Před týdnem vám skončila sezona. Jak moc jste hrdý na to, že se vám hned v té první povedlo postoupit s mužstvem o soutěž výš?

"Jsem za to moc rád. V klubu jsem potkal fakt skvělé lidi, nadané kluky, co milují fotbal. Navíc mají i kvalitu, o to je to pro mě celé snazší. Do Řepiště jsem loni v létě přišel jako hráč, už po čtvrtém kole jsem se ale zranil. Tak jsem začal mužstvo trénovat a musím říct, že mě to hrozně chytlo. Už jsem si udělal nějaké licence a touhle cestou chci jít dál. Vidím v tom svou budoucnost. Postup jako takový je však zásluha hlavně samotných kluků, hráli fakt skvěle. Poděkovat ale musím i svému kamarádovi Pavolu Bugáňovi, který se nám tady o to stará. Bez něj by nic nešlo."

Váš příběh je o to krásnější, že během své hráčské kariéry jste přesun na pozici trenéra vždy odmítal. Berete to jako důkaz toho, že se nikdy nemá říkat nikdy?

"Teď jste mě trochu dostal, je to samozřejmě pravda. Musím s tím souhlasit. Během fotbalové kariéry jsem ambici dělat trenéra fakt neměl, nějaký čas jsem ale vykonával funkci sportovního ředitele. Ta práce mě naplňovala, nakonec mě ale začala moc bavit i trenéřina. Musím říct, že jsem se v ní našel. Je to stejné, jako když jsem dělal tu sportovní stránku. Během své fotbalové dráhy jsem totiž navnímal spoustu trenérů i ředitelů, při různých situacích si teď na ně často vzpomenu. Ale beru si od nich jen to dobré. Určitě ne to, co se mně samotnému třeba tenkrát tolik nelíbilo. Těžím ze svých zkušeností, k tomu se stále učím novým věcem. Chci jít svou vlastní cestou. Mít jasnou herní tvář, kterou by se mělo mužstvo prezentovat. Strašně mě baví taktika. Způsob, kterým má můj tým dojít k vítězství."

Sám jste zažil mnoho trenérů. Kteří z nich vám toho dali nejvíc?

"Bylo jich tolik, že si teď na všechny ani nevzpomenu. Z lidského hlediska, celkového přístupu k hráčům, musím ale určitě zmínit Karla Jarůška. To je naprosto skvělý chlap, který přesně věděl, jak s hráči pracovat, jak vystupovat i mimo trénink. Šikovných koučů jsem ale zažil spoustu. Tady i venku. Co se týče taktické stránky, za poslední roky jsem si nejvíc vzal od Romana Skuhravého a Radka Kováče. Oni oba jsou lidé dle mého gusta. Mají fantastický přístup, věci z tréninku umí přenášet do zápasu. Poznal jsem to na vlastní kůži, vím, o čem mluvím. Po pracovní stránce mě určitě poznamenali."

Pojďme mluvit o Řepišti. S jakými cíli vstoupíte do divize?

"Uvidíme. Samozřejmě už ale máme nějaký plán, vytvořili jsme seznam hráčů, které chceme oslovit. Uvidíme, koho se přivést podaří a koho ne. Rozhodně však chceme pokračovat v tom, co jsme tady započali. To znamená rozvíjet dál mladé hráče, pracovat na jejich progresi. Rozvíjet je i v tom, aby přesně věděli, jakým stylem mají hrát. Jak už jsem řekl, chceme mít jasnou herní tvář."

Pořád je to ale amatérská soutěž. Kolik zvládáte tréninků přes týden?

"Kluci chodí samozřejmě do práce či do školy. Kladu velký důraz na to, aby to pro ně bylo to hlavní. Zároveň jim ale říkám, že dělat skvělou práci a k tomu hrát dobrý fotbal, je prostě super věc. Měli by si toho náležitě vážit. Protože až se jednou ohlédnou, uznají, že jsem měl pravdu. Myslím, že už teď to chápou velmi dobře. Do 4. července mají samozřejmě volno, jinak ale trénujeme třikrát týdně, pak přichází samotný zápas. Tréninky jsou však malinko delší, aby tam byly i věci na sílu a podobně. Chceme toho zvládat co nejvíce. Ale zase tak, aby to mělo hlavu a patu. Notabene když kluci musí druhý den do práce."

Jste trenérem mužstva, zároveň pracujete pro Sport Invest. Prozradíte, co přesně tam děláte?

"Mám na starosti mladé hráče na Moravě, vybírám k nim i ty nové. A hrozně mě to baví. Celkově je super pocit mít o nich přehled. Pracovat s nimi, rozvíjet je dál. Doba je dnes taková, že mladí kluci mají obrovskou šanci něčeho dosáhnout. Jsem rád, že jim můžu ukázat cestu. Dát jim zpětnou vazbu. V tom, co dělají dobře nebo špatně. Věřím, že jim dokážu poradit, nějak je nasměrovat. To ostatní je už čistě na nich."

Jaký pokrok udělal během sezony váš syn, jehož vedete v Řepišti?

"Všechno má svůj vývoj. Jsem ale moc rád, že došel k názoru, že v 18 letech by už měl hrát za chlapy. Byl to od něj správný krok a já mu ho jen schválil. Trochu nabral a zesílil, což je jenom dobře. Nejen on, ale i ostatní mladí udělali vážně velký pokrok. Kluků kolem 18 let máme v kádru vážně dost, z toho mám velkou radost. Dáváme jim šanci hrát, zaslouží si ji. Kdyby bylo po mém, kluka jsem ke chlapům hodil už o dva roky dřív. Ať se s tím nějak popere a ukáže, co umí. Zvlášť když jsem poznal, jak kvalitní soutěž hrají. Úroveň divize by měla být ještě o level výš, těším se na to. A všem mladým bych poradil, že pokud to chtějí jednou někam dotáhnout, v osmnácti už musí udělat ten poslední krok. V tomhle věku by už prostě neměli hrát za dorost."

A co vy, jak jste teď na tom po zdravotní stránce? Plánujete ještě návrat na hřiště?

"Chtěl jsem se na něj vrátit už během minulé sezony. Přetržené vazy v kotníku si však vyžádaly dlouhou pauzu, tři měsíce jsem nemohl vůbec nic dělat. Pak to najednou začalo být dobrý, ale adekvátně potrénovat jsem už nestihl. Ono to ani nebylo dost dobře možné, když mou hlavní náplní je pracovat na ostatních v týmu. Musím ale říct, že hrát fotbal mi malinko chybí. Uvidíme, jak to bude. Možná se nachystám, abych mohl vyjet v divizi. Ještě ale nevím."

Co vaše trenérské ambice? Chtěl byste dělat kouče na té nejvyšší úrovni?

"Tyhle ambice samozřejmě mám. Rozhodně bych se toho nebál, myslím si, že fotbal vidím dobře. V komunikaci s hráči jsem dle mého hodně vyspěl. Dokážu jim přesně vysvětlit, co a jak mají hrát. Jsem přesvědčen o tom, že trénovat výš bych určitě zvládl. Ale nikam se netlačím, nechávám tomu volný průběh. Beru to tak, že co má přijít, to taky přijde."

Na závěr musí padnout zmínka o Brnu, které po mizerném jaru spadlo zpět do druhé ligy. Jak velké zklamání to bylo pro vás osobně?

"V Brně jsem strávil šest let. Že sestoupilo, mě zklamalo strašně. Vážně ale doufám, že teď už se Zbrojovka vydá jiný směrem. Že konečně začne fungovat tak, jak má. A to už jen kvůli těm všem lidem, co jí fandí. I díky své pozici ve Sport Investu mám navíc velmi dobrý přehled o tom, jak skvělá je ve Zbrojovce mládež, jak velký se v ní skrývá potenciál. Jen ti mladí musí prostě vědět, že dostanou šanci hrát za chlapy, že se s nimi počítá i dál. To mi tam zatím hodně chybí. A pokud se to rychle nezmění, můžete si být jistý, že ti největší talenti tam dlouho už nezůstanou. Hlavní problém bude trvat pořád dál. Je to na hlubší analýzu, názor na to samozřejmě mám. Řeknu jen to, že pokud se klub nevydá cestou mladých hráčů, nezačne s nimi něco velkého budovat, aby se třeba za čtyři roky sklidilo první ovoce, bude se Zbrojovka točit pořád v kruhu. Tohle je jediná cesta, jak z něj ven."