Za prvé – hodně se skloňuje fakt, že sokolovská rodačka dobyla slavný Wimbledon z pozice mimo pole nasazených. Jako první v historii. Celou věc ovšem zkresluje fakt, že půl roku rehabilitovala po operaci zraněného zápěstí. Tím pádem přišla o body, které měla obhajovat a pohoršila si v žebříčku. Dokonce vypadla z elitní stovky.
Ještě 20. března, čili před necelými čtyřmi měsíci, byla 103. Reálně však dlouhodobě patří do nejužší dvacítky světa. Ostatně podle počtu výher v tomto roce jí patřila před Wimbledonem 17. pozice (a z této sedmnáctky měla pátý nejnižší počet porážek).
Za druhé je tu její minulost. Bývala juniorskou světovou jedničkou, dvakrát se jako dítě dostala na grandslamech do semifinále. Bylo to… ano, na French Open a Wimbledonu, kde v 15 podlehla o dva roky starší pozdější vítězce Jeleně Ostapenkové. Na obou podnicích velké čtyřky pak mezi dospělými došla do finále.
Že jí údajně tráva nesedí? Jako bývalé skvělé deblistce jí to nemůžete úplně věřit… I její "asistent trenéra" Jiří Hřebec hodnotil, že to bylo spíš o bloku v hlavě než o tenisových schopnostech. Teď už od ní jediné špatné slůvko o zeleném koberci do konce kariéry určitě neuslyšíte. Tolik k jejím herním schopnostem.
Jak je na tom s mentální odolností? Sama nyní po wimbledonském triumfu přiznala, že jí finálová účast na French Open před čtyřmi lety semlela. Neustála tlak a očekávání. To teď přijde znovu. A opět se nad ní bude vznášet otazník. Sice sama mluví o tom, jak dospěla, ovšem to je, při nejvyšší úctě, ve 24 letech mírně předčasné tvrzení.
Není náhodou že svých největších tří úspěchů (finále French Open 2019, olympiády 2021 i nyní wimbledonského vítězství) dosáhla ve chvíli, kdy se to od ní nečekalo. "Nechce být pod tlakem, chce hrát tenis pro radost. Je ctižádostivá, ale tlak okolí jí vadí," uvedl Hřebec.
Právě v tomhle teď Vondroušovou čeká největší práce. Zvyknout si na to, že jde do turnaje s tím, že se od ní čeká úspěch. "Jsem připravená na to, že budu terč a holky proti mně budou chtít vyhrávat," prohlásila. Díky pařížské zkušeností už ví, co ji čeká.
Jednu drobnou výhodu v tomto má. Pochází z Česka, tenisové velmoci, jak už zmíněno výše. Nikdy se nebudou oči všech příznivců upínat jen k ní, protože je tu klidně zástup dalších krajanek, které grandslam mohou vyhrát stejně dobře jako ona (a to se ještě teprve nadechuje Jiří Lehečka). Vždyť za posledních 10 let se ve finále turnajů velké čtyřky objevilo šest různých Češek! Na svou šanci pak čekají další jako Marie Bouzková, z nastupující generace pak sestry Fruhvirtovy či Nikola Bartůňková, jenž má čerstvě za sebou nepovedené finále wimbledonské juniorky.
Český ženský tenis lze kvalitativně přirovnat k fotbalu v Brazílii či hokeji v Kanadě. Na kohokoliv ukážete, ten má visačku kvality. V Paříži před pár týdny uchvátila Karolína Muchová, nyní ve Wimbledonu Vondroušová. Na US Open zase klidně může dojít daleko třeba Petra Kvitová, Karolína Plíšková nebo Barbora Krejčíková. A to je pro fanoušky možná ta nejlepší zpráva…
