Veselý převzal Bohemians v minulé sezoně s jasným cílem – zachránit ligu. To se povedlo v baráži proti Opavě. Právě skončený ligový ročník už byl z pohledu týmu z Ďolíčku jiná káva. Dobré výsledky, stabilní výkonnost a nakonec čtvrté místo.
Kdy jste si v rámci uplynulé sezony přehodnotili cíle a připustili si, že byste mohli hrát až o poháry?
"Byla to neuvěřitelná sezona z hlediska cílů. Běžné plánování – jak se plánuje trenérsky sezona – je o makrocyklech a mikrocyklech. Většinou si něco stanovíte s vedením a něco sám s týmem, třeba jeden hlavní cíl a dva sekundární. V českém pojetí si dáte za cíl postavení v tabulce a k tomu si třeba dáte za cíl vylepšit obranu nebo útok. My jsme si jako první cíl po loňské baráži dali klidnější sezonu, že bychom chtěli hrát středovou skupinu. Povedl se nám začátek ročníku, nakoplo nás to, od začátku jsme se pohybovali v té středové skupině. A vzhledem k zaváhání Jablonce, Baníku nebo Liberce jsme se na dobrých místech dokázali držet. Najednou jsme se začali přibližovat té šestce, a i když jsme z ní před zimou vypadli, s hráči jsme se vnitřně nastavili na to, že tam chceme zůstat. Celou zimu jsme si říkali, že si musíme dávat vysoké cíle, že když si je dáte a pak se netrefíte, pořád to dopadne dobře. Na jaře jsme měli dobrou sérii a ocitli jsme se na čtvrtém místě, tak jsme si řekli, že se tam chceme udržet. A ještě jsme byli v semifinále poháru, tam se nepovedlo ho vyhrát, ale odešli jsme se ctí. A pak už jsme se soustředili jen na ligu. Vyšlo to, což je dobře, lidi mají podobné příběhy rádi."
Skoro jako takový český Leicester.
"Přesně tak. Takové příběhy fotbalu pomáhají, byla to i naše motivace, něco takového fanouškům dát. Fotbal není o tom, že si milionář koupí tým a všechno vyhraje, lidi chtějí příběhy outsiderů, tomu pak přeje každý. Myslím, že i nefanoušci Bohemky nám drželi palce."
Vnímáte tedy i důležitost toho, co se děje okolo samotného fotbalu? Fanoušci, média…
"Samozřejmě, na Bohemce to ani nejde nevnímat, máme ohromnou fanouškovskou základnu. Lidi vás zastavují ve městě, mnohokrát mi říkali, že Bohemce fandí desítky let a že si to teď hodně užívají. Často zaznívá, že zápas Bohemky je pro ně jediná část týdne, která je v životě drží nad vodou. Člověk pak cítí zodpovědnost vůči fanouškům a chce jim dát tu radost za ty poslední dekády, kdy klubu zachovali věrnost. Je to skvělé, když jim můžeme dávat radost. Fotbal bez fanoušků nedává žádný smysl."
Spoustu lidí váš úspěch překvapil, protože vás považovali za neznámého a možná i nezkušeného trenéra.
"Neznámý jsem byl, ale nezkušený asi ne, netrénuju první rok. Hodně mi pomohla spolupráce s Ivanem Haškem a čtyři roky v zahraničí. Arabský svět je tady podceňovaný, ale liga je tam hodně kvalitní, jsou tam zajímaví trenéři a jsou tam i jiné typy hráčů, než jaké potkáte tady v Evropě. V některých věcech jsem se inspiroval právě i od těch zahraničních trenérů, hráli atypická rozestavení, zajímavé taktické varianty. Já dělal analýzy soupeřů, takže jsem si některé věci od nich přejímal pro sebe a teď to používám. A hodně mě v posledních letech inspirovala hra Atalanty Bergamo. Hodně jsem jezdil i po stážích ve Španělsku a v Holandsku. To všechno člověka inspiruje, i když ne všechno se dá v českých podmínkách uplatnit."
V zimě vám z Ďolíčku odešli Roman Květ a Petr Hronek. Jak složité je pro vás vyrovnávat se s odchody hráčů, kterým se začne dařit?
"Počítal jsem, že tihle dva můžou odejít. Teď mám náznaky, že oba toho teď trošku litují, když vidí, jak to dopadlo. Tušil jsem to už od léta, kdy o Hronka stála Slavie a Květ měl finančně zajímavou nabídku z druhé belgické ligy, ale oba se povedlo udržet. Jenž v zimě bylo jasné, že kluci hrají tak dobře, že někdo odejde. Já zatlačil na vedení a snažil jsem se, aby přišel nějaký útočník. Líbil se mi Venca Drchal, věděl jsem, že zapadne do našeho stylu. Něco podobného byl Erik Prekop, přiváděl jsem ty dva hráče včas, aby se mohli zapracovat. A to byla správná strategie, byli jsme na to připravení. Za Hronka jsme pak získali Matouška na přestup, to je za mě win-win, možná i pro Bohemku o trošku větší win. A za Květa jsme vytrejdovali Jedličku, takže taky fajn. Když jste chytrý, můžete z takových situací vytěžit."
Hledat jehly v kupce sena
Tímhle uvažováním mi trošku připomínáte Jindřicha Trpišovského, když se kdysi v Liberci potýkal s neustálými změnami kádru.
"My jsme se s Jindrou potkávali, minuli jsme se ve třetí lize. A i s dalšími trenéry, třeba Martin Svědík trénoval v divizi Pardubice, když jsem tam já vedl Letohrad. Postoupili jsme do třetí ligy, pak tam ještě v Horních Měcholupech trénoval právě Trpišák, tak to všechno byly velké bitvy. Všichni jsme se to tam naučili, začali jsme odspoda. Dost jsme se potkávali i na sledovačkách hráčů, protože nebyla žádná data. A to srovnání? No, všichni trenéři to tak máme, nemůžeme po prodeji hvězdy týmu plakat v koutě a musíme vymyslet něco jiného. Musíte hledat hráče, kteří by vám mohli pomoci, přitom nestojí moc peněz a mají kvalitu. Já často hledám hráče, kteří v minulosti hráli dobře a teď jsou v útlumu. Rád zvedám "padlé anděly", snažím se zvedat hráče, kteří už jednou někde hráli dobře a je tedy předpoklad, že zase budou dobří. To byli Matoušek, Květ, Drchal, Jánoš. Tohle je jediná cesta, hledat jehly v kupce sena."
A je pro vás zásadní i povaha hráče?
"Hlavně musí zapadat do systému. Někdy si vezmu i hráče, se kterým si úplně nesedím lidsky, ale může nám pomoct. Nevadí mi to. Nepotřebujeme se v týmu mít všichni rádi. Kvalita je primární. Charakter je taky velmi důležitý, ale herní kvalita je nejvíc. A pak to, že hráč má rád fotbal. To je zcela zásadní."
Jaký máte vztah k fotbalovým datům, která jsou teď tak moderní?
"Shodou okolností jsem před deseti lety psal diplomovou práci o datech. S daty rád pracuju, hodně mě inspiroval Gustav Chromý v Olomouci, který si dělal jednoduché zápisy ze zápasů, já to pak dělal taky, když jsem trénoval dorosteneckou ligu. Měl jsem tabulku, počítal jsem hráčům nahrávky, střely, centry a pak jsem je s tím konfrontoval. S daty tedy pracuju, ale zároveň to není to jediné, co trenér musí brát v potaz. Jsem třeba rezervovaný ke statistice očekávaných gólů, která se často používá a je podle mě přeceňovaná. Nebo držení balonu, to taky není zásadní. Hlavní je počet šancí, počet střel. To se zpochybnit nedá. Paradoxně dnes mají trenéři k dispozici tolik dat, že to nejtěžší pro ně je, aby si z toho uměli vytáhnout něco podstatného."
Jste pyšný na to, že jste po 36 letech dostal Bohemku do pohárů?
"Na tohle se mě ptá spousta lidí a musím říct, že to asi docením, až mě z Bohemky vyhodí. Až budu mít měsíc nebo dva volno, tak si řeknu, že to bylo skvělý. Ale přísahám bohu za celou sezonu se mi nestalo, že bych si říkal, jak dobře na tom jsme. Většinou totiž skončí jeden zápas a vy už jste v dalším. Nemáte čas se radovat, už se chystáte na příštího soupeře. Jedete, máte klapky na očích… Teď po sezoně je to ale skvělý pocit, je to každopádně lepší než být trenér týmu, který sestoupí. Ale dělám fotbal dlouho a vím, že to je vachrlaté. Mám radost uvnitř, ale nechodím nikde a nevyhlašuju, jak dobří jsme. Před námi je teď velký úkol – ukázat, že Bohemka je schopná udržet vysokou výkonnost."
Tento díl Livesport Daily najdete na oblíbených podcastových platformách – Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.