"Nepochybovala jsem o tom, že se k lyžování vrátím, protože si vždycky říkám, že když něco není dobrý, tak to ještě není konec," vzpomíná Havlíčková v podcastu Livesport Daily na chvíle, kdy kvůli anorexii neměla sílu trénovat ani závodit. Tehdy ji podrželi přátelé a rodina, sama říká, že bez nich by nemoc porazit nedokázala.
Na začátku letošního března se tak na start individuálního závodu postavila poprvé po čtyřech letech. Na světovém poháru v Lahti skončila v závodě na 20 kilometrů klasicky 36. Bere to jako kariérní restart.
"Teď aktuálně mám pocit, že mi ta moje nemoc víc dala než vzala. Neměla jsem v minulosti dostatek pokory a respektu, nejen k okolí, ale ani sama k sobě. Pozitivně dnes už vnímám i to, že jsem vinou nemoci na víc než dva roky vypadla z prostředí vrcholového sportu. I když jsem věděla, že to tak ve skutečnosti není, měla jsem pocit, že to jediné, v čem můžu být v životě dobrá je běžecké lyžování. A to už si dneska nemyslím, proto to pro mě není takový stres," přibližuje Havlíčková, jaká poučení jí anorexie do života dala.
"Vím, že to tady se mnou vždycky bude, tohle nezmizí. Člověk musí být v některých věcech opatrnější, ale důležité je nezůstat v tom nikdy sám a vždycky vyhledat pomoc."
I to je důvod, proč si svou zkušenost nenechává pro sebe a mluví o ní všude, kde tím může někomu pomoct. Občas taky sdílí příspěvky s touto tematikou na sociálních sítích. "Když mi bylo nejhůř, řekla jsem si, že jestli můžu aspoň takhle někomu pomoct, tak to rozhodně chci udělat."
V úterní epizodě Livesport Daily jsme také řešili:
Jak těžké bylo v začátku najít někoho, kdo by jí uměl pomoci?
Jak jí anorexie změnila život a pohled na sport?
Jak se vyrovnávala s negativními reakcemi, když se rozhodla o problému promluvit?
Všechny díly Livesport Daily najdete také na oblíbených podcastových platformách – Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.