Pro úplnost: VAR je zkratkou anglických slov Video Assistant Referee, tedy Video Asistent Rozhodčího. Když se zeptáte fanoušků, jaké slovo z oněch tří je nejdůležitější, většinou odpoví, že video. Ve skutečnosti je tím nejpodstatnějším termínem asistent.
Zkuste si teď na chvíli představit, že žádný VAR neexistuje. Jak by bez jeho pomoci dopadly zápasy Sparty a Slavie v posledním kole základní části FORTUNA:LIGY? Byly by výsledky jiné? A pořadí po v tabulce také? Dost možná.
Červenobílí remizovali doma s Hradcem 1:1. Jedním z klíčových okamžiků byl zásah VAR, který označil gól Micka van Burena ze 47. minuty jako dosažený z ofsajdu. V reálu asistent rozhodčího postavení mimo hru nesignalizoval, podle verdiktu sudích na trávníku se jednalo o regulérní trefu. Situaci změnila až intervence od videa.
Systém má málo osvěty
Nebýt jí, Slavia by vyhrála 2:1 a bez ohledu na výsledek Sparty v Liberci by díky lepší vzájemné bilanci s městským rivalem obsadila v konečné tabulce základní části první místo. Což by znamenalo, že by hostila hlavního konkurenta v bitvě o titul na svém stadionu, kde se jí daří výrazně lépe než venku. Zápas Sparty v Liberci by bez systému VAR skončil nejspíš vítězstvím hostů 2:1, protože by nezahrávali jednu z penalt, či dokonce remízou 1:1. To by ale stejně na faktu, že skončí v lize po základní části druzí, nic nezměnilo.
Příklad zápasů Sparty a Slavie jsem si nevybral proto, abych rozdmýchával další emoce. Chtěl jsem jím doložit, jak zásadní vliv má někdo, kdo není v roli hlavního aktéra rozhodování, ale pouze coby jeho asistent mimo hřiště. Shodou okolností všechny situace, které byly v inkriminovaných zápasech posuzovány, nebyly na první dobrou pro muže v černém vůbec jednoduché.
To, že vše nakonec dopadlo jinak, než je v teoretické úvaze popsáno výše, aktuálně je v čele ligového pelotonu Sparta a klíčový zápas o titul se bude hrát na Letné, nikoli v Edenu, logicky vyvolalo obrovskou vlnu komentářů na sociálních sítích. Z diskuzí je až hrozivě patrná jedna věc – fungování VAR je v Česku mezi fanoušky opředeno velkým množstvím mýtů, polopravd až nepravd. Jaké jsou tedy základní principy fungování tohoto pro výsledky klíčového prvku?
Má VAR nějaká pravidla?
Ano, nazvývají se "VAR protokol" a jsou k dispozici na webových stránkách IFAB (anglicky). IFAB je organizace, která byla založena už roku 1886 a po celou dobu své existence je její hlavní účel jediný – dbát na dodržování práva a pravidel ve fotbale. A protože VAR je součástí hry, byl to právě IFAB, jenž definoval, jak má fungovat.
V roce 2017 IFAB certifikoval využití VAR v českém fotbale. V něm sice zatím nejsou nejmodernější technologie, které má k dispozici třeba anglická Premier League (např. kalibrovaná ofsajdová čára), to ovšem nic nemění na faktu, že i v české nejvyšší soutěži se vše okolo VAR řídí mezinárodními pravidly.
Je ještě potřeba rozhodčí, když vše hlídá video?
Ano. VAR protokol totiž definuje několik základních principů, na kterých je postavena jeho funkčnost a hned pod číslem 2 je uvedena informace o tom, že jsou to právě muži s píšťalkou, kdo jsou na hřišti od toho, aby přijímali rozhodnutí.
V onom bodě je zcela výslovně napsáno, že není přípustné, aby sudí "nijak nerozhodl" a zavolal si VAR, aby to učinil za něj. Je třeba chápat, že rozhodnutím se myslí i to, že arbitr neodpíská pokutový kop, protože nabyl dojmu, že se nejednalo o incident, na jehož základě by jej měl nařídit.
Princip nejpodstatnější: Zjevný omyl
Hned následujícím principem po onom "rozhoduje rozhodčí, ne VAR" je ten, že slovo sudího platí, pokud VAR není schopen najít jasný důkaz o tom, že daný verdikt je očividnou chybou.
Pokud se spojí oba principy do jednoho, pak z VAR protokolu jasně vyplývá, že to, co (ne)bude odpískáno, je jen na hlavním rozhodčím a VAR ho může (navíc jen v přesně vyjmenovaných situacích) upozornit, že jeho posouzení bylo zjevně mylné. Pokud se VAR odhodlá takzvaně "intervenovat" (tedy aktivně vstoupit do děje zápasu a na případný omyl upozornit), pak musí mít důkaz v podobě záběru, ze kterého je patrné, že rozhodčí očividně chyboval.
Slovo "očividně" je přímo ve VAR protokolu uvedeno (anglicky "obvious") a je zřejmé, že se tím IFAB snaží říct zásadní věc. Tedy, že VAR nebyl zřízen od toho, aby vylepšoval rozhodnutí sudích, protože má k dispozici záběry z různých úhlů (které si může navíc pouštět několikrát a zpomaleně), ale aby hlídal to, že nevzniknou do očí bijící omyly.
Očividnost je bohužel problém, protože záleží na subjektivním vyhodnocení VAR, co takové je a co není. Byl Van Burenův ofsajd v utkání s Hradcem Králové viditelnou chybou? V televizním přenosu byly odvysílány dva záběry, jeden hovořil spíš pro ofsajd, druhý byl takříkajíc "šul nul". Nejednalo se tak víc o takzvané hraniční postavení, které nelze posoudit bez kalibrované čáry, která v Česku není? Byla to opravdu okem viditelná chyba?
Hlavní mýtus: VAR musí potvrdit rozhodnutí sudího
Vzpomínáte na neuznanou branku Tomáše Čvančary v utkání Sparta – Brno? Rozhodčí Radina tehdy těsně po incidentu signalizoval hraní rukou sparťanského útočníka jako důvod pro neuznání gólu. Došel tak k závěru přesně v souladu s protokolem.
Protože se jednalo o dosažení branky, a to je incident, který spadá do kompetence VAR, vstoupilo do hry video. V tomto konkrétním případě je k dispozici luxusní studijní materiál, protože Komise rozhodčích zveřejnila záznam komunikace mezi hlavním rozhodčím a asistentem u videa, jenž se týkal tohoto incidentu.
Dialog předpisově startuje tím, že hlavní rozhodčí Radina oznamuje VAR své rozhodnutí. Ruka. VAR tak musí vědět, že neuznal branku proto, že odpískal Čvančarovo hraní rukou. Připomínám, že základním principem VAR je hledat jasné a očividné chyby. "Původní rozhodnutí sudího nebude změněno, pokud (dostupné) videozáběry jasně neukáží, že bylo jasnou a očividnou chybou," zní v protokolu.
Všimli jste si hned druhé slyšitelné věty, kterou asistent u videa říká? "Vydrž, kontrola, já tam potřebuju tu ruku najít." Zde je přesně problém. VAR má hledat jasnou a očividnou chybu, tedy záběr, dle kterého Čvančara rukou nehrál. Místo toho dělá přesný opak. Přesně v tomto duchu se pak vedly diskuse na sociálních sítích. "Viděl jsi tam tu ruku? Já ji neviděl. Tak proč gól neuznali?"
Možná to jde proti logice věci (ruku skutečně žádný záběr neprokázal), ale gól nebyl posvěcen naprosto správně. Nikde se totiž neobjevil záběr, jenž by doložil, že Čvančara rukou nehrál. To jediné mohlo celý incident zvrátit. Strážce pravidel a principů se zaradoval… Ovšem pouze do chvíle, kdy se svým komuniké vystoupila Komise rozhodčích.
Rozhodčí Radina v pozápasovém rozhovoru vysvětlil, proč nebyl gól uznán: VAR nenašel záběr, který by prokázal, že na hřišti bylo dosaženo jasné a očividné chyby. Tedy záběr, který prokazuje, že Čvančara rukou nehrál.
Komise rozhodčích však vydala přesně opačné prohlášení, ve kterém uvádí, že branka měla být uznána, protože z dostupných záběrů nelze prokázat, že se jednalo o hraní rukou. Takové vyjádření je však zcela nesprávné, protože je v příkrém rozporu s tím, jak má VAR fungovat.
Místo toho, aby komise rozhodčích pomohla fanouškům pochopit principy, na nichž je fungování VAR postaveno, vnesla do celé věci ještě víc zmatku...
Situací, které vyžadují podobně detailní rozbor, je však víc. Jednou z nich je například kontrovezní zákrok sparťana Patrika Vydry ze zápasu Liberec – Sparta, za nějž obdržel žlutou kartu. Zákrok byl hraniční, obhájit se určitě dala i karta červená.
Co kdyby ji rozhodčí vytáhl a pak se musel vrátit k situaci, kdy byl v šestnáctce Liberce faulován Tomáš Wiesner, za což byl po intervenci VAR nařízen pokutový kop? Hra by šla zpět do bodu, který se udál před tím, než Vydra fauloval. Takže se jeho zákrok vlastně stát nemohl a (potenciální) červená karta by nemohla platit...