Během hráčské kariéry nepatřil Deschamps k fotbalistům, na které by chodily davy fanoušků. Z pozice defenzivního záložníka nesbíral góly ani asistence, stejně tak se mu vyhýbaly individuální trofeje. Reprezentační spoluhráč Eric Cantona ho dokonce označoval za "nosiče vody", Deschampsovou prací totiž podle něj bylo získat míč a předat ho talentovanějším členům týmu. On toho však zvládal mnohem víc a v dresu Marseille, Juventusu či Chelsea výrazně přispěl k celé řadě týmových úspěchů, včetně dvou triumfů v Lize mistrů. Možná nezářil, ale určitě vítězil.
Deschampsova trenérská kariéra se nese v podobném duchu. O jeho schopnostech nikdy nebylo pochyb, už před příchodem na lavičku Francie sbíral úspěchy na klubové scéně. Přesto prakticky od začátku angažmá u Les Bleus bojuje s tím, že od jeho týmu fanoušci čekají víc. Ani ne tak v podobě výsledků, ale spíš co se týče atraktivity předváděné hry. Podle mnohých kritiků je Deschampsův styl až příliš pragmatický a nedokáže dostatečně využít potenciál jedné z nejsilnějších hráčských generací v historii francouzského fotbalu.
Naplno se tento střet očekávání a reality ukázal na mistrovství světa 2018. Od našlapaného týmu se čekal dominantní a atraktivní fotbal, Les Bleus ale místo toho sázeli na pevnou obranu a rychlý přechod do útoku. Neměli problém přenechat míč soupeři a v pasivním bloku vyčkávali, až přijde jejich šance. S výjimkou osmifinálové přestřelky s Argentinou (4:3) většinou nešlo o hezké zápasy. Byly ale vítězné… Francie šampionát vyhrála a i největší Deschampsovi kritici museli uznale smeknout.
On sám však navzdory zlatu z Ruska nikdy nezískal auru trenérského esa. Byl chválen za dobrou atmosféru v kabině a za schopnost hráče namotivovat, pro fanoušky či média ovšem byli hlavními hrdiny Pogba, Mbappé či Griezmann, jejichž individuální kvalita byla při cestě na vrchol klíčová. Deschamps přitom na turnaji ukázal, že není jen dobrým psychologem a lídrem. Jeho rozhodnutí udělat ze středního záložníka Blaise Matuidiho jakési falešné levé křídlo, které umožňovalo Francii plynule přecházet mezi formacemi 4-2-3-1 a 4-3-3, výrazně přispělo k tomu, že ofenzivní hvězdy měly prostor k útočení a tým zároveň nebyl příliš zranitelný dozadu.
Po triumfu na světovém šampionátu kritika Deschampse na nějakou dobu utichla, v plné síle se ale vrátila po mistrovství Evropy v roce 2021, kde Francie vypadla už v osmifinále. Nezvládnutý závěr zápasu se Švýcarskem, v němž Les Bleus ztratili dvougólový náskok, byl dáván za vinu především jemu. Opět se mluvilo o tom, že trenérův příliš konzervativní styl svazuje možná nejtalentovanější reprezentaci světa a že možná nastal čas na změnu. Ideálně po nejbližším světovém šampionátu, kdy Deschampsovi končí u týmu smlouva.
Francie se v Kataru musí obejít bez celé řady opor (Pogba, Benzema, Kanté…), navíc přijela s mizernými výsledky z Ligy národů v zádech. Přesto je zase ve finále. Opět to není díky výkonům, které by braly dech. Zatímco třeba zápasy Brazílie bavily celý fotbalový svět, Francie ani tentokrát neuchvátila. Třeba ve čtvrtfinále proti Anglii byla po většinu času horším týmem a k postupu jí pomohla i pořádná dávka štěstí. Ve druhém finále po sobě ovšem není náhodou. A Deschamps opět ukázal, že dokáže být kreativním taktikem.
Podobně jako když na mistrovství světa 2018 vymyslel novou roli Matuidimu, letos našel nové uplatnění pro Antoinea Griezmanna. Z hráče, který celou kariéru nastupoval na ofenzivních pozicích a dával góly, udělal Deschamps středního záložníka, který nemá problém vybojovat míč hluboko na vlastní polovině a přesnou přihrávkou rozjet akci pro útočněji laděné spoluhráče.
Opora Atlétika Madrid předvádí na pravé straně tříčlenné francouzské zálohy fantastické výkony a patří k adeptům na cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Absence N’Gola Kantého a Paula Pogby je prakticky zapomenuta, Griezmann totiž hraje za oba. Jeho přesun do nové role byl mistrovským tahem, bez kterého by možná Francie už na turnaji nebyla.
Nejen za to zasluhuje Deschamps uznání, ať už finále s Argentinou dopadne jakkoliv. Letošní světový šampionát je jeho pátým velkým turnajem na lavičce Francie a své svěřence v neděli povede už do třetího finále. V reprezentačním fotbale, kde se rychle střídají generace a obhájit úspěch se povede málokomu, je to úctyhodná bilance. Ať už v roli hráče, nebo trenéra, Deschamps umí vyhrávat jako málokdo…