Příčiny? Začít lze hned u prvního gólu. O ten se postaral Jasir Asani a stejně jako proti Polsku zakončil přesně střelou zpoza hranice pokutového území. Albánci tak v minulých třech kvalifikačních soubojích vsítili tři branky z prostoru mimo vápno. Zajímavé je také to, že v obou zápasech proti české reprezentaci se prosadili z prvního střeleckého pokusu. Před měsícem v Edenu se dokonce jednalo o jediné jejich zakončení…
V následném domácím střetnutí s Polskem si dali víc na čas, i tak ale už druhý pokus zaplul za záda Wojciecha Szczesného. Hráči s dvouhlavým orlem na prsou nemuseli před brankou strávit tolik času, což dokládá i počet jejich standardních situací. Proti výběru Jaroslava Šilhavého totiž nezahrávali jediný přímý kop v okolí šestnáctky a k rohovému kopu se dostali až v 98. minutě. V posledních třech kláních pak nashromáždili pouhé tři rohy a tři přímé kopy v okolí vápna.
Do zápasů týmy vstupují s různými plány, nicméně největší vliv na průběh a dynamiku hry má stejně skóre. A to Albánii hrálo výrazně do karet. Poté, co první gól vstřelila už během prvních 10 minut, mohla v klidu zalézt do středního bloku a čekat na protiútoky. A těch bylo opravdu hodně. Lídr kvalifikační skupiny E rozjel hned sedm kontrů a pět jich dokázal zakončit.
Český tým se naproti tomu nedostal ani k jedinému takovému ofenzivnímu výpadu, protože v podstatě k tomu ani neměl možnost. Soupeř totiž strategii nezměnil ani po červené kartě Mojmíra Chytila a za obranou nenechával takřka žádný prostor. Průměrně se jeho akce s míčem odehrávaly na 38 metrech od vlastní branky. To čeští reprezentanti operovali průměrně 60 metrů od Jiřího Pavlenky.
Překonávání střeních nebo hlubokých bloků rozhodně není silnou stránkou Šilhavého týmu a v tomto zápase se to opět potvrdilo. Nebylo překvapením, že do finální třetiny se hosté dostávali především zásluhou Coufala s Juráskem, kteří tak ti byli součástí čtyř nejčastějších kombinací právě do této části hřiště. Před brankou Češi spoléhali především na centry, kterých do vápna poslali celkem 35. Nejčastěji je měli na svědomí právě Coufal s Juráskem, poté Černý a z hloubky pole se míč do vápna pokoušeli dostávat také Holeš se Sadílkem.
Poslední jmenovaný byl jediným hráčem hostů, který z hlediska dat podal velmi zajímavý výkon. Záložník Twente totiž ukázal, jak skvěle dokáže sbírat odražené míče a zachytávat přihrávky. Získal totiž 21 míčů, z toho výborných 16 na polovině soupeře. Ani jedno číslo pochopitelně nikdo v zápase nepřekonal. Zároveň Sadílek poslal 16 pasů do finální třetiny a ani jedním neminul cíl. Jeho spoluhráčům však soupeřův herní styl tolik nevoněl…