Jak byl vůbec tehdy, před více než čtvrtstoletím, vnímaný Galatasaray?
"Ten tým měl jméno, pravidelně hrál v Evropě a všechno se točilo okolo Hagiho, který měl za sebou štace v Realu nebo Barceloně. Ale my jsme si věřili, a také jsme s nimi hráli dobré zápasy. U nich se sice prohrálo, ale doma jsme je porazili."
A pro vás osobně? Jaké na to máte vzpomínky?
"Vzpomenu si, že jsme doma jasně vyhráli. A také, že jsme velkou část zápasu hráli proti deseti, když se jim vyfauloval nějaký obránce. Ale i tak to bylo náročné, ze začátku to vůbec jasné nebylo. Ale když nám tam napadaly góly, tak jsme to prostě dokopali."
Vy jste tehdy v Lize mistrů poprvé a naposledy skóroval…
"Pravda. Ale ty vzpomínky okolo toho zápasu opravdu po těch dlouhých letech pomalu mizí. Když si to ale dnes vybavuji, tak vím, že jsem si tehdy říkal, že by už konečně mohl přijít i nějaký osobní úspěch. Vím, že jsem celý zápas hrál na levé straně, tehdy se tomu říkalo na halfbeku, dnes slyšíte na wingbeku a hrál proti mě Filipescu. Tu sezonu jsem začínal na střídačce, ale právě s Galatasarayem se mi to hodně povedlo a já dal i ten gól."
Pamatujete na něj? Byl svým způsobem originální. Málokdo tušil, že zakončíte, a vlastně jste brankáře Volkana z velkého úhlu překvapil.
"Já myslím, že v tu chvíli mi nic jiného nezbývalo. Moc kluků ve vápně nebylo, šli jsme dopředu v omezeném počtu a tak jsem to zkusil vystřelit. Brankář asi tušil centr a vlastně z toho místa, kam jsem to napálil, v tu chvíli uhnul…"
A přihrával vám Horst Siegl, který zrovna moc gólových nahrávek nedával…
"To je pravda, ono to začalo autem, který jsem si o něj chvíli předtím hodil a pak jsem pokračoval dopředu. Horst mi nahrál do ulice. To asi bylo jediné štěstí, že ta akce začínala daleko před vápnem. Kdyby to bylo v brankovém území, tak by mě nikdy nehledal (směje se)."
Na Letné tehdy bylo jen 11 tisíc diváků. Jak je možné, že na Ligu mistrů nebylo vyprodáno?
"To si vůbec nevybavuju. Možná ten náš tým neměl taková jména po těch předchozích letech. Ale ono se tehdy v Česku všeobecně na fotbal moc nechodilo. Také to možná souviselo s tím, že jsme krátce předtím dostali čtyři góly v Dortmundu, v Lize mistrů se nám tehdy moc nedařilo."
Jak velký byl tehdy rozdíl, hrát s Galatasarayem na poloprázdné Letné a poté na tehdejším stadionu Ali Sami Yen?
"V Istanbulu jsem nehrál, byl jsem jen na střídačce, ale možná o to víc jsem to vnímal. Ten stadion byl tehdy trošku víc otevřený, z tribun bylo trochu dál, ale samozřejmě tam byl obrovský kotel a na hřiště lítalo všechno možné ze všech stran. Turci se hodně hádali, když se jim něco nelíbilo. Z pohledu diváků to bylo hodně akční, ale určitě i díky tomu, že oni dávali góly, takže to tam o to víc znělo."
Jak jste tehdy vnímali Turecko jako zemi, do které se dá jít hrát fotbal? V posledních letech do tamní ligy míři spousta hráčů.
"Tehdy se do Turecka vlastně vůbec nechodilo, a nikdo o tom ani moc nepřemýšlel. Nebyla taková žádná zaslíbená země, kam by každý chtěl. To přišlo určitě až později. My jsme toužili spíš po zemích na západě, kde jsme vnímali větší klid a prestiž. Dnes je to trochu jinak. Myslím, že se Turecko hodně posunulo, má solidní propagaci a asi se tam dají vydělat hezké peníze. Takže když nabídka přijde, tak tam hráči dnes jdou. Ale i tak se asi pořád kouká, do jakého místa."
Pojďme k aktuálnímu zápasu. Má Sparta v odvetě šanci a věříte v její postup?
"Já si myslím, že šanci má. Ten první zápas byl z její strany velice dobrý a hodně atraktivní. Na to, co se psalo o kvalitách Galatasaraye, tak i na můj vkus měla Sparta hodně šancí, jen bohužel dostala góly, které jindy ani nepadají. Přišlo mi, že defenziva Turků není na úplně vysoké úrovni, byl to docela průchoďák. Takže pokud Sparta bude hrát ve stejném tempu a bude mít tentokrát v zádech stadion, bude zase silná. Když se zadaří, může třeba brzy vést 2:0."
Co dnes vlastně děláte, zůstal jste u fotbalu?
"Dnes už u fotbalu nejsem, mám nějakou práci v autoprůmyslu. Program mám docela náročný, ale když čas dovolí, jezdím se dívat na syny. Adam hraje v Dánsku a Šimon na Slovensku. Není to úplně blízko, ale i tak do toho rád investuju, protože mi to přijde zajímavé. Měli jsme cíl, kluky někam dostat a když dneska hrají vysoké soutěže, tak mě baví za nimi jezdit."
Takže jste hrdý táta?
"Je to hezké, že se ta práce a všechno kolem, co jsme tomu dali, trošku vyplácí. Jsem rád, že kluci dělají to, co dělat chtěli. To je samozřejmě vždycky fajn."