Dát týmu jasnou tvář
Zřejmě jedna z nejdůležitějších věcí. Často byla totiž česká hra terčem kritiků. Ať už za absenci kreativity či přístupu k zápasům. "Abyste dnes uspěli, musíte hrát v rychlosti a velké intenzitě. Jen tak uspějete proti týmům jako jsou Albánie či Moldavsko, které se za poslední roky rapidně zlepšily. Jenže současný reprezentační tým dělá spíš opak – hru často zbytečně zpomaluje, nehraje tak náročný fotbal," pronesl v rozhovoru pro Livesport Zprávy někdejší reprezentační analytik Miroslav Jirkal.
Trenér Jaroslav Šilhavý byl v posledním kvalifikačním cyklu často kritizován za svoji taktickou nečinnost. Držel se jednoho dvou schémat a spíš dosazoval jiné hráče, než aby udělal razantnější změnu. Nominace se lišily jen v detailech. Na srazy jezdila vesměs jasně daná osa hráčů, ale na herní tváři se to výrazně neprojevovalo. Často se také odborníci ptali, zda máme vhodné typy hráčů do formace 3-4-3 a jaký je vlastně český plán B? Největší bolestí pak bylo, jakmile musela reprezentace v utkání převzít iniciativu a tvořit s míčem na kopačkách. Dát národnímu týmu jasnou herní tvář a vytvořit zřetelné herní principy bude nyní na Šilhavého nástupci.
Kdo je šéfem branky?
Jiří Pavlenka, Jindřich Staněk, Aleš Mandous a Tomáš Vaclík. V roce 2023 se do české branky postavili hned čtyři gólmani. Jako jednička pro kvalifikaci se jevil Pavlenka, který odchytal polovinu zápasů, ale kvůli zranění o místo přišel. Navíc se nevyvaroval chybám, jež vedly k inkasovaným brankám. Druhým nejvytíženějším brankářem byl Staněk s bilancí (1-2-0) a dvěma inkasovanými góly. Po jednom utkání měli Mandous (Faerské Ostrovy 1:0) a Tomáš Vaclík (příprava v Černé Hoře 4:1).
Jasná opora mezi třemi tyčemi nyní není a pozice jedničky je momentálně ve hře. Na novém trenérovi bude, aby určil, kdo se stane šéfem šestnáctky. Velkou roli by mělo hrát i to, jakým stylem se budou chtít Češi prezentovat. Pokud bude kladen důraz na precizní rozehrávku, v té vynikají Mandous či třetí brankář Matěj Kovář. Staněk zase působí dojmem osobnosti, která umí srovnat obranu a má zkušenosti z těžkých bitev v evropských pohárech.
Nastartovat trio z Bundesligy
Vysloužili si přestup do Bundesligy, ale v národním týmu tápou nebo nehrají. Řeč je o trojici Adam Hložek, Tomáš Čvančara a Václav Černý. Na novém kouči bude, aby jasně určil, co s hráči, kteří působí v jedné z nejlepších lig na světě, bude dál. Na výběr má hned několik možností, třeba upravit herní systém, aby do něho pasovali. Právě na to nejvíce doplácel Václav Černý, jenž je klasickým křídelním hráčem, který v některých modifikacích tříobráncové formace vypadává ze hry.
Další variantou je nepovolávat hráče, kteří nehrají ve svých klubech. To se zase týká Adama Hložka, jehož minutáž v Leverkusenu není ideální. Zde se názory fotbalové veřejností tříští – jedni volají po tom, že hráč bez herní praxe nemá v národním týmu co dělat, druzí zase, že Hložek trénuje v nejlepším týmu Bundesligy a je luxus ho na srazy nezvat. Na novém trenérovi bude, aby jasně stanovil, jak v takových případech postupovat.
Navíc mu časem vyvstane ještě jedno velké téma – v jakém stavu se po zranění do reprezentace vrátí někdejší opora Patrik Schick?
Rozprava s hříšníky
Nový trenér zdědí v týmu i kostlivce ve skříni. Rozprava se čtveřicí Antonín Barák, Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta bude jednoznačně na místě. První byl z prapodivných důvodů umístěn na index a po šumech v komunikaci s trenérem Jaroslavem Šilhavým přestal být nominován na srazy. Podobně na tom je například i Jakub Jankto, jenž se v minulosti potýkal s výkonnostním propadem i disciplinárními problémy, nicméně v Serii A si postupně vydobývá ztracenou pozici a napravuje reputaci.
Zbylá trojice, která se na posledním srazu provinila proti disciplinárním pravidlům týmu, je momentálně mimo tým. Šilhavého nástupce bude muset určit, zda hráčům bude věřit a vezme je na milost. V takovém případě by se jednalo o určitý risk, který bude trenérovi v případě zaváhání předkládán. Na druhou stranu se stále jedná o důležité postavy českého týmu, které patří k nejzkušenějším hráčům a jejich absence by zpočátku mohla být citelná.
Nebát se mládí
Oživovat tým mladými hráči a nebát se je zapojovat. Velké téma, které rezonuje celým českým fotbalem. Už trenér jednadvacítky Jan Suchopárek poukazuje na to, že mladí hráči nehrají a nemá moc na výběr. Nicméně kdo hledá, ten najde. A minimálně ve FORTUNA:LIZE běhají hráči, kteří si říkají o šanci. Jenže Martin Vitík a Vasil Kušej se k první minutám v národním týmu dostali paradoxně až v posledním utkání roku 2023. A nutno dodat, že oba zápas zvládli na výbornou.
Přitom oba prožili v červnu povedené Euro do 21 let v Rumunsku a Gruzii. A šanci by si zasloužili i další jejich vrstevníci – Adam Gabriel se postupně rozkoukává v dánském Midtjyllandu, Pavel Šulc na začátku podzimu vykazoval slušnou formu v Plzni. Ve Spartě se do základní sestavy procpal Matěj Ryneš a před zraněním stál za zkoušku například slávistický křídelník Matěj Jurásek. Vitík i Kušej ukázali, že mají týmu co dát. A dají se najít i další jména.
Myslet na Ameriku
Euro v Německu je za dveřmi a vše se k němu bude upínat, nicméně nový trenér by neměl opomíjet, že na začátku roku 2025 začne také důležitá kvalifikace na MS 2026 v USA, Mexiku a Kanadě. Světový šampionát je pro Čechy od roku 2006 tabu. Od rozpadu se Slovenskem to byla jediná česká účast. Turnaje ve Francii, Jižní Koreji a Japonsku, Africe, Brazílii, Rusku i Kataru se reprezentace netýkaly.
I proto by to měl být jeden z největších cílů nového muže na lavičce národního týmu – postavit konkurenceschopné mužstvo, které ať už přímým postupem či přes baráž, zajistí Česku pozvánku mezi světovou elitu. Obzvlášť v momentě, kdy se počet účastníků pro Evropu rozšířil o tři místa, by byl hřích tuto šanci promarnit.