Když hráči a hráčky balili kufry a mířili do Londýna, kde měl začít další ročník travnaté slavnosti, rezonovaly tenisovým světem informace o bojkotu mužské ATP, která rozhodla, že osmdesátka jejich hráčů na Wimbledon nedorazí. Měla to být odpověď na zákaz činnosti Nikiho Piliče, který místo startu v Davis Cupu vyrazil vydělat peníze do Kanady.
Na cestě se otočil dokonce i Australan Ken Rosewall. "Bylo mi to strašně líto, plánoval jsem, že to bude můj poslední Wimbledon," vzpomínal po letech.
Atmosféra vzdoru ale vyprovokovala i tenistky. Ty si tehdy stěžovaly, jak nerovné podmínky pro ně vytvářeli promotéři. Standardem bylo, že prize money byly oproti mužským prémiím pětinové. V roce 1970 se ale na některých turnajích snížily odměny oproti mužům dokonce na poměr 12:1.
"Věděla jsem, že sama nezmůžu nic. Ale že když nás bude víc, budeme mít sílu," vyprávěla pro tennis.com o prvním letním dnu 1973 Billie Jean Kingová.
"Stála jsem na pódiu a říkala holkám: Teď je ten čas, musíme to udělat. Jindy už nebude taková příležitost. Je to pravděpodobně nejdůležitější rozhodnutí, jaké kdy pro náš sport uděláme. Tak to udělejme správně. Musíme to udělat. Musíme držet spolu," popisovala setkání v sálu hotelu Gloucester.
Přišlo 60 tenistek, které vydláždily cestu i dnešním hráčkám. WTA se stala silnou organizací, které se ve finále podařilo platy tenistů a tenistek srovnat.
Stráž u dveří
Jenže na začátku bylo těžké přimět kohokoli k nějakému závazku, ve vzduchu visely zákazy, penalizace. Přidají se všechny hráčky? A nebude to někdo sabotovat?
Ještě než se začalo hlasovat, poslala Kingová ke dveřím ze sálu nizozemskou deblistku Betty Stöveovou. "Nepouštěj nikoho ven, dokud nebudeme mít nějakou asociaci," přiblížila Kingová. "Ale nikdo neodešel. Nikdo ani nevstal. Bylo to úžasné. Opravdu jsme si získaly pozornost."
Tenistky chtěly své odbory. Právník, který s nimi seděl u řečnického pultu, ale zdůrazňoval a neustále připomínal, že by bylo vhodnější nazývat skupinu sdružením. Na konci setkání si hráčky opravdu odhlasovaly vznik asociace.
"Doufaly jsme, že se nám to povede. Ale bylo to hlavně o tom, že jsme holky měly všechny v jednom sále. Některé z nich sice nejdříve přijít nechtěly, sháněly jsme je po Londýně, ale nakonec se přidaly," zdůraznila Rosemary Casalsová, další z ústředních postav prvních dnů WTA.
Původní název sdružení měl být Mezinárodní tenisová asociace žen, ale Kingová s odstupem let dala k dobrému, že trvala na třech slovech: "Prosím, ať to nemá víc než tři písmena! Kdo si to bude pamatovat, když je to tolik slov? Ať jsou jen tři, můžeme?" A tak vypadlo slovo mezinárodní a zkratka WTA se ujala.
Roku 1973 Billie Jean Kingová zapsala v Londýně ještě jeden úspěch, Wimbledon vyhrála. Ten mužský tehdy opanoval, jak už bylo zmíněno, Jan Kodeš.
Cigarety jako sponzor
Ještě předtím, než byla organizace WTA založena, hrála devítka tenistek včetně Casalsové a Kingové americký profesionální okruh Virginia Slims (sponzorem byl tabákový koncern Philip Morris, jenž propagoval úzké cigarety pro ženy). A právě ten se stal jedním z pilířů nového celosvětového kalendáře.
Ženy dosáhly svého, vybojovaly si solidní finanční ohodnocení, což dokumentoval i počin Chris Evertové. Ta jen několik let po vzniku WTA dosáhla jako vůbec první sportovkyně výdělku jednoho milionu dolarů. O dekádu později stejnou částku dokázala vyhrát Martina Navrátilová v jedné sezoně.
V současné době má WTA ve svém kalendáři okolo 70 turnajů a vysílá své hráčky i na grandslamové turnaje, kde jsou dnes vypláceny stejné částky pro muže i pro ženy. Na odměnách se rozdá v sezoně více než 180 milionů dolarů (3,92 miliardy korun).