Poslední zastávkou zmiňované vlny se v pondělí večer stalo Turecko. V jeho hlavním městě se po závěrečném hvizdu utkání mezi Ankaragücü a Rizesporem (1:1) odehrála šokující scéna. Vyrovnávací gól hostů v poslední minutě (90+7) vyeskaloval až ve fyzický útok na hlavního rozhodčího Halila Umuta Melera. Ten dostal od prezidenta domácího klubu ránu pěstí do obličeje a po pádu na zem do něj ještě domácí funkcionáři kopali. Projevy extrémního násilí přiměly Tureckou fotbalovou federaci přijmout rozhodnutí o pozastavení všech soutěží až do odvolání.
"Ti, kdo ho napadli, neútočili jen na rozhodčího, ale na všechny v tureckém fotbale. Je to naše ostuda! Děláme si ji po celém světě. Už toho bylo dost! Turecký fotbal si to nezaslouží. Všichni, kdo kritizovali rozhodčí, jsou spoluviníci. Prezidenti klubů, manažeři, trenéři, hráči, všichni. Rozhodčí jsou lidé, mohou dělat chyby. Ale nemůžeme je bít pěstmi a nohama," hromoval Mehmet Buyukeksi, předseda turecké fotbalové asociace a dodal, že podnikne nezbytné kroky a chystá nejvyšší tresty, aby se události už neopakovaly. Klub Ankaragücü má dostat nejvyšší trest, hrozí mu i vyloučení ze soutěže.
Události v Turecku přišly ve stejný den, kdy se z Atén nesla zpráva, že se všechny zápasy nejvyšší řecké ligy budou hrát za zavřenými dveřmi až do 12. února.
Livesport Zprávy přináší různé pohledy do zemí, kde se násilí na sportovních akcích stalo takřka běžným jevem.
Řecká korupce i bezmoc
Přerušení nejvyšších fotbalových soutěží není v jihovýchodní Evropě ničím mimořádným. Došlo k nim během posledních let nejen v Řecku, ale i na Kypru. Tamní svaz před třemi lety odložil všechny ligové zápasy poté, co se stal rozhodčí Andreas Konstantinu terčem bombového útoku.
Aktuální řecké rozhodnutí o zavřených tribunách přišlo několik dnů poté, co byl při střetu chuligánů v Pireu zraněn petardou řecký policista. Paradoxně nešlo o fotbal, ale o volejbalové utkání mužů mezi velkými rivaly Olympiakosem Pireus a Panathianikosem Atény.
Premiér Kyriakos Mitsotakis na to reagoval i na svých sociálních sítích a ujistil všechny, že bude "pokračovat v boji vlády proti násilí ve sportu" i "proti všem, kteří ho podněcují nebo tolerují".
Řecko je v tomto ohledu jednou z nejvíce postižených zemí. V loňském roce tamní vláda dokonce zvýšila maximální trest odnětí svobody pro pachatele násilí na stadionech ze šesti měsíců na pět let. Počet incidentů se ale přesto nepodařilo snížit. Mimo násilné střety mívají problém i rozhodčí, kterým pravidelně přichází výhrůžky smrti.
Na fotbalovém hřišti byl naposledy přerušen prvoligový zápas mezi Volosem a Olympiakosem na začátku prosince. Nehrálo se skoro hodinu, než se podařilo zastavit střet chuligánů s policií. Hráči byli nuceni opustit hřiště v oblaku slzného plynu. Olympiakos však trvá na tom, že mu arbitři křivdí. A tak obvinil řecký fotbal, že je řízen zločineckou organizací.
Nebylo to poprvé, co vedení Olympiakosu podobně nařklo svaz. V dubnu při derby s AEK Atény během play-off řecké superligy vnikly po závěrečném hvizdu zápasu desítky domácích příznivců na hřiště a zasypali jej dýmovnicemi a vytrženými sedačkami. Musela zasáhnout policie a hráči i funkcionáři AEK odcházeli do šaten pod ochranou stevardů.
Ještě předtím stihl prezident Olympiakosu Evangelos Marinakis, který byl až do úterka paradoxně i šéfem nejvyšší řecké soutěže, přímo na hřišti slovně napadnout rozhodčího a po zápase vydal plamenné prohlášení: "Podvodníci a šejdíři ukázali, že nemají žádné zábrany. Pískli penaltu tam, kde ke kontaktu nedošlo, aniž by se podívali na video. Ještě navíc před gólem AEK došlo k jasnému faulu. Celé Řecko je znechuceno. Tahle ekipa podvodníků zabíjí náš fotbal."
Smrt v Lize mistrů
Problém násilí v řeckém fotbale nabyl mezinárodních rozměrů v srpnu, kdy po střetech mezi příznivci AEK a Dinama Záhřeb zemřel mladý Řek. Šlo o předehru zápasu kvalifikace Ligy mistrů, který se nakonec kvůli tragickému incidentu odkládal.
"Myslím, že je velmi důležité, aby UEFA převzala aktivnější roli v záležitostech řeckého fotbalu, a to i přesto, že je každá federace nezávislá," řekl tehdy vlivný podnikatel Giannis Alafouzos, který od roku 2012 stojí v čele Panathinaikosu Atény.
Ani on se ale nevyhýbal slovům o zkorumpovaném prostředí. "Korupce tu je a federace už léta nic nedělá. Pokud se s tím nikdo nebude zabývat, nemůžou se problémy vyřešit," dodal. Řecko podle něj kromě násilí na tribunách ničí vyšetřování údajného ovlivňování zápasů, útoky na rozhodčí a funkcionáře v posledních letech i pokusy o ovlivňování osob v Řecké fotbalové federaci.
Pobodaný fanoušek a znetvořený trenér
Ani na druhém konci kontinentu není situace růžovější. Jen několik měsíců před začátkem olympijských her se Francie potýká s vlnou násilí okolo fotbalových stadionů.
Na konci října byl krvavě zraněn trenér Olympique Lyon Fabio Grosso poté, co na autobus týmu házeli chuligáni z Marseille kamení. Zápas kvůli tomu ani nezačal a byl odložen.
"Nemusíme čekat na dobu, až se stane něco horšího. Je potřeba přijmout důležitá rozhodnutí. "Je mi lépe, budu v pořádku, ale je třeba zvýšit bezpečnostní opatření, aby se všichni cítili bezpečně," nabádal Ital na své první tiskové konferenci po zotavení, kdy měl stále ještě oteklé levé oko a několik stehů po tržné ráně skrývala čepice, kterou měl naraženou hluboko do čela.
Varování však vyslyšeno nebylo. Incident v Marseille byl jen předehrou k ještě vážnější situaci před zápasem Nantes – Nice, kdy byl fanoušek domácího týmu pobodán příznivci soupeře a na místě zemřel.
Zákaz pro fanoušky hostů
Francouzské ministerstvo vnitra následně rozhodlo o zákazu vstupu hostujících fanoušků na domácí i mezinárodní zápasy. To se dotklo i fanoušků Sevilly, kteří se chystali podpořit svůj tým na úterní duel Ligy mistrů do Lens.
"Vždyť nemá logiku zakazovat třem stovkám fanoušků, aby jeli podpořit svůj tým. Taková reakce je prostě nepřijatelná," stěžoval si novinářům prezident Sevilly José Castro. Uvedl jasný příklad toho, jak chuligánské činy postihují fanoušky, kteří za nic nemohou.
Podporu našel i u domácího týmu. "To rozhodnutí mě mrzí, i vzhledem k tomu, jak pozdě ta informace přišla," uvedl trenér Franck Haise z Racingu Lens. "Jak chceme zvládnout olympijské hry, když odmítáme přijmout 300 fanoušků Sevilly na francouzské půdě? Tohle je velký problém," dodal.
Rozhodnutí nepouštět na tribuny fanoušky hostů není cizí ani belgickému fotbalu. Zápasy mezi Anderlechtem Brusel a Standardem Lutych se budou po četných incidentech v posledních měsících až do konce sezony 2024/25 hrát bez příznivců hostujících týmů. V pondělí 11. prosince to oznámily ve svém společném prohlášení oba přední belgické kluby, které jsou pravidelně vystavovány sankcím ze strany tamní federace RBFA. "To, co mělo být jedním ze svátků belgického fotbalu, se v posledních letech často ukázalo jako zklamání pro všechny. Za posledních šest let bylo belgické Clasico čtyřikrát přerušeno a dvakrát se nedohrálo," stojí ve vysvětlení.
Kolik násilí způsobuje fotbalové chuligánství?
Tak zní název vědecké studie, která byla letos v září zveřejněna v časopise Journal of Public Economics. Autoři analyzovali tři nejvyšší fotbalové ligy v Německu v letech 2011 až 2015 a snažili se zjistit, jak velký dopad na společnost má fotbalové násilí.
Závěrem jsou čísla, která vyjadřují, že násilná trestná činnost se ve dnech zápasů zvyšuje o 17 %, a v případě, že jde o derby zápasy, tak číslo stoupá až na 63 %. S tím jsou spojené také finanční náklady, které činily přibližně 58 milionů eur ročně. Nejčastěji se do incidentů zapojují muži ve věku 18 až 39 let. Zvýšil se také počet násilných útoků na policisty o 91 % a útoky na strážce pořádku při fotbalových utkáních tvořily 21 % všech incidentů.
Co je však příčinou této agrese? Autoři studie dospěli k závěru, že to nejsou sociální poměry nebo domácí problémy, které by startovaly frustraci projevující se násilím. Ani porážka oblíbeného týmu nemusí být nutně příčinou agrese. Klíčovým faktorem je dav, tvrdí autoři. Fotbalová tribuna může některým jedincům dodávat pocit neohroženosti a způsobuje instinkt "bránit svůj revír", když do města přijede na fotbalový zápas konkurenční skupina.
Ať už jsou důvody jakékoli, je zřejmé, že fotbal má v určitých oblastech Evropy velký problém a řeší se pouze následky, aniž by se skutečně pochopily příčiny. V problémových zemích bude ještě dlouho dobu trvat, než se fotbal zase stane tím, čím má být – a to radostí.