Tatran měl možná trochu štěstí na okolnosti. Do finále postoupil v gradující formě, naopak Falun, který ve Švédsku vyhrál sedm titulů za minulých 11 sezon, je možná tím nejhorším Falunem poslední dekády. Prochází přestavbou, role hráčů se mění a jeho světové hvězdy už nemají takovou výkonnost, jakou mívaly dřív. I proto se v Praze hrál velmi vyrovnaný zápas.

Možná budou mást statistiky střel, Švédové v nich předčili českého mistra 44:20. Střešovice opravdu hlavně ve druhé třetině čelily velkému tlaku. Spousta dalších střeleckých pokusů se pak udála při pokusech Falunu v závěrečných minutách, kdy hráli Seveřané powerplay. To ale nic nemění na tom, že Tatran si vítězství zasloužil. Byl skvěle připravený, sebevědomý a efektivní.

Nejlepší hráč světa v mínusu

Výsledek finálového zápasu Poháru mistrů je 6:4. Pokud se hrálo pět na pět, dokázal Tatran nad svým soupeřem zvítězit jednoznačně 5:1! To je velmi přesvědčivá statistika. Z ní pak lze vyčíst velmi bídnou bilanci hvězd Falunu. Vůbec nejhorším hráčem v +/- bodování při pobytu na hřišti při vstřelených a obdržených gólech byl paradoxně nedávno vyhlášený nejlepší florbalista světa Emil Johansson – zápas končil s bilancí 0:4.

Tři mínusové body měli i Rasmus Enström, Omar Aldeeb nebo Alexander Galante Carlström, který v rozhovoru pro florbal.cz prohru uznal: "Bylo to těsné, opravdu těsné utkání, navíc vyrovnané. Zápas ale nakonec musím hodnotit tak, že jsme nebyli lepším týmem, gratuluji Tatranu." Elitní formace Střešovic ve složení Kisugite, Meliš – Havlas, Hanák, Beneš naopak svůj "minizápas" vyhrála 3:0.

Nejen zde je potřeba hledat rozdíly. Jediný gól, který Švédové dali při hře pět na pět, připravil svou chybou při výhozu brankář Tomáš Jurco. Další dvě branky dal Falun v početní převaze – jednou pět na čtyři, podruhé šest na čtyři a jednu při powerplay. I z toho je patrné, jak dobře byl střešovický tým na zápas připraven. Trenérský štáb dokonale přečetl zbraně Falunu a naopak skvěle reagoval na události zápasu.

Střešovickým paradoxně pomohla situace, kdy se s osobním trestem ocitl mimo hru urostlý forvard Tomáš Hanák. V tu chvíli kouč Milan Fridrich poslal poprvé do hry Ondřeje Sádla, který přispěl k odbránění oslabení. A právě tento náhradník spolu s dalším parťákem ze střídačky Matějem Čelakovským zařídili zřejmě klíčový gól zápasu na 3:2. "To je scénář, se kterým my náhradníci musíme vždycky počítat. Věřil jsem, že se na hřiště dostanu. Šli jsme tam prostě rozhodnout. Žádné speciální pokyny nebyly, spíš jen, abychom šli hrát, jak nejlíp umíme," přiznal upřímně Čelakovský.

Jak dobře řešili trenéři Tatranu krizové chvíle, tak naopak štáb Falunu v podobných momentech selhal. Tahy se sestavou, které vedení týmu provádělo už v nepovedeném období v průběhu ledna, se nedařily ani v Praze. Na ztrátu vedení švédský celek nedokázal reagovat a naopak dostával další góly.

Zrodila se hvězda

Hráči Tatranu odnepaměti tvořili kostru národního týmu a současná generace v tom pokračuje. Vítězné tažení střešovického týmu však možná trochu začíná motat hlavu trenérům reprezentace. Vedle lídra Marka Beneše totiž světovou kvalitu ukazují i další doposud opomíjení hráči. O Tomáši Hanákovi už řeč byla, nadstandardní výkony podávají i další: Šimon Vavroušek, Milan Meliš či Martin Šindelář. 

Výjimečnou osobností je ale zejména brankář Tomáš Jurco. Teprve 20letý mladík, který se do Střešovic přesunul před pěti lety z Ústí nad Orlicí, znovu potvrdil své kvality i vítěznou mentalitu. Souboj s finským protějškem Santtu Strandbergem v pražském finále jasně vyhrál, navzdory první chybě při výhozu. Pak ale lapil spoustu šancí v přesilovkách a mistrně zlikvidoval i trestné střílení. Falun možná mrzí, že mu nevyšly námluvy, o střešovického strážce branky totiž v létě usiloval.

U Jurca je třeba zmínit jeho osobitý styl chytání. Na současné trendy je relativně malý postavou (182 cm / 75 kg), má ale dokonalý pohyb v brankovišti i cit pro řešení situací soupeře. Zkrátka skvěle předvídá, kam bude směřovat nahrávka, kdy přijde střela, má naprosto dokonalé poziční krytí branky a až do posledních momentů zůstává vzpřímený na kolenou. Je prostě všude včas. A v současnosti je českou brankářskou jedničkou nejen čísly.

Pro Střešovice, které jsou díky 17 domácím titulům historicky nejúspěšnějším českým florbalovým týmem, je triumf v Champions Cupu největším úspěchem za víc než 30 let existence klubu. V této souvislosti je potřeba připomenout docela nedávnou dobu krize. Poté, co postupně skončili hráči ze slavné vítězné éry, spadl první tým v roce 2018 až na sedmou příčku v české nejvyšší soutěži.

Ruku v ruce s tím ale přišla i výměna rolí v tatranském managementu a budování nového týmu. Pod vedením trenérského dua Milan Fridrich, Luděk Beneš začala vyrůstat nová vítězná generace. Opravdu výrazná část dnešního kádru Tatranu (Beneš, Meliš, Kolísko, Tlapák, Sládeček, Kreysa, Mühlfait či Sádlo) byla před šesti lety u nejhoršího výsledku historie. 

Dnes stejní hráči slaví titul v Poháru mistrů. Produktem Tatranu jsou i Matěj Havlas, Šimon Vavroušek nebo Filip Eliáš a nutné je také zmínit, že Střešovice mezitím dva své výjimečné odchovance exportovaly na sever: Filip Langer a také Ondřej Němeček, který byl v minulém týdnu vyhlášen čtvrtým nejlepším hráčem světa, působí v týmu lídra švédské SSL ve Storvretě.

Tatran byl v sobotu pasován na nejlepší tým světa a završil svou sedm let dlouhou dobu přestavby. Už minulá sezona byla v jeho podání výjimečná, v lize neztratil jediný bod a zdá se, že herní kvalitu dokázal ještě zvednout. "Na ten náš top výkon je potřeba top soupeř," glosoval kapitán Tatranu Marek Beneš po vítězném utkání.

Střešovicím se navíc o víkendu podařila ještě jedna důležitá věc: Znovu oživily zájem o florbal, uspořádaly nejen sportovní utkání, ale udělaly z něj kulturní událost. A také probudily svou komunitu fanoušků, atmosféra v naprosto zaplněné hale s 1450 diváky na Podvinném mlýnu byla díky nim strhující.