Pražská Slavia sice mistrovský titul neobhájila, žádné výrazné zhoršení jejich výkonů se ovšem nekonalo a do letního přestupového období vstupuje v dobré kondici. Z části i proto, že ty největší příchody vedení dotáhlo už během zimy.
Nigerijský stoper Igoh Ogbu v řadě zápasů doslova dominoval, zatímco mladičký norský středopolař Christos Zafeiris nechal vzpomenout na výkony Nicolae Stancia, Guélora Kangy či ty nejslavnější doby Marka Matějovského a stal se jasně nejkreativnějším hráčem FORTUNA:LIGY.
Doba adaptace je dávno za nimi a své dovednosti mohou rozvíjet třeba po boku Mojmíra Chytila, v posledních dvou sezonách autora dohromady 20 ligových branek.
Zejména v posledních dvou ročnících se ukazuje jako velice všestranný útočník. Nejenom, že se často pohybuje ve vápně soupeře, kde se umí dostávat do dobrých prostorů pro zakončení a přebírat míče v nebezpečných prostorech, ale je velmi platný také v rozehrávce, kde uplatňuje výborné vedení míče.
Zároveň skvěle čte hru a často si umí v blízkosti šestnáctky najít odražený míč nebo zachytit soupeřovu přihrávku. Slavia bude často využívat jeho soubojovost a hru zády k brance.
O své místo v sestavě bude Chytil bojovat nejenom s Václavem Jurečkou, ale podle posledních informací také se zamýšlenou posilou z Baníku Ostrava Muhamedem Tijanim, který se díky skvělému jaru stal dokonce lídrem statistiky očekávaných branek.
Čtěte také: Koho potřebují Sparta a Bohemians
Jinými slovy, v přepočtu na jedno utkání se dostával do největšího objemu nebezpečných šancí. Při hodnocení jeho výkonů je však stále na místě jistá míra opatrnosti, neboť v nejvyšší soutěži odehrál zatím pouze okolo 2 tisíc minut.
Na úspěšný zahraniční skauting bude muset Slavia navázat v případě, že svolí k prodeji Davida Juráska. Ze svých vlastních zdrojů totiž jeho schopnosti nenahradí. Srdjan Plavšič nemá na pozici levého beka dostatečnou kvalitu směrem dozadu, Oscar je lepší jako šestka a kromě Jana Bořila už nikdo další nezbývá.
Typově by se mělo jednat o hráče podobného právě poslednímu zmíněnému. Že by se někdo takový našel v Česku, je na současném trhu nemožné. A pravděpodobně by neuškodilo, kdyby takoví hráči přišli rovnou dva.
Další příchody se budou odvíjet od toho, jakým stylem se bude chtít Slavia prezentovat. Zda bude chtít své soupeře "uběhat", nebo zvolí techničtější přístup. Po odchodu Petera Olayinky se nabízí příchod technického levého křídla, které by bylo schopno hrát na malém prostoru a kombinovat se Zafeirisem tak, aby tým naplno využil jeho potenciál.
Samozřejmě ale bude záležet také na dalších odchodech. Pokud společně s Olayinkou změní působiště také Ondřej Lingr, přijde Slavia o vysoký počet gólů, které bude muset nahradit. V každém případě se podle dostupných spekulací zdá, že i v tomto přestupovém období bude Trpišovský chtít přivést hráče, jejichž typologii dlouhodobě vyhledává.
Třeba Conrada Wallema, jehož silnými stránkami jsou hlavičkové duely proti dlouhým míčům, rychlost, intenzita a agresivita v soubojích nebo pracovitost směrem dozadu. Do stylu týmu proto perfektně sedí, ačkoli by bylo zajímavé sledovat, jaká role by mu byla svěřena. Nejvíce mu totiž sedí pozice pravé osmičky nebo křídla v rozestavení 4-3-3.
Příchod stopera je pro Plzeň nutností
Viktoria Plzeň vstoupí do letní přípravy už pod vedením nového trenéra Miroslava Koubka, který z Hradce Králové přišel jako náhrada za Michala Bílka. Pokud bude i ve svém novém působišti preferovat rozestavení se třemi obránci, ještě více tím zvýrazní potřebu přivést nového stopera, obzvláště po odchodu Filipa Kaši do Dunajské Stredy.
Po odehrání základní části minulého ročníku ligy disponovala Plzeň až čtvrtou nejlepší obranou podle kvality povolených šancí. Pohybovala se tedy na podobné úrovni jako Slovácko s Mladou Boleslaví. Zároveň měla v porovnání s oběma největšími pražskými konkurenty výrazně větší problém zachytávat přihrávky a náběhy do centrálních prostorů ve vápně, a pokud bude v příští sezoně chtít hrát o ty nejvyšší příčky, jeví se příchod rozdílového stopera jako nutnost.
Uplynulý ročník naplno ukázal, že jen málokterý ligový fotbalista má na hru svého týmu takový vliv jako Lukáš Kalvach. Sezonu co sezonu patří mezi defenzivními záložníky k absolutní špičce co do objemu získaných míčů v důležitých prostorech a navíc je zcela zásadním článkem výstavby hry.
Pokud na hřišti není, hra Plzně funguje podstatně hůře, z části jednoduše proto, že za něj tým nemá žádnou adekvátní náhradu. To samé ostatně platí také o pozici Pavla Buchy. Plzeň ve středu pole postrádá dostatečnou hloubku na to, aby mohla celých 35 kol držet krok s těmi nejlepšími.
Zatímco pozici pravého beka má tým pokrytou Liborem Holíkem, Pavlem Šulcem či Milanem Havlem velice kvalitně, uvažovat lze nad příchodem toho levého. V přestupové hiearchii mají ale jednoznačně větší přednost příchody stopera a středových hráčů.
Velkou výhodou Plzně je to, že si nemusí dělat prakticky žádné starosti s ofenzivou. V útoku má k dispozici Rafia Durosinmiho, Tomáše Chorého a Matěje Vydru, což je na české poměry velmi nadstandardní trio, a na dalších postech slušným finálním produktem přispívají také Roman Květ, Adam Vlkanova, Jan Sýkora nebo Jhon Mosquera.