Nejspíš nenajdete povolanější a zasvěcenější osobu, která by mohla o Hostouni vyprávět. V klubu hrál už jeho praděda a zelenobílý dres Sokola se dědí z generace na generaci. Teď už Hondl neprohání mičudu, ale dohlíží na vše z pozice prezidenta klubu, který shání peníze. Současné vítězné tažení si užívá, že by však měla Hostouň nakouknout do profesionálního fotbalu a vydat se ve stopách Blšan v současnosti odmítá. "Nemáme tyhle ambice a nebudeme až do doby, kdy budeme mít vyřešenou infrastrukturu a peníze zajištěné na pět let dopředu," naznačí, že nelétá v oblacích, ale pohybuje se v mantinelech tvrdé reality.
Z každého slova poznáte, jak je na fotbalisty a trenéry "svého" Sokola pyšný. "Užíváme si to, ale jsme nohama na zemi," poznamená a zdůrazní, že jeho klub jde jinou cestou než řada konkurentů. Do mužstva nepumpuje peníze horem dolem, šanci dostávají mladí hráči, kteří by do profesionálního fotbalu rádi nahlédli. Ne vždy se dařilo, Hondl ale odolává našeptávačům, kteří ho nabádají k radikálním krokům v podobě změny trenérů. "Z naší strategie jsme neustoupili ani když se nedařilo a teď se nám ro vrací," říká s úlevou.
Když na začátku sezony 2020/21 klub angažoval jako trenéra Dominika Rodingera, bývalého prvoligového gólmana, byla prioritou záchrana. Druhou sezonu už měl tým atakovat lepší polovinu tabulky. A ve třetí sezoně byla cílem elitní pětka. Snažení Sokola, stejně jako celý okolní svět naboural covid, a tak má na své cestě roční zpoždění. I tak Hondl smeká před trenérským týmem, jakou porci dřiny odvedl. První místo je pro všechny nečekanou odměnou. "Tohle nikdo nečekal. Když jsme se před sezonou bavili o prémiích za výsledky, trenér mi s vážnou tváří říkal, ať je klidně zvednu, že to bude nejtěžší sezona," usmívá se prezident hostouňského klubu.
Fotbalisté si díky prémiím přilepší, jinak se ale v základu pohybují jejich základní odměny od šesti do deseti tisíc. Všem je jasné, že u konkurence by vydělali víc, jenže parta a touha nandat to rivalům dokáže divy. A není překvapením, že právě nejlepší borce hostouňské party vystřelí do světa velkého fotbalu. "Na hráčích je vidět, jak moc chtějí fotbalově růst. Tvrdě dřou. My se jim snažíme vytvořit podmínky od zdravotní péče, kondiční trenéry, fyzioterapeuty," poznamená Hondl. "Snažíme se dělat fotbal se zápalem, chceme, aby za námi byla práce vidět. A není to jen o áčku, máme 240 dětí," dodá pyšně.
Jenže pokud bude tažení Sokola třetí ligou pokračovat, může čekat na jeho hráče baráž o vyšší soutěž. Prezident klubu zdůrazňuje, že u konce zdaleka není ani podzimní část sezony a Hostouň čekají pořádně těžké zkoušky. Do hlavy ale myšlenku na první příčku na chvíli přece jenom vpustí. "Pokud by to fakt dopadlo, tak bych si přál, abychom si v baráži zahráli s Velvary. To by byla sláva pro celé Kladensko," zasní se. Pak by nejspíš hostouňský stánek praskal ve švech.
"Před covidem na nás chodilo čtyři i pět stovek fanoušků, byly i zápasy, kdy jich přišlo ještě víc. Děláme akce, snažíme se fandy přitáhnout zpátky, ale pere se s tím celý fotbal," vykládá prezident podzimní senzace ČFL. Zdůrazní, že je fajn, když mohou fandové sledovat utkání i na internetu. Jenže pak logicky scházejí v ochozech. "Koukají se v teple na gauči, bývá jich okolo pěti stovek. Pochopitelně bychom je radši viděli u nás. Ale stejně na nás chodí kolem 250 lidí, takže patříme mezi nejlepší," dodává s tím, že fotbalu nepomohly ani různé skandály v posledních letech. "Ale situace je daleko lepší než před lety. Teď když udělá rozhodčí chybu, tak je to nezkušeností. Mladí sudí se dostávají rychle nahoru," míní.
Druhým klíčovým mužem hostouňského úspěšného tažení je trenér Dominik Rodinger. Do třetí ligy poskočil z pražského Tempa, které chtěl posunout výš, jenže nakonec neodolal vábení i vizi třetiligového klubu. Tvrdil přitom, že jde ale ze slunné Kalifornie do promrzlé Sibiře. "Nerad odcházím, když nemám dodělanou práci," přiznává. Ale krok z pražské Lhotky do třetí ligy přece jenom udělal. Naopak, když je vábil bývalý spoluhráč Vlado Cifranič do nejvyšší slovenské soutěže, ať s ním vede Zlaté Moravce, odmítl s tím, že nemá hotovo.
Přiznává, že realita byla tvrdá a začátky těžké. Rodinger spoléhal na to, že jej podrží zkušení fotbalisté, s kterými se během kariéry potkal na hřišti. "Jenže nakonec některým moje náročnost nevoněla. Vím, že někteří byli za vedením a postavili to do role, buď zůstanou oni, nebo trenér. Majitel klubu mě podržel, že se mu moje filozofie líbí, tak odešli oni," vypráví bývalý gólman.
Je nadšený z toho, jakou proměnou tým prošel. Tvrdí, že Hostouň je jeho rodina. "Dřív nás tu brali jako 22 Pražáků, teď se vnímání změnilo. Chodíme na plesy, posvícení. Když zastaví autobus s hráči fanoušci jsou nadšení z toho, jak se daří," hlásí hrdě, že ve spojitosti s výsledky padají slova jako skvělý, úžasný.
Mladým hráčům přitom nabízí v týmu hlavně tvrdou dřinu. Jedním dechem děkuje majiteli klubu. "Shání finance. Má to hodně složité. Snažíme se o všem bavit a řešíme, co je třeba zlepšit. Smekám před ním ten největší klobouk," vypálí s tím, že si váží toho, že se klub nevydal cestou přeplácení hráčů. "Teď jsem ho přesvědčil, aby navýšil prémie, za to mě asi nemá rád," usměje se Rodinger.
Na druhou stranu sám neváhá přiznat, že se v minulé sezoně v některých věcech přepočítal a nezvládl je. "Třeba, co se týče stavby kádru. Vypadli cizinci, podzim mě asi uchlácholil. Myslel jsem, že to dáme," uznává sebekriticky. O to víc přidal a jeden dobrý výsledek střídá druhý. "Soupeře máme víc přečtený a trestáme je," prozradí kouzlo, které přikovalo jeho tým na špici tabulky. Vyplácí se mu sázka na mladé hráče, co se chtějí dostat výš.
"Mám obrovské štěstí, že jsem dostal tuhle šancí. Naším cílem ale není postup, chceme pracovat s mladými a dva tři hráče prodat výš. Klub je sice zdravý, ale na druhou ligu není připravený. Máme jedno hřiště, infrastruktura je omezená," nebojí se pojmenovat realitu. "Nechci, aby byla Hostouň jako rychlokvaška, která by se na rok dostala do druhé ligy, nemohla by ji hrát doma. Nemá smysl do něčeho podobného jít. Pro Hostouň je momentálně třetí liga strop. Je pohádka, jak se nám daří, tak si jí užívejme," nabádá a srovnání s Blšany se jen usměje. "Ty měly pět hřišť a k tomu skvělé zázemí," upozorní bez rozpaků.
Soustředit se chce na každý další zápas a pochopitelně chce být úspěšný. "Hostouň je pro mě rodina," svěří se. Doufá, že jeho tým dobré výsledky protáhne a na konci podzimu přijde finále v podobě duelu s rezervou Slavie, která by se na rozdíl od Sokola chtěla do druhé podlaží českého fotbalu dostat. "Mám jeden takový sen. Kdyby nás ten zápas nechali hrát v Edenu. To by bylo pro všechny vyvrcholení. Třeba by přišlo i víc lidí, byl by to svátek," zasní se na okamžik.
Už teď ví, že se celému týmu povedl neskutečný úspěch. Hladoví mladíci tvrdě dřou a rostou před očima, Rodinger chce u nich vidět zápal a nadšení. Jinak než odmakat přípravu a zápas na 100 procent, to neexistuje. K tomu všemu dokáže zabudovat do týmu i cizince. V minulé sezoně za Hostouň hráli fotbalisté z Chile či Argentiny, teď pro změnu září třeba Brazilec a Nigerijec. "Dám na doporučení známých z Jižní Ameriky, k tomu umím španělsky. Třeba Diego je podle mého už teď hráč pro ligu," pochválí svého svěřence. Počítá s tím, že brzy laso z nejvyšší soutěže zasviští a on bude hledat posilu. "To je náš cíl. Posouváme nejen Hostouň, ale i celý český fotbal," dodává s tím, že obrovské díky patří i jeho trenérskému týmu a všem spolupracovníkům.