Časy jeho vítězných gólů: 88, 90+1, 89. K tomu pečetící trefa do moldavské sítě v 90. minutě, která odšpuntovala oslavy postupu národního týmu na Euro. "Někdy je to o štěstí, jindy o zkušenostech. Chci prostě být v jakékoliv situaci připravený na míč a dát gól. Těší mě, že se mi to teď daří," pochvaluje si v rozhovoru pro klubovou televizi. Jeho kritici, kteří se po skvělém úvodu angažmá v Anglii začali výrazně množit, přičemž poukazovali na kdeco, nyní odložili ořezávátka na své ostré tužky.

Vytáhlý záložník uťal v Premier Leagie šňůru Kladivářů čtyř zápasů bez vítězství, naopak poprvé od loňského října se tým Davida Moyese může těšit ze čtyř výher po sobě napříč všemi soutěžemi. Hlavně díky Součkovi. Celkem svému týmu v lize vystřílel svými trefami přímo pět bodů, jen čtyři hráči jsou v této sezoně anglické ligy platnější. "Je to perfektní. Nedávám góly na 4:0 nebo na 5:0. Byly to velmi důležité trefy a většina z nich nám pomohla k zisku bodů. To je pro mě velmi důležité," glosuje to sám.

Jestliže se často mluví o jeho skvělé kondici a dokonce o vlastnostech válečníka, který dohraje i s krvácející hlavou, čísla tato tvrzení jen podtrhují. Od ledna 2020, kdy do West Hamu přišel ze Slavie, vyhrál jeho tým šest ligových duelů tak, že rozhodující gól padl až po 85. minutě. A o čtyři z nich se postaral právě český legionář. V této sezoně už posbíral sedm zásahů (v 19 startech), což je víc než dvojnásobek toho, co zvládl v minulém ročníku za 50 utkání. Do vyrovnání osobního střeleckého rekordu z první sezony v týmu (10 tref) mu už příliš neschází…

Proč však jeho produktivita klesala a teď zase vystřelila raketově vzhůru? Částečně za to může odchod Declana Rice do Arsenalu, čímž se uvolnila Součkova role na hřišti. Předtím totiž většinu ofenzivních úkolů dostával anglický reprezentant a na českého habána zbývaly obranné povinnosti. 

V minulých dvou ročnících strávil 68 % času na hřišti na postu defenzivního záložníka, nejčastěji po Riceově boku, jemuž kryl záda. Jeho pozici však nyní zastává letní posila z Ajaxu, mexický reprezentant Edson Álvarez, a Souček si tak může víc užívat hry dopředu. Téměř polovinu času se pohybuje v prostoru ofenzivního středopolaře těsně pod útočníkem. Díky tomu se logicky ocitá častěji v nebezpečných akcích svého týmu. A dokonce má nejlepší čísla za dobu svého působení ve West Hamu.

Analytici z prestižní datové společnosti Opta spočítali, že se nyní dotkne míče v soupeřově pokutovém území průměrně ve 3,2 případech na zápas, přičemž hodnota jeho očekávaných gólů vzrostla na 0,33 na utkání a počet střel na 2,1. V některých případech dokonce zastává roli hrotového hráče, přičemž klasický útočník (Michail Antonio či Jarrod Bowen) se přesunou na křídlo. Zkrátka připomíná znovu toho Součka z jeho první sezony v Londýně.

Co mu však kritikové vyčítají i v době jeho top formy, jsou jeho kreativní schopnosti. Nejenže podle nich hru zpomaluje, ať už svými pasy nebo jejich načasováním, statistiky ukazují, že přihrává nepřesně. V minulé sezoně, kdy měl hru svého týmu rozjíždět zezadu, dosáhl na úspěšnost při předávce míče 71,8 %, což byl druhá nejnižší hodnota ze všech štítových a středních záložníků Premier League, kteří odehráli alespoň 500 minut. Hůř na tom byl už jen Morgan Gibbs-White (70,3 %) ze zachraňujícího se Nottinghamu, jenž však měl daleko větší objem distribuovaných míčů.

I proto je pro tým platnější na pozici blíž k soupeřově šestnáctce. Mimochodem v sezoně do pokutového území naběhl na centr či přihrávku celkem 64krát, mezi středními záložníky mu v tomto ohledu v Anglii patří páté místo. Před ním už jsou jen zástupci obou velkoklubů z Manchesteru, Chelsea a Newcastle, tedy týmů, které v zápasech většinou dominují, drží míč a útočí ve velkém počtu hráčů.

West Ham spíš spoléhá na kontry. A také na standardní situace. V nich se opět jakožto výborný hlavičkář Souček vyžívá, hlavou poslal míč na branku ve 12 případech, suverénně (o čtyři pokusy) nejvíc ze všech záložníků v lize. V průměru dvakrát za zápas vystřelí z prostoru uvnitř šestnáctky, takové hodnoty ve West Hamu nikdy nedosahoval.

Způsob, jakým Moyes Součka využívá, připomíná pamětníkům téměř identický případ z dob koučova působení v Evertonu. Tam podobně vytáhl štítového rozbíječe Marouaneho Fellainiho dopředu za útočníky, což bylo něco, na co nebyl belgický reprezentant zvyklý. Svým důrazem ovšem dostával protivníka pod tlak v prostorech, kde si to přeje nejméně.

Načež on i celý tým následně profituje ze zisku míčů nebo z toho, že je dokáže ve složitých situacích udržet. Jako ve čtvrtek proti celku Bačka Topola, kdy si skákavý balon pokryl před soupeřem, rozdal jej do strany a vrátil se mu v podobě gólového centru z pravé strany. Podobná akce jako v minulém utkání proti Burnley. "Jo, byl to hodně podobný gól. Věděl jsem, kam míč přijde a byl jsem na to připraven. Jen jsem použil jinou část pravé nohy," pousmál se Souček.

Prodlouží svou úchvatnou sérii v neděli proti Crystal Palace?