Pukačův příběh byl námětem dalšího dílu pořadu Cesta na Oktagon, který zachycuje osudy bojovníků před důležitými zápasy. "V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem v bezvýchodné situaci. Šel jsem do zápasu s lidmi, se kterými jsem se už necítil dobře. Měl jsem pocit, že celý svět je proti mně. Opouštěla mě chuť k jídlu. Nevěděl jsem, za koho a proč bojuju. Po druhém kole to na mě dolehlo. Řekl jsem si, že zápas už nechci dokončit, že musím změnit svůj život od základu. Musel jsem to nějak překopat, protože jsem se už nikdy nechtěl cítit takhle," prozradil Pukač, který se rozpovídal i o strastiplné cestě zpět na vrchol.
Po prvním zápase s Jungwirthem jste před sebou měl spousta změn. Na co všechno jste se postupně zaměřil?
"V první řadě jsem se potřeboval dostat z prostředí, které pro mě bylo toxické. Chvíli jsem měl volnější období, ale pořád jsem trénoval, jen s kamarády, abych se jako fighter našel. Potom jsem měl zápas s Bolem, vyhledal jsem pomoc jednoho trenéra, protože jsem byl vlastně poprvé v životě bez vedení. Byl jsem takové dítě, i když to není tak dávno, v hlavě jsem to tak cítil. Dělat celou přípravu sám, to na mě bylo moc. Nějakou dobu jsem se cyhstal s Borisem Topčičem, to byl druhý krok. Pak jsem ale zjistil, že mi ani tento způsob nevyhovuje. Potřeboval jsem pochopit, že v kleci stojím já a že jsem dost zkušený na to, abych nejlépe věděl, co potřebuji. Takže jsme se s Ferem Fodorem zcela osamostatnili a nyní trénujeme zvlášť. Zúročil jsem všechny své zkušenosti a vím nejlépe, co v tréninku funguje."
Máte na mysli odchod z OFA? (Octagon Fighting Academy v Bratislavě – pozn. red.)
"Ano, ale neodešli jsme jen my. Byl to i Deák nebo Paradeiser."
Vyjádřil jste se, že tam bylo na váš vkus příliš lidí. Byl to hlavní důvod odchodu?
"Necítil jsem se tam dobře, neměl jsem úplně pozitivní vztahy se všemi lidmi. Ale těch důvodů bylo víc. Bylo to, jako když jste dlouho v práci a lezete si na nervy s personálem a šéfem. Máte pocit, že to nikam nevede."
Zakotvil jste teď v nějakém novém gymu?
"Trénujeme v Národním centru Krav Maga, kde máme velmi dobré zázemí. Děláme tam údery MMA, pak také chodím na Jiu-Jitsu do JJ Academy Bratislava a na sparingy mám rád klub CHAOS. Trénuji tam, kde cítím, že je to potřeba."
Po vítězství nad Bolem přišly dvě porážky. Souviselo to spíš s hlavou, s fyzickou formou, nebo šlo o kombinaci obou faktorů?
"Co se týče zápasu s Brožem, šel jsem do něj po zmíněném drilu, ale některé věci jsem mohl udělat jinak, například fyzickou přípravu. Jedno s druhým. Držel jsem se režimu, o kterém jsem nebyl úplně přesvědčený. V hlavě mě nahledalo zřejmě to, že tréninkový proces nebyl takový, jaký jsem si představoval. Ale výsledek byl velmi těsný, mohl jsem i vyhrát. Takže nechci říkat, že to byl nějaký zásadní problém. S Kohoutem už to bylo dobré, ale některé věci jsem v zápase podcenil. Nemůžete vždycky hledat chybu nebo problém v prohře, nemusí to nic znamenat. Nemůžete pořád vyhrávat."
Mnohokrát jste v médiích mluvil o složité rodinné situaci. Dnes jste otcem, jak tato role změnila váš pohled na kariéru a život?
"Velmi výrazně. Považuji se za dospělejšího, zodpovědnějšího a sebevědomějšího. Možná je to klišé, ale je to pravda. Člověk si uvědomí, že musí dělat věci pořádně."
Ušel jste dlouhou cestu. Vnímáte to tak, že poté, co jste se vypořádal s problémy, můžete být inspirací pro ostatní lidi?
"Určitě, už teď jsem inspirací pro spoustu lidí, dokonce mi píší. Pomáhám jim."
Když to řeknu nadneseně, berete odvetu s Jungwirthem jako boj s minulostí?
"Vůbec to tak nevnímám. Pro mě je to uzavřená věc, kvůli tomu prvnímu duelu netrpím. Není to tak, že by to byla moje noční můra, něco, co by mě děsilo. Loni jsem chtěl odvetu, ale Jungwirth šel do Gamechangeru. Chtěl jsem ji z toho důvodu, že jsem chtěl lidem ukázat, že zápas dokončím, že jsem se z toho tehdy nepodělal. Kdyby na to měření sil už nikdy nedošlo, nevadilo by mi to. Ale naskytla se příležitost a myslím, že je to atraktivní zápas a lidé ho chtějí vidět."
Naposledy jste se v Oktagonu představil loni. Jak probíhala vaše příprava na vystoupení v Německu?
"Měl jsem mezitím boxerský zápas, to bylo v prosinci, takže jsem z toho úplně nevypadl. Jsou to tři měsíce, takže mám pocit, že jsem v tempu. Předtím jsem zápasil v říjnu."
Zmíněný boxerský duel jste chtěl pojmout jako takový mimořádný zápas?
"Ano, box mám rád. Dvakrát jsem byl na Fight Night Challenge a vzal jsem to, protože mě ten sport baví."
"Oktagon masivně expanduje. Je pro bojovníka extra motivace cestovat do jiné země pod hlavičkou domácí organizace?
"Upřímně řečeno ano. Jednak mě to motivuje, ale také si užívám úspěch Oktagonu, že se tolik rozrůstá. Jsem rád i sám za sebe, kam jsem se z místní scény dostal. Teď budu headlinerem v cizí zemi v jedné z největších evropských organizací, ne-li největší. Vnímám to jako vnitřní milník."
Jaký je největší rozdíl mezi Robem Pukačem, který odstoupil z prvního zápasu s Jungwirthem, a jeho současnou verzí?
"Jsem starší, zkušenější. Tenkrát jsem byl mladý kluk, který se hledal, dělal jsem v té době hodně přešlapů. Teď se považuji za sebevědomějšího, vím, co dělám. Tehdy jsem chodil do zápasů méně soustředěný, dnes už to tak není."