Martin Růžička
Třinecká legenda a držitel celé řady extraligových rekordů se v tomto play off střelecky i bodově trápí (9 zápasů, 0+2). Pálí méně než v základní části, kde zapsal 10,85 rány na branku za 60 minut hry (v play off 9,01). I v celkových pokusech trochu polevil, průměrně se pokouší o střelbu méně (16,13, 11,76). Také v šancích na 60 minut hry se ocitá o něco méně než v základní části (4,71, 3,92). Přitom ke skórování má ty nejlepší předpoklady, protože když je na ledě, Třinec má při hře pět na pět proti soupeři většinou výraznou převahu (poměr střel na soupeřovu a proti vlastní brance činí 62,26 %).
Pohled na střeleckou mapu odhalí, že se Růžička opravdu snaží prosadit ze všech možných pozic. Z před brankového prostoru toho moc nevyprodukoval, ten však spíš obecně ovládají jeho spoluhráči. On je zejména v přesilovce aktivní v levém kruhu, jenže ani z jeho klasického místa to třineckému snajprovi nepadá. Posledním faktorem, který na to má určitě vliv, je jeho čas na ledě. V play off si zatím průměrně zapsal 17 minut na zápas, v základní části přitom trávil na ledě o čtyři minuty víc a určitě to má dopad i na jeho produkci.
Tomáš Hyka
Další opora s nulou vstřelených gólů na kontě. Zatím v boji o titul zapsal stejně bodů jako jeho třinecký kolega. Na branku střílí podobně často jako v základní části (11,04, 10,68), navíc si nyní připisuje průměrně na zápas o dva střelecké pokusy víc (14,13, 16,02). Stejně tak má větší množství šancí (5,08, 5,78) a v jejich počtu patří stejně jako v základní části mezi nejlepší pardubické útočníky.
Zároveň z nich zaznamenává nejvyšší střeleckou převahu při hře pět na pět (61,06 %). Znovu má tedy všechny předpoklady proto, aby se prosadil. Jenže góly nikde… Od trenéra Marka Zadiny dostává stejný prostor na ledě jako v základní části (16:38, 16:51). Většinu svých střel vysílá ze slotu nebo prostoru blízko něj. Znovu se tak nejedná o hráče, který by byl hodně aktivní před brankou. Kromě toho dělá vše pro to, aby se prosadil. Hned v prvním zápase semifinálové série s Litvínovem trefil tyč, smůla se ho však zatím drží pevně.
Ondřej Kaše
Ano ve čtvrtek se konečně prosadil, nicméně do té doby byl 23gólový střelec ze základní části tucet zápasů na suchu. Jeho střelecká čísla se trochu změnila, puků na branku však vyšle za 60 minut hry podobně (12,75, 12,51). Má o něco méně pokusů (17,13, 14,45) i šancí (4,83, 3,48). Na rozdíl od předchozích dvou hráčů nemá na ledě při hře pět na pět palebnou převahu (50 %), to se ovšem týká celého Litvínova.
V play off dostává Kaše o téměř minutu víc času na ledě na zápas a je nejvyužívanějším útočníkem chemiků (22:15, 23:11). Tím byl i v základní části. Na rozdíl od už zmíněných forvardů zakončuje daleko častěji z prostoru před brankou, o gól se pokouší z velice nebezpečných pozic. Zároveň je na některých jeho pokusech vidět, že se snaží prolomit smůlu i z méně výhodných míst. Svůj střelecký půst však ukončil právě ranou ze slotu. A je otázkou, jestli tím protrhl gólovou přehradu, protože víc tref by si za svou aktivitu zasloužil.
Lukáš Radil
Stejně jako Kaše byl do třetího duelu semifinále v play off gólově na nule, i on se však prosadil. Právě u něj by se problémy v koncovce daly z celého kvarteta čekat nejvíc, přece jen byl střelecky úspěšný hlavně v první polovině základní části. Ofenzivní čísla má v play off stejná s výjimkou celkových střeleckých pokusů (14,82, 12,39). Průměrný ice time mu klesl o minutu (16:49, 15:07). Zajímavostí na Radilově střelecké mapě je to, že má velmi malé množství zablokovaných ran.
Soupeři mu zastavili jen dvě a také pouze pětkrát minul branku. Je tedy velmi efektivní, co se týče dostávání puků na brankáře. Může to znamenat i to, že se snaží najít vždy jen pozici, kdy s jistotou projde jeho střela na brankáře. Ve výsledku tak gólman jeho střely lépe vidí a jistěji je zastavuje. Z čehož pak pramení nízké číslo dosažených branek. Radil je jediným hráčem z této čtveřice, který si neužívá převahu na ledě při hře pět na pět, i když jen těsně (48,47 %). V tomto aspektu je druhým nejhorším hráčem Pardubic.