Baskové jsou považováni za poslední původní praobyvatele Pyrenejského poloostrova, možná i celé Evropy. I když jejich region tvoří pouze 1,4 % španělského území a přibližně 4,5 % jeho populace, pravidelně dodává minimálně pětinu obsazení LaLigy. V sezoně 2018/19 se dokonce všechny tamní kluby vměstnaly v tabulce mezi 8. a 12. místo: Bilbao (8.), Real Sociedad (9.), Alavés (11.) a Eibar (12.).
Pokud se k nim navíc připočítá Osasuna Pamplona ze sousedního regionu Navarra, (ostatně osasuna znamená v baskičtině síla nebo zdraví), podíl klubů v nejvyšší soutěži by vyskočil na čtvrtinu. Ze zmíněné pětice chybí v aktuálním ročníku mezi elitou pouze Eibar, který poslední roky pravidelně bojuje o postup zpět ze druhé ligy do první.
Přátelské derby
Největším zápasem regionu je střetnutí dvou nejtradičnějších a také nejúspěšnějších tamních klubů – Athleticu Bilbao a Realu Sociedad. Sídlí ve městech pouhých 100 kilometrů od sebe a spojuje je dálnice AP-8. Proto se jejich duel někdy pojmenovává jako souboj o tuto hlavní dopravní tepnu v oblasti – AP-8 derby. Častěji se však označuje jednoduše jako Baskické derby.
To je však, stejně jako celý kraj, velmi specifické. Nečekejte žádné potyčky, nenávist, ani urážky. Fanoušci obou týmů se před vzájemnými zápasy společně účastní doprovodných akcí či debatují v kavárnách a barech. Tradičně se pořádá i hromadný pochod městem, příznivci obou soupeřů se běžně mísí na tribunách.
Ojedinělou kulturní součástí zápasu je i takzvaná Bertso Derbia – soutěž mezi oběma tábory fanoušků v tradičním baskickém umění bertsolaritza (improvizovaném rýmování a zpěvu). Fotbalové duely se tak v drtivé většině zcela obejdou bez incidentů. Jde spíš o zdravé soupeření a o vzájemné popichování mezi oběma městy, kluby a jejich stoupenci.
Navzdory sportovní rivalitě dokáží oba soupeři spolupracovat. Příkladem je jejich klání z roku 1976, které se odehrálo těsně po pádu Frankova Španělského státu (1936-1975). Baskicko, ale i další kulturně odlišné regiony a jejich národy jako Katalánsko nebo Galicie, bylo v režimu pod útiskem.
Franco potlačoval snahy Basků, Katalánců i Galicijců o autonomii, zakázal používání jejich jazyků a národních symbolů. Tvrdě postupoval proti svým politickým odpůrcům, z nichž většina skončila ve vězení, na popravišti nebo v lepším případě v exilu. Právě během Baskického derby v roce 1976 přinesli kapitáni obou týmů při nástupu na hrací plochu společně baskickou vlajku a položili ji na středových kruh.
V té době, i když už byl diktátor po smrti, byla zástava jejich regionu stále zakázaným symbolem. Tato událost ještě pevněji stmelila tábory obou klubů, především však byla povzbuzením pro celý baskický národ a stála za tím, že o rok později bylo používání baskické vlajky znovu legalizováno.
Ryze domácí cesta
Mnoho fotbalových klubů zakládali ve Španělsku na konci 19. století Britové, kteří na Pyrenejský poloostrov přijeli za prací. Mezi nimi i Athletic Bilbao (už ze samotného názvu klubu je patrný britský vliv). Když v roce 1902 vyhrál tým Španělský pohár (Copa del Rey), nejlepšími kanonýry turnaje se stali dva pětigóloví střelci z vítězného týmu – angličtí dělníci Walter Evans a William Dyer.
Také v následujících ročnících poháru zastávali britští hráči podstatnou roli, a to nejen v dresu Bilbaa. Množily se protesty čistě španělských klubů, že by používání cizinců mělo být zakázáno. K tomuto kroku se Královská španělská fotbalová asociace skutečně odhodlala, a tak bylo od roku 1912 v Copa del Rey pravidlem, že všichni hráči musejí být španělskými občany.
Athletic Club se musel se svými britskými hvězdami rozloučit a založil tradici spočívající v tom, že za klub mohou nastupovat pouze ryze domácí, tedy baskičtí fotbalisté. Klub z Bilbaa si tak vytvořil vlastní, ještě přísnější pravidla. Takzvaná cantera v Athleticu znamená, že se dlouhodobě soustředí na výchovu vlastních hráčů, kteří navíc musejí pocházet z Baskicka. A to včetně regionu Navarra a baskických provincií na jihu Francie (díky tomu mohl v červenobílém dresu nastupovat v 90. letech minulého století francouzský reprezentační obránce Bixente Lizarazu). Je neuvěřitelným světovým unikátem, že se této politiky vedení Bilbaa drží dodnes.
Puntičkáři mohou při pohledu na soupisku týmu v tomto ročníku namítnout, že v ní figuruje reprezentant Ghany Iňaki Williams. Narodil se však ghanským rodičům v Bilbau a v klubu působí od dorosteneckých let (jeho bratr i spoluhráč Nico už reprezentuje Španělsko). Podobným případem je i Kenan Kodro, který byl součástí kádru Athletiku v letech 2019-2021. Reprezentant Bosny a Hercegoviny je rodákem ze San Sebastiánu a odchovancem akademie tamního Realu Sociedad.
Ten nastolil podobnou politiku, tedy nábor striktně pouze Basků, ovšem až v 60. letech 20. století. A jako první z dvojice ji také porušil, resp. přestal praktikovat. Protože byl Athletic Club historicky úspěšnější i bohatší a dokázal tak lákat pod svá křídla ty nejlepší hráče z regionu, pro ostatní tamní kluby bylo velmi náročné, aby stejnou filozofii při skládání kádru dodržovaly také. Eibar ani Alavés se o to ani nepokoušely, věděly, že nemají šanci vytvořit konkurenceschopné týmy. Real Sociedad dodržoval canteru až do roku 1989, kdy, právě aby dokázal držet krok s úrovní nejvyšší španělské soutěže, přivedl irského útočníka Johna Aldridge z Liverpoolu.
Fanoušci Bilbaa si příznivce ostatních baskických týmů, zejména pak Realu Sociedad, kvůli "neschopnosti" hrát pouze s vlastními fotbalisty dobírají. A jsou naopak náležitě pyšní na svůj tradiční, ryze baskický klub a výsledky, kterých s čistě domácí sestavou dosahují.
Cantera neboli líheň talentů
Výraz cantera se dá přeložit jako líheň. I přesto, že klub ze San Sebastiánu od té doby doplňuje soupisku o posily ze zahraničí, drtivou většinu kádru stále tvoří Baskové a dále se v oddílu také velmi soustředí na výchovu mladých hráčů ve své akademii. Jejím zřejmě nejznámějším produktem je Xabi Alonso, jehož kariéra z Realu Sociedad směřovala do Liverpoolu, následně do Realu Madrid a poté do Bayernu Mnichov.
Dalšími známým hráčem z líhně San Sebestiánu je například Álvaro Odriozola (který v roce 2018 přestoupil do Realu Madrid), odchovancem klubu je i Francouz Antoine Griezmann (který později zamířil do Atlétika Madrid). Cantera v Bilbau vychovala jednoho z nejdražších obránců historie – francouzského Baska Aymerica Laporteho (který přestoupil v roce 2018 do Manchesteru City), útočníka Fernanda Llorenteho (z Bilbaa odešel do Juventusu) nebo zatím stále nejdražšího brankáře světa Kepu Arrizabalagu, za nějž Chelsea v roce 2018 poslal do Bilbaa 80 milionů eur).
I přesto (nebo možná právě proto), že oba kluby dlouho dodržovaly či stále dodržují baskickou identitu a specifický přístup k vedení, jsou velmi úspěšné. A to jak na domácí scéně, tak i v rámci Evropy. Athletic je dokonce osminásobným mistrem Španělska, Real Sociedad vyhrál titul dvakrát. Oběma se to povedlo sice naposledy v 80. letech minulého století, nicméně do širší špičky španělského fotbalu patří dlouhodobě a stále. Další Baskické derby aktuálně čtvrtého a šestého celku tabulky se uskuteční v sobotu 13. ledna od 18:30 SEČ. Zápas sledujte na Livesportu.
Další derby týdne
Středa 10. ledna
Itálie – Coppa d’Italia (pohár)
Derby della Capitale (Derby hlavního města)
Ve čtvrtfinále Italského poháru dojde na římské derby. Souboj mezi Laziem a AS patří mezi nejvypjatější duely světa. Nechvalně proslulí jsou především fanoušci Lazia. Některé ultras skupiny příznivců tohoto klubu používají na svých transparentech nacistickou symboliku a často rasisticky urážejí hráče tmavé pleti v týmu rivala. Poslední vzájemné klání v listopadu skončilo 0:0.
Řecko – Kypello Elladas (pohár)
Panathinaikos – Olympiakos Pireus
Derby of the eternal enemies (Derby věčných nepřátel)
V Aténách, hlavním městě Řecka, sídlí takzvaná Velká trojka, tři nejúspěšnější kluby v zemi. Jsou jimi Olympiakos Pireus (47 titulů), Panathinaikos (20) a AEK (13, úřadující mistr). O aténské Velké trojce jsme psali v Derby Weeku v minulosti. Nyní se věční nepřátelé střetnou v osmifinále Řeckého poháru.
Španělsko – Supercopa (Superpohár)
El derbi Madrileňo (Madridské derby)
V saúdskoarabském Rijádu se uskuteční boj o Španělský superpohár. Prvním semifinále tohoto miniturnaje je zápas madridských rivalů. Jejich souboj není jen bitvou o fotbalovou nadvládu nad španělskou metropolí, ale historicky i soubojem společenských tříd a politických názorů.
Sobota 13. ledna
Anglie – Premier League
West London derby (Západolondýnské derby)
Chelsea je historicky jednoznačně nejlepším klubem v západním Londýně. V minulém ročníku Premier League však skončila až za svými lokálními rivaly, jimiž jsou vedle Fulhamu i fotbalisté Brentfordu. V prvním derby této sezony Chelsea porazila Fulham 2:0, avšak stále zůstává za očekáváním.
Anglie – Championship (2. liga)
Coventry City – Leicester City
East Midlands derby (Derby o východní Midlands)
Leicester v minulé sezoně z Premier League sestoupil, Coventry City se do ní těsně neprobojovalo (ve finále play off o postup prohrálo na penalty s Lutonem). Proto se oba týmy z východní části Midlands potkají ve druhé anglické lize – Championship.
Neděle 14. ledna
Řecko – Super League
Athenian derby (Aténské derby)
Hráče Panathinaikosu čeká po derby s Olympiakosem v rámci poháru za další čtyři dny souboj s druhým městským rivalem. První vzájemný zápas AEK a Panathinaikosu v sezoně vyzněl lépe pro AEK (2:1). Příští ligový aténský šlágr však stejně jako všechny další zápasy v Řecku proběhne bez diváků.
Úterý 16. ledna
Belgie – Beker van België (pohár)
The battle of Flanders (Bitva o Flandry)
Gent a Bruggy jsou krásná historická města ve Vlámsku. Jsou domovem dvou úspěšných klubů. Club Bruggy patří mezi ty nejlepší belgické současnosti. Titul získal třikrát za poslední čtyři roky a dařilo se mu i v Lize mistrů. Gent patří do špičky domácí soutěže a také pravidelně hraje evropské poháry.