Hned zkraje je třeba říci, že v osobě Declana Rice získává Arsenal hráče, který na své pozici zvládá takřka vše, a vše navíc na vysoké úrovni. Zdaleka nejvíce ho však jako šestku či osmičku vystihuje schopnost vyhrávat vysoký počet míčů a následně je svými náběhy posouvat do míst, odkud má jeho tým vyšší šanci na vstřelení branky. Co do kombinace těchto dvou dovedností patří bez debat mezi nejlepší hráče na světě.

Ačkoli mohou řádky výše svádět k představě, že jde o agresivně vystupujícího hráče, jedná se mnohem více o klidnou sílu uprostřed hřiště, jež si dovede na ten správný moment počkat. V čem Rice totiž skutečně exceluje, je čtení hry a předvídání dalších soupeřových kroků. Vysoký objem míčů vyhraje přerušením soupeřovy rozehrávky, zatímco v absolutním počtu aktivních vystoupení na jeden zápas se na své pozici pohybuje v lehce podprůměrných hodnotách.

Pokud ale vycítí správný moment pro zisk míče, málokdy se mýlí – v uplynulém ročníku Premier League se jeho procentuální úspěšnost při této činnosti pohybovala okolo hranice 82 %. Lepší už byla pouhá 2 % ostatních středních záložníků. Výborně si navrch vede také v pokročilé datové metrice sledující, v jak nebezpečných prostorách míč získá. 

Jinými slovy, akce soupeře zastavuje v pozicích blízko vlastní branky nebo v těch, které by vedly k velké šanci. Výrazně mu pomáhají také silové atributy. Vyšší úspěšnost v soubojích na zemi měli v uplynulém ročníku již pouze Vitaly Janelt s Tylerem Adamsem. Mezi špičku se řadí také ve vzduchu, kde znovu uplatňuje svůj velký přehled. A při kvalitě jeho vystupování asi nikoho nepřekvapí, že se zároveň jedná o jednoho z nejméně faulujících středních záložníků v Premier League.

Jakmile Rice získá balón do své moci, okamžitě uplatňuje svoji rychlost, dynamiku, sílu či přehled a vyráží s ním dopředu. Mezi absolutní špičku patří nejenom v počtu progresivních náběhů, ale také co do jejich hodnoty z hlediska toho, do jaké míry zvyšují šanci jeho týmu na vstřelení branky. Zejména na vlastní třetině hřiště a v jeho středu, nebezpečný je ale také ve chvílích, kdy dorazí do útočné třetiny.

Do zakončení uvnitř vápna se následně dostává jen sporadicky, míč raději posouvá do lepších míst přihrávkami, a to zejména z meziprostorů nebo centrálního prostoru v blízkosti soupeřova vápna, tzv. zóny 14. Nejedná se nicméně o velkého kreativce a mnohem lepší pozice svému týmu vytváří svým pohybem. 

Mnozí Riceovi vyčítají, že při rozehrávce volí spíše jednoduchá řešení, ovšem je třeba myslet na to, že se West Ham zrovna neřadí mezi týmy, které by vysokou míru kreativity umožňovaly. Arsenal je naproti tomu celek s jedním z největších držení míče na zápas, přihrávek za sekvenci a intenzitou napadání a bude zajímavé sledovat, zda tím bude Ricova hra obohacena o další dimenzi. S jeho příchodem tým každopádně získává hráče schopného ve středu hřiště utvořit jak silnou dvojici s Thomasem Parteyem/Jorginhem, tak i zastávat roli osamocené šestky v případě jejich odchodu.

Aktivní zakončovatel

Mladý český útočník Tomáš Čvančara patřil v uplynulé sezoně FORTUNA:LIGY mezi klíčové postavy titulového tažení pražské Sparty. Zatímco jeho reprezentační kolega Jan Kuchta plnil v rozestavení 3-4-2-1 úlohu hrotového útočníka, Čvančara nastupoval v roli pravé desítky a na hřišti se proto pohyboval o něco hlouběji a více v šířce.

Jeho finální produkt tím ale rozhodně netrpěl. Pravidelně se díky svému dobrému výběru místa dokázal dostávat ke střelám z centrálních prostorů uvnitř soupeřova vápna, odkud na branku vyslal takřka 70 % svých pokusů. Mezi ostatními křídly/desítkami zakončil sezonu jako lídr metriky očekávaných branek, která je stále nejlepším ukazatelem toho, do jak kvalitních šancí se hráč svým pohybem dostává.

A protože se s průměrně takřka třemi střelami na zápas zároveň jedná o velmi aktivního zakončovatele, nakonec se mu během 1572 odehraných minut povedlo skórovat 12krát. Navrch ukázal, že mu nedělá problém zakončovat jak oběma nohama, tak i hlavou.

Právě schopnost dostat se k nebezpečným pokusům ze vzduchu patří mezi jeho další silnou stránku. Ačkoli je poznávacím znamením české nejvyšší soutěže její fyzická náročnost, Čvančara se proti silově založeným stoperům dokázal dostávat k vysoce nadprůměrnému počtu střel hlavou a velmi dobře je zakončovat.

Během sezony exceloval v pokročilém datovém modelu měřícím to, do jaké míry si hráč dokáže najít dobré prostory a úhly pro náběh a převzetí míče v prostorech, v nichž vzniká bezprostřední ohrožení branky. Na své pozici byl jednoznačně nejlepším hráčem a výborně si vedl dokonce i ve srovnání s hrotovými útočníky, tedy hráči, kteří na hřišti operují o několik metrů výše než on.

Datová analýza přihrávek ukazuje, že do těch nejhodnotnějších šancí se Čvančara dostával poté, co míč přebral z centru ze strany, z hloubky nebo po diagonální přihrávce z meziprostoru. Dobře si ale umí najít také krátké přihrávky uvnitř vápna, nebo zpětné přihrávky, které obecně patří mezi ty nejhodnotnější a přední evropské týmy je rády využívají.

Borussia Mönchengladbach je týmem s fluidním ofenzivním systémem, do něhož by měl Čvančara díky své komplexnosti dobře zapadnout. Za předpokladu, že bude na své hře i nadále pracovat a vyhnou se mu v úvodu nového angažmá zdravotní problémy, má vysoký potenciál prosadit se i v jedné z TOP 5 světových soutěží.