Pamatujete na Barcelonu s Lionelem Messim pod Pepem Guardiolou a jejich slavnou tiki-taku, taktiku založenou na držení míče a spoustě krátkých přihrávek? Když nepůjčíš soupeři míč, nedostaneš gól a nemůžeš prohrát. Je to ale stále cesta k úspěchu? Případ Realu Madrid potvrzuje, že není.
Průměrné procento držení míče měl Bílý balet v minulém ročníku Ligy mistrů 51, což celkově znamenalo až 13. místo. V semifinále proti Manchesteru City dokonce klesl na 41 %, přesto se z postupu do finále radoval právě španělský šampion.
Slavia pár let zpět udivovala Evropu totálním fotbalem, snad kromě brankáře hráli všichni všude. Když s ním vyrukovala v dubnu 2019 ve čtvrtfinále Evropské ligy proti londýnské Chelsea, nestačil se tehdejší trenér Blues Maurizio Sarri divit a vysekl českému týmu poklonu, že takto fyzicky silný celek snad 20 let neviděl.
Ano, do semifinále šla sice Chelsea, ovšem po velkém boji, který nikdo z expertů nepředpokládal. Je tedy tato taktika tím, co dovede tým k zisku trofejí? Ani v tomto ohledu Real v předchozím ročníku LM zrovna neexceloval. Průměr 114 km na tým a zápas jej řadí až na 15. příčku. Tajemství úspěchu je třeba hledat dál…
Je tu přesto jedna statistika, v níž Real všechny ostatní výrazně předčí. A sice počet rohů, které potřebuje jeho soupeř ke vstřelení gólu. Pokud byste hráli proti Liverpoolu a kopali proti němu 16 rohů, pak by – statisticky vzato – musel Alisson aspoň jednou kapitulovat.
Reds totiž inkasovali z každého 16. rohového kopu. Kdybyste však tímto způsobem chtěli pokořit obranu Realu, museli byste získat výhodu rohového kopu nejméně 63x! Druhým týmem v pořadí v této statistice je o míli zpět Atlético Madrid, proti kterému bylo na jeden gól potřeba získat 45 rohů.
Fantom v brance
Zcela jasné ovládnutí kategorie obdržených gólů po rohových kopech svědčí o vynikající obraně, případně o skvělém individuálním výkonu na postu brankáře. Jak se umístil belgický reprezentant Thibaut Courtois v individuálních statistikách? Odpověď je jednoduchá.
Až úplně nahoře. Za celý předchozí ročník Ligy mistrů nebyl nikdo s lepším procentem úspěšnosti zásahů. Belgický gólman měl tento ukazatel na hodnotě 81 %. Zároveň zasahoval v 59 případech, což je také nejvyšší počet ze všech. Jasná odpověď na otázku, zda to byla právě nepropustná obrana nebo skvělý brankář, kdo dovedl Real Madrid na samý vrchol…
Courtois ve 13 zápasech udržel pět čistých kont, a to včetně vítězného finále, kde zlikvidoval devět střel a právem si odnesl cenu pro nejlepšího hráče utkání. Těchto devět zákroků předvedl v zápase, v němž jeho tým vystřelil na branku soupeře pouze jednou, a to zásluhou Viníciuse Juniora. Jeho pokus ale na rozdíl od všech střel Reds skončil za brankovou čarou a rozhodl tak – spolu s mimořádným výkonem brankáře Realu – velký finálový večer.
Skvělý Courtois by na vítězství v Lize mistrů sám nestačil. Na druhé straně hřiště se však přidal další zcela vybočující individuální výkon. Útočník Karim Benzema nejenom, že ovládl tabulku střelců celé soutěže, ale především dokázal proměnit i sebemenší šanci, která se mu naskytla.
O tom svědčí statistika, která vyjadřuje poměr mezi počtem vstřelených a očekávaných gólů. Může se stát, že hráč zaznamená menší počet reálných než očekávaných branek, to pak svědčí o tom, že i když se do šancí uměl dostat, nedovedl je proměnit.
Všichni v kapse Benzemy
To byl případ třeba liverpoolského Mohameda Salaha, který vstřelil osm gólů, ale podle ukazatele xG jich měl dát devět. Naproti tomu další elitní snajpr, tehdy ještě mnichovský Robert Lewandowski, měl na kontě 13 reálných gólů, ačkoli statisticky jich měl vstřelit 10, což je úctyhodný výkon.
Benzema však v tomto ukazateli strčil všechny konkurenty do kapsy, Ačkoliv se měl podle modelu xG spokojit s osmi trefami, nasázel jich skoro dvakrát tolik: 15! Takový příspěvek nad plán, to už může tým katapultovat hodně vysoko…
Dva, i když zcela mimořádné, individuální výkony by nejspíš nestačily, pokud by se nepřidali další hráči. Těžko by Benzema mohl nastřílet tolik branek, kdyby v týmu nebyli kvalitní záložníci. Luka Modrič zkompletoval za celou sezonu 707 přihrávek (třetí v celé soutěži), při 90 % úspěšnosti pasů, velmi podobná čísla přidal Toni Kroos.
Mladičký Vinícius připravil šest zásahů, ačkoliv mu model očekávaných asistencí přiznal jen 3,6. Jeho 84 vyhraných soubojů jeden na jednoho jej zároveň řadí na první místo v této statistice celé soutěže.
Zcela ojedinělé výkony na klíčových postech (brankář a hrotový útočník) společně s dalšími mimořádnými příspěvky záložníků tak stojí za tím, že se ze zisku nejcennější klubové trofeje radoval Real. Otázkou zůstává, zda je tato cesta k úspěchu opakovatelná, nebo je daná souběhem několika příznivých okolností.
Zatím to vypadá na první možnost. I proto, že madridský tým opět není v semifinále s Manchesterem City favoritem…