Jak byste sám sebe popsal jako fotbalistu?
"Řekl bych, že nejspeciálnější věc je na mně moje rychlost. Jsem hrozně rychlej. To je asi v Česku docela vzácnost. Jsem levý obránce, levý wingback. Mám dobrou levou nohu, hodně centruju. Ale nejzajímavější je asi ta rychlost."
Odmala jste vyrůstal v Belgii. Jak se tam fotbal dělá?
"Hodně se běhá bez míče. Výbušnost, rychlost a kondice. Fakt se běhá hodně, všichni na tom musí být dobře fyzicky, fotbal je tam nahoru, dolů."
Byl jste v akademii prvoligového St. Truiden, jak jste se tam ocitl?
"Hrál jsem od přípravky do U15 ve třetiligovém Patro Eisden. Hráli jsme pak přátelák právě se St. Truidenem a zalíbil jsem se jim, tak mě chtěli k sobě. Tam jsem hrál do U18, pak jsem přešel do Bodö/Glimtu."
Jak tenhle přesun vznikl? Bylo ve hře ještě něco jiného?
"Hráli jsme přátelské zápasy s reprezentací na turnaji v Portugalsku proti Norsku, Jižní Koreji a Portugalsku. Hodně jsem se zalíbil právě Bodö, byl tam přímo jejich sportovní ředitel. Kromě toho jsem měl ale nabídky ze dvou týmů v Itálii. Byly to velké kluby, ale šel bych do U19. Lákalo to, ale rozhodl jsem se jít do Norska, protože se mi líbil konkrétní zájem Bodö, bylo to od nich velmi upřímné. Chtěl bych poděkovat za důvěru trenérovi reprezentace Radku Bejblovi, který mi dal příležitost na zmíněném turnaji. Bez něj a jeho důvěry by se žádný přestup nestal."
Bodö/Glimt je známé díky výchově mladých, hrálo to roli?
"Jasně, před přestupem jsem si zjišťoval informace, jestli je to dobrý klub pro mladé hráče, určitě to hrálo roli. Navíc to bylo přímo do A-týmu, to se mi moc líbilo."
V sezoně jste v Bodö zapsal premiérové minuty, objevil jste se také na lavičce při evropských zápasech. Jak moc se vám z vašeho pohledu podařilo prosadit?
"Ze začátku to bylo hodně těžké. Úroveň byla neskutečná, byl to velký skok oproti tomu, na co jsem byl zvyklý. Ze začátku jsem si musel zvykat. Bylo to tvrdší, rychlejší, techničtější. Potřeboval jsem pár měsíců na to, abych se dostal na jejich úroveň. Zároveň mě ale hodně brzo vzali na lavičku při předkole Ligy mistrů. To mi zvedlo sebevědomí. To, co jsem v posledním roce zažil, je neskutečné. Jsou to velké zážitky."
Jaké je vaše herní vytížení? Trénujete s áčkem, případně hrajete za béčko, nebo juniorku?
"Sem tam hraju nějaký zápas za juniorku ve třetí norské lize. Má to docela dobrou úroveň. Ale samozřejmě by bylo nejlepší hrát za áčko. Tam je ale velká konkurence. Na své pozici mám dva velmi dobré konkurenty, je to těžké."
Máte v klubu stanovený osobní plán rozvoje? Smlouvu máte ještě na tři roky, očividně s vámi počítají.
"Akorát se bavíme o hostování. V prvním týmu je pro mě těžká situace, jsou tam dva hodně zkušení borci. K tomu můžu říct, že jednám s kluby z Belgie a Nizozemska, ale také z Česka. Takže možná se ukážu i u vás. To se uvidí. Byla by to první liga."
Rozhodující slovo bude na vás?
"Asi bude důležité, aby byli spokojení všichni. Určitě jde o to, abych byl šťastný já, ale také, aby to dávalo smysl pro oba kluby."
Kromě toho jste také součástí národního týmu. Jaký vztah vlastně máte k Česku?
"Táta je Čech, dřív taky reprezentoval. Každé prázdniny jsem jezdíval do Prahy za rodinou. Za prarodiči, strýcem, tetou. Co se reprezentace týče, Česko jsem volil nejen kvůli větší šanci, ale také proto, že táta je od dětství můj vzor. Vždycky jsem chtěl být jako on. Když jsem si mohl vybrat, bral jsem Česko i kvůli tátovi."