Když naposledy ani jednou v sezoně nevlála nad stupni vítězů česká vlajka, psal se ročník 2009/10. Tehdejší tříletý půst prolomila až v lednu 2011 štafeta mužů a výkony Michala Šlesingra.
Česko následně zažilo boom popularity biatlonu v letech 2011 až 17. V silném období se mohlo spolehnout na několik výjimečných závodníků: Vedle zmíněného Šlesingra to byli Ondřej Moravec, Gabriela Soukalová a Veronika Vítková. Nic však netrvá věčně, všichni zmínění už ukončili kariéry.
Dnes je zřejmé, že během následujících let se nepodařilo vychovat osobnost s vítěznou mentalitou a tolik potřebnou odolností, případně jí dát dostatečnou podporu. Poslední české biatlonové stupně vítězů ve Světovém poháru má na svědomí Markéta Davidová, která 10. prosince 2022 získala bronz ve stíhačce v Hochfilzenu…
Vysněná medaile z domácího prostředí v Novém Městě na Moravě tak logicky byla pro kohokoliv ze závodníků spíše zbožným přáním, než reálnou šancí.
Muži bez síly
Nejde však jen o viditelnou špičku ledovce. Pokud si u mužů odmyslíme individuální výsledky Michala Krčmáře, jehož letošní sezona byla navíc poznamenána zdravotními problémy (prodělání cytomegaloviru), skončilo fiaskem hned několik posledních ročníků.
Krčmářovy výsledky dělaly v posledních třech letech více než dvě třetiny všech získaných bodů, letos to bylo dokonce 73 %, navzdory tomu, že část ročníku vynechal kvůli zdravotním problémům. Nová mladá vlna závodníků paběrkuje. V posledních třech sezonách nepřekročila v součtu ani 200 bodů v hodnocení Světového poháru, letos nezískala dohromady ani 100. Jednoduše: navzdory občasným zábleskům mladých talentů chyběla sportovní kvalita.
"Kluci pokrok neudělali. Pozitivem je možná urychlený návrat Tomáše Mikysky, který se dokázal po zranění začlenit do špičky, a relativně velkou část šplhal nahoru Jonáš Mareček. U zbytku ale ty výsledky mluví za všechno," neskrývá problém nespokojený šéf biatlonového svazu Jiří Hamza. U jmen jako Štvrtecký, Václavík, Karlík či Krupčík nenastal téměř žádný progres výkonnosti. "Musíme si to analyzovat. Chyb muselo nastat víc a musíme začít každý sám u sebe. Asi neděláme všechno dobře a musíme něco změnit," dodává Hamza.
I když to na první pohled nevypadá, blýskání na lepší časy zažila ženská formace. Po pětileté nadvládě Markéty Davidové se stala výsledkové novou českou jedničkou Tereza Voborníková. A co bylo podstatné, solidní výsledky zajížděly také Jessica Jislová a Lucie Charvátová. Všechny tři udělaly mezisezonní posun směrem vzhůru a jejich zisk bodů ve Světovém poháru je velmi podobný sezonám, kdy měly solidní podporu týmu Soukalová či Veronika Vítková.
Chyběla Davidové podpora?
Plán byl ale přece jen trochu jiný. Hvězdou sezony se měla stát Davidová, která rok od roku výkonnostně rostla, v roce 2021 se stala mistryní světa ve sprintu a na letošním světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě měla být pro Česko hlavní personou. Jindy usměvavá blondýnka byla ale v podstatě celý soutěžní ročník zachmuřená. Nakonec naznačila, že její trápení provázely problémy uvnitř týmu.
"Něco se někde podcenilo a bohužel jsem se v tom plácala. A ten druhý trimestr si myslím, že zázemí nebylo takové, jaké by mělo být, když se závodníkovi nedaří. Dovolím si říct, že byl problém trochu někde jinde," promluvila v rozhovoru pro Radiožurnál o období, které vyvrcholilo zmíněným MS.
Konkrétní ale být nechtěla. "Asi se k tomu nechci veřejně vyjadřovat, ale mám potřebu to aspoň naznačit," doplnila. Podle jejích slov, tak nebýt podpory norského trenéra ženského týmu Egila Gjellanda i střeleckého kouče Matta Emmonse, sezonu by možná ani nedokončila. Výsledkem byl nejhorší ročník Davidové od roku 2018.
Frustrace z uplynulých měsíců se odráží v myšlenkách na pokračování kariéry. "Chuť do biatlonu mám, ale jsou za mě nějaké lidské věci, které jsou absolutně nepřípustné. Bohužel mám v povaze, že nemám ráda nespravedlnost a často za ni bojuji, i když se třeba netýká mě. To mi asi častokrát přihoršuje, ale asi taková jsem. Uvidíme, co se bude dít," doplnila mistryně světa z roku 2021.
Problém zvaný střelba
Pohledem na konkrétní čísla je patrné, že navzdory prvotním obavám o rychlost lyží, které byly způsobeny přechodem na bezfluorové vosky, byla hlavní příčinou neúspěchu střelba. Zatímco v běžecké části měli Češi a Češky v průměru šesté nejlepší časy z celého pole týmů, cenné vteřiny či minuty ztráceli na střelnici, kde byli v průměru až 10. nejlepší zemí.
Například ve štafetách sice relativně solidně fungovala střelba vleže (80 % úspěšnost), vestoje to bylo jen 69,8 %. S nejistotou střelby se také výrazně zhoršil čas strávený na střelnici – u položky vestoje dokonce o osm vteřin!
Co bude dál?
České reprezentační týmy zřejmě čekají změny. Zda přijde o místo sportovní ředitel reprezentací Ondřej Rybář, nebo zda se obmění jen členové jednotlivých sekcí, zatím není jasné. Podstatné je ale to, že by snažení mělo směřovat k další důležité akci, kterou bude v roce 2026 olympiáda v Turíně. "Nemáme tolik času. Budeme se muset jako sportovní a normální vedení sejít a říct si, co uděláme dál. Každý z nás vidíme, že to nefunguje a schovávat se před tím nemůžeme. Mysleli jsme si, že budeme dál," neskrývá Jiří Hamza.
Lehký optimismus lze najít alespoň v mládeži. “Za posledních pět let máme 25 medailí z juniorských a dorosteneckých mistrovství světa. Je to ale o tom, aby se zamyslel každý z nás,” dodal šéf českého biatlonu.