinci by to mohlo dopadnout. Blízko velkého úspěchu byl v roce 2016, když s týmem Red Deer Rebels usiloval o Memorial Cup. Spolu s ním hráli v týmu jeho příští pardubický protivník Adam Musil, Michael Špaček a také dnešní hvězda Bostonu Jake DeBrusk.
Miloš Roman
Narodil se v Kysuckém Novém Městě a rodné Slovensko také reprezentuje. Už z toho je zřejmé, že s někdejší oporou Vítkovic a dnes hráčem Mladé Boleslavi Ondřejem Romanem není příbuzný.
Každopádně je produktem třinecké hokejové akademie, kam přišel ve 12 letech stejně jako jeho bratr Michal. Oceláři si ho vychovali, a i když si dvě sezony zkusil zámořskou WHL v dresu Vancouveru Giants, v roce 2020 se zase vrátil do Beskyd, aby se stal jedním z důležitých pilířů vítězného týmu. Nastupuje sice ve třetí nebo čtvrté formaci, stabilně ale boduje a letos se stal mužem sedmých zápasů.
Oceláři museli podstoupit poslední možnou bitvu jak ve čtvrtfinále s Českými Budějovicemi, tak i v semifinále se Spartou. Zatímco s Motorem dal Roman vítězný gól už 10 minut před koncem, ve druhém případě si na rozhodující trefu počkal až na začátek čtvrtého prodloužení.
Ondřej Kacetl
Vlastně už ho kdysi odepsali, on se však vrátil a v posledních sezonách se tradičné podílí na třineckých vítězných taženích. Začínal v rodném Znojmě, chytal za hradecký Mountfield a později za Pardubice. Pak se měl stát jedničkou Komety Brno, jenže místo toho skončil ve druhé lize v Přerově. Když už tak nějak počítal s tím, že jeho extraligová kariéra skončí, přišla nabídka z Třince, která se stala životní štací.
Kacetl hned v první sezoně v dresu Ocelářů vychytal v play off šestkrát čisté konto a postrachem střelců se stal i v dalších letech. V následujících dvou zapsal ve vyřazovacích bojích pokaždé tři nuly, letos na první zatím čeká.
Jedničkou týmu být ani neměl, větší porci zápasů v základní části odchytal Marek Mazanec, který také začal v brance čtvrtfinále. Jenže pak se zranil a šest ze sedmi zápasů série se Spartou už zase byl mezi tyčkami Kacetl. A co bylo podstatné, ve čtyřech posledních vyhrál. Jeho procentuální úspěšnost zákroků v aktuálním play off je 94,19 %.