Srbsko poprvé, Portugalsko do historie
Zatímco na světových šampionátech už se Srbové třikrát ukázali, ještě nikdy v historii jejich samostatné reprezentace se jim nepodařilo probojovat se na Euro. Letošní kvalifikaci ale svěřenci Dragana Stojkoviče hlavně díky domácí říjnové odvetě s Černou Horou (3:1) zvládli a slaví premiérový postup. Srbsko na něj dotáhli hlavně někdejší lídr a kapitán Ajaxu Dušan Tadič (dva góly a čtyři nahrávky) a také bývalý forvard Fulhamu Aleksandar Mitrovič (5+1).
V dobré náladě se rozloučilo s kvalifikací i Portugalsko, které se stalo teprve devátým národním týmem v historii bojů o mistrovství Evropy, které prošlo skupinovou fází beze ztráty jediného bodu. Tým okolo Cristiana Ronalda nastřílel Slovensku, Lucembursku, Islandu, Bosně a Lichtenštejnsku dohromady 36 gólů a jen dvakrát inkasoval.
Vůbec poprvé prošla beze ztráty kytičky kvalifikací Francie v roce 1992, o osm let později napodobil tento počin český tým vedený Jozefem Chovancem. Před poslední edicí Eura to dokázali Belgičané a Italové.
Skandinávská zkáza
Největším negativním překvapením kvalifikace je neúspěch Norska. Tým, za který nastupují nejlepší kanonýr Premier League Erling Haaland i režisér hry Arsenalu Martin Ödegaard nedokázal dohnat jarní ztráty a nakonec musel pogratulovat suverénnímu Španělsku i bojovnému Skotsku. Haaland se sice jako vždy činil, dal šest gólů, podpora od zbytku týmu ale byla slabá. Seveřané ve skončili ve skupině A na třetím místě a protože jako účastník Ligy národů B neměli dobré ani postavení pro případnou baráž, loučili s kvalifikací sklesle při oslavách skotského postupu v Hampden Parku v Glasgow.
Severskou bídu zvýraznila blamáž švédského národního týmu. Ten se ve skupině F musel sklonit před Belgií a Rakouskem. Klíčový zápas prohrál celek Tre Kronor v září právě s Rakušany doma 1:3, frustraci pak jen podtrhla prohra 0:3 na hřišti Ázerbajdžánu. Zatímco v Norsku se o konci trenéra Ståleho Solbakkena nemluví, švédský kouč Janne Andersson se po konci kvalifikace loučil.
Lukaku překonal všechny
Nikdy v historii kvalifikačních bojů o mistrovství Evropy se nikomu nepodařilo dát tolik gólů jako letos belgickému kanonýrovi Romelovi Lukakovi. Urostlý střelec korunoval své snažení v posledním utkání základní skupiny s Ázerbajdžánem, kterému během první půle nastřílel čtyři branky a na čistý hattrick potřeboval pouze 12 minut času. Po přestávce už kanonýr pustil na hřiště náhradníka Loïse Opendu.
Lukakovi stačilo na 14 gólů pouhých 590 minut na hřišti, v průměru skóroval každých 42 minut. Belgičan sice do všech zápasů nastoupil v základní sestavě, jen třikrát ale vydržel na hřišti až do poslední minuty. Jeho počin demonstruje i porovnání s druhým nejlepším střelcem kvalifikace, kterým se stal Cristiano Ronaldo s 10 góly, ten však hrál v šestičlenné skupině, a tak měl možnost skórovat ve dvou zápasech navíc.
Gibraltar bez gólu, Kypr bez bodu
Kyperský reprezentační tým sice nikdy nepostoupil na žádný velký turnaj, v posledních 30 letech ale většinou hrával důstojné kvalifikace. Při pohledu na klubovou scénu je pak třeba zmínit účast Apoelu FC v základní skupině Ligy mistrů, kde dokázal dvakrát remizovat s Borussií Dortmund. Letošní boje o Euro však byly pádem na úplné dno. Kypr v osmi zápasech nezískal jediný bod a se skóre 3:28 je čtvrtým nejhorším týmem vůbec.
Bez bodu zůstalo pět týmů, horší skóre než Kypr má v kvalifikaci Eura 2024 jen San Marino, Lichtenštejnsko a Gibraltar. Právě posledně jmenovaná země se díky výsledku 0:14 podílela na novém rekordu kvalifikačních bojů. Gibraltar inkasoval debakl na hřišti favorizované Francie, kde brzy prohrával 0:3 a navíc přišel už v 18. minutě o obránce Ethana Santose, který prošlápl kotník střelci gólu Warrenovi Zaire-Emerymu.
Ve výčtu nejhorších týmů je třeba zmínit i Maltu, která také vyšla bodově naprázdno, naopak Estonsko uhrálo jednu remízu, přesto je stále ve hře o závěrečný turnaj, neboť jej na hřišti Polska čeká březnová baráž.
Podivná pravidla pro baráž
Tématem podzimu v kvalifikačních bojích byla zvláštně nastavená pravidla pro dodatečnou baráž, ze které vzejdou tři poslední účastníci závěrečného turnaje. Jelikož nasazení do play off vychází z úplně jiné soutěže, Ligy národů, vycházely postupně najevo prapodivné souvislosti. Třeba ta, že v jednu chvíli bylo pro tým Irska lepší, aby pro vylepšení šancí na postup do baráže prohrál v Nizozemsku.
Paradoxem je také situace ve skupinách A a F, kde stále ještě mají šanci na postup týmy, které v tabulce skončily hůř než jejich rivalové. O Euro bude v březnu bojovat Gruzie, ač získala o tři body méně než Norsko a dívá se mu na záda. Pokud ale Gruzínci, bohužel pro ně bez vykartovaného Chviči Kvaracchelji, ve společnosti týmů z Ligy národů C porazí Lucembursko a následně vyhrají i druhý duel s lepším ze dvojice Řecko – Kazachstán, budou si moci balit kufry na závěrečný turnaj.
Podobně je na tom Estonsko, které sice v kvalifikaci získalo jediný bod po remíze v Ázerbajdžánu, šanci má ale díky specifickému nasazení nejlepšího celku Ligy národů D do výkonnostně nejsilnější baráže s Polskem a případně poté s někým ze čtveřice Wales, Finsko, Ukrajina, Island.
Nedomyšlený systém potvrdila sama UEFA tím, že některé barážové dvojice vznikly na základě kritérií samy, šest týmů se ale dozví jména svých soupeřů až ve čtvrtek při dodatečném losu.