Skvělou výchozí pozici pro další průběh ročníku si pojistili v nedělním venkovním utkání proti Hradci Králové, které ovládli 3:1. Rozhodně se přitom nejednalo o jednoduchý duel, neboť si domácí tým vytvořil vysoké množství nebezpečných příležitostí a nakonec nastřádal 1,66 očekávaných branek. Své šance ale nevyužil, zatímco na straně Hanáků se postupně trefila trojice klíčových mužů: Ondřej Zmrzlý, Jan Vodháněl a Lukáš Juliš.
Své zaváhání během prvního poločasu napravil dobrým zákrokem zkušený slovenský brankář Matúš Macík a potvrdil tak, že podle datových modelů zatím patří mezi nejlépe chytající gólmany aktuálního ročníku. Zatím se pohybuje zhruba na úrovni Milana Heči ze Slovácka, přičemž lepší výkony než moravské duo zatím podávají pouze teplický Tomáš Grigar a Michal Reichl, jehož zákroky drží nad vodou pražské Bohemians.
Do velké míry Macíkovi pomáhá také slušně fungující obrana. Ta svým soupeřům zatím povoluje průměrně 1,19 očekávaných branek na zápas, což je v tuto chvíli šestý nejlepší ligový výsledek. A protože je odehraných pouze sedm kol, je třeba klást velký důraz také na sílu dosavadních soupeřů. Sigma se utkala například se Spartou, Slováckem, Viktorií Plzeň nebo zmíněným Hradcem (navíc vždy venku), tedy týmy s velmi slušnou ofenzivou.
I když Macík zpravidla během utkání čelí vysokému počtu střel, obraně Sigmy se zatím daří nepouštět soupeřovy střelce do příliš nebezpečných pozic a velká část jejich pokusů proto míří na jeho branku z úctyhodné vzdálenosti nebo velkého úhlu. V průměrném xG na jednu střelu jsou Olomoučtí aktuálně třetím nejlepším celkem FORTUNA:LIGY, dokonce o malý kousek před Slavií.
Jejich další silnou stránkou je bránění standardních situací. V této činnosti nikterak překvapivě dominují obě pražská "S", nicméně Sigma se řadí do skupiny tří nejbližších pronásledovatelů, mezi něž se společně s nimi řadí také Baník Ostrava a Pardubice. V útočných standardkách naopak modrobílí patří mezi ty nejhorší celky F:L. Menší počet kvalitních střeleckých příležitostí si z nich vytváří už pouze Jablonec.
Hráč s výrazným přínosem: Vodháněl
Při hře s míčem ordinuje trenér Václav Jílek svému týmu fotbal založený na vysokém objemu přihrávek. V celkovém počtu pasů i sekvencí obsahujících 10 a více výměn míče drží jeho svěřenci páté místo za Slavií, Spartou, Plzní a Baníkem. V metrice, jež měří strávený čas v takzvané build-up zóně, tedy území ohraničeném půlící čárou a soupeřovým vápnem, se pohybují na úrovni těch nejlepších ligových mužstev.
Do vápna se následně snaží pronikat především náběhy a přihrávkami po zemi. Centrem do něj vstoupí pouze v 28 % případů, což je v rámci ligy výrazný nadprůměr. Pro srovnání: Slavia je na 24 %, Sparta na 33 % a Karviná se tímto způsobem do soupeřovy šestnáctky dostává v dokonce v 56 % případů. Olomouc zároveň z nízkého bloku často vyráží do protiútoků, kterých má pátý nejvyšší počet v lize.
Pravdou ovšem je, že pokud si chce současnou pozici udržet, bude muset být v ofenzivě aktivnější. V celkovém počtu vytvořených očekávaných branek a střel se zatím řadí do hlubokého podprůměru a týmem s třetím nejvyšším počtem vstřelených branek je do velké míry díky skvělému zakončování svých hráčů. Ti mimo jiné proměnili už čtyři pokusy mimo vápno a při osmi očekávaných brankách se Olomoučtí trefili už 13x.
Obrovským přínosem je pro tým svými výkony především křídelník či ofenzivní záložník Vodháněl. Ten se pravidelně dostává svým dobrým pohybem k nebezpečným pokusům uvnitř šestnáctky, má skvělý cit pro finální přihrávku a je navrch velmi platný v rozehrávce či při hře bez míče. Během utkání je schopen vyhrávat vysoké množství míčů v důležitých prostorech, ať už je to ziskem odražených míčů, zachytáváním soupeřových přihrávek nebo při svém velmi aktivním presinku.
Ačkoli tedy ne vše je v případě Sigmy tak ideální, jak se na první pohled tváří, má Jílkova družina slušný potenciál opět bojovat o pozice zajišťující postup do skupiny o titul. A v nadcházejících několika měsících si je může upevnit. Tým totiž po reprezentační pauze čeká poměrně přívětivý los…